Letos v květnu to bude již 35 let, kdy francouzská vína utrpěla jednu z nejtěžších a nejpřekvapivějších porážek ve své historii. Jde o slepou degustaci, která vstoupila do vinařských dějin pod názvem Judgment of Paris. Britský obchodník Steven Spurrier tehdy nechal největšími odborníky srovnat francouzská a podceňovaná americká vína. Akce se měla změnit v exhibici francouzských vín, ale všechno nakonec bylo jinak.
Celou akci tehdy zpunktoval 34letý Steven Spurrier, který ve Francii obchodoval s vínem. Při příležitosti dvousetletého výročí založení Spojených států amerických ho napadlo uspořádat symbolický souboj francouzských a amerických vín. Nutno podotknout, že v té době se vína z amerického kontinentu těšila nulovému respektu a celá akce tak měla být oslavou francouzských vín. Úspěch kalifornských vín nečekal nikdo, ani samotný organizátor Spurrier, jak přiznal v pozdějším rozhovorech.
Akce se uskutečnila 24. května 1976 v prostorách pařížského hotelu Intercontinental. Degustaci Spurrier svolal tak rychle, že neměl ani dostatek času přepravit vína z Kalifornie standardní cestou, včetně nutných celních formalit. Domluvil se tedy se skupinou Američanů, kteří víno do Francie propašovali ve svých zavazadlech.
Úspěch francouzských lahví se dal čekat i s ohledem na složení poroty, která měla o vítězích klání rozhodovat. Pokud předpokládáte, že byli rovnoměrně zastoupeni Francouzi a Američané, tak se pletete a máte pravděpodobně přehnaný smysl pro fair play. V porotě totiž zasedlo 11 odborníků, z nichž bylo hned 9 Francouzů, jedna Američanka a jeden Brit. Kromě Spurriera to byli například: Patricia Gallagher, jejíž l'Academie du Vin celou akci sponzorovala, Odette Kahn, vydavatel časopisu Revue du Vin de France, Aubert de Villaine z Domaine de la Romanee-Conti, Pierre Brejoux z Institutu Appellations of Origin nebo Michel Dovaz z francouzského vinařského institutu.
Francouzi poprvé na kolenou
V soutěži se zvlášť utkala bílá a zvlášť červená vína. V rámci první degustace se proti sobě postavila čtyři kalifornská Chardonnay a šest vín stejné odrůdy z Burgundska. Americká vína byla v té době opravdu považována spíše za kuriozitu nevalné kvality a z devítičlenné poroty tak měl vážnější zkušenost s americkými víny pouze jeden hodnotitel. O to větší šok přišel. Přes všechna očekávání ve slepé degustaci totiž kalifornská vína dosáhla tří ze čtyř nejvyšších hodnocení. Chardonnay ročníku 1973 z Chateau Montenela se dokonce stalo absolutním vítězem testu Chardonnay, když na druhé místo odsunulo francouzské Meursault-Charmes Burgundské ročníku 1973. Velký favorit Batard-Montrachet (1973), který byl dříve označen některými francouzskými odborníky za jedno z nejlepších bílým burgundských všech dob, obsadil dokonce až sedmé místo.
Výsledky prvního kola organizátora jednoznačně zaskočily. S ohledem na své obchodní zájmy totiž sám Spurrier doufal ve vítězství Francie. Značně znepokojen výsledky se tedy pokusil udělat maximum pro to, aby alespoň v soutěži červených francouzská vína nepadla na oltář hanby. Tento souboj byl ostatně považován za daleko prestižnější a stanout proti sobě měla čtyři Grand Cru vína z Bordeaux proti šesti Cabernetům z Kalifornie.
Jít štěstíčku trochu naproti
Spurrier se odchýlil od původního plánu, a aby porotce dostatečně nabudil, rozhodl se nečekat s vyhlášením výsledků soutěže bílých vín na samotný konec akce a přítomné soudce o „černém dnu francouzských bílých“ předem informoval. Doufal, že francouzští hodnotitelé ještě více zatlačí ve prospěch domácích červených.
Ti bystřejší již možná tuší, že to nebylo nic platné. Ačkoliv v této kategorii nebyla americká vína tak dominantní, jako v případě bílých vín, opět se jim podařilo obsadit pozici absolutního šampiona. Vítězem se stal Cabernet z Stag's Leap Wine Cellars a zneuctění francouzů na jejich domácí půdě bylo dokonáno. Nic na tom nezměnil ani fakt, že domácí vína urvala druhé až čtvrté místo. Stříbrné místo konkrétně obsadil slavný Chateau Mouton-Rothschild (1970), bronz bralo Chateau Montrose a bramborovou medaili Chateau Haut-Brion.
Pro domácí vinaře to byl slušně řečeno šok. Francouzská média se proto rozhodla o degustaci pomlčet a doufalo se, že bude bez většího zájmu veřejnosti velmi rychle zapomenuta. To by ovšem nesměl Spurrier pozvat na akcii pařížského korespondenta časopisu Time, George Tabera. Na stránkách tohoto časopisu mu vyšel článek s názvem „The Judgment of Paris“ a tím došlo k doslova celosvětovému ponížení francouzských vín.
Revoluce v Americe
Dobré skutky bývají po zásluze potrestány, takže francouzští vinaři potrestali Spurriera ročním zákazem účasti na prestižní sérii národních degustací. Zatímco pro Francouze neúspěch v degustaci neměl významných následků, pro americké vinaře se tato událost stala přelomovou. Objednávky se hrnuly z celého světa. Jen mezi roky 1980 a 1990 se ztrojnásobil počet vinařství v Kalifornii. Z 300 jich najednou bylo 900. Produkce vín se od roku 1976 více než zdvojnásobila.
Francouzi samozřejmě nesli porážku na degustaci velmi těžko a argumentovali tím, že jejich víno je lepší z dlouhodobého horizontu. Že americká vína oproti těm francouzským prostě velmi rychle ztratí na kvalitě a po pár letech se nebudou dát pít. Tato domněnka ovšem vzala za své v roce 2006, kdy se pod taktovkou Spurriera uskutečnilo při příležitosti 30. výročí slavné degustace nové srovnání amerických a francouzských vín. Degustátoři se jali znovu ochutnat ta samá vína, která proti sobě soutěžila v Paříži v roce 1976. Jak to dopadlo? Světe div se, ale první čtyři místa v prestižní kategorii červených vín Cabernet Sauvignon obsadila kalifornská vína. Francouzi se museli spokojit s pátým až devátým místem.
Biják jako víno
Pokud byste chtěli nasát atmosféru kalifornských vinařství 70. let a vychutnat si ponížení francouzských vinařů na vlastní oči, investujte 99 korun do levného DVD s názvem Bottle Shock (v českém názvu Víno roku). Hlavním motivem filmu je totiž právě slavná degustace z roku 1976 a vítězství kalifornských vinařů. Na DVD filmu je sice uvedeno „Natočeno podle skutečné události“, ale s detaily si filmaři hlavu příliš nelámali. Steven Spurrier se proto od filmu distancoval a obvinil tvůrce, že některá fakta překroutili a jiná si dokonce vymysleli. Příkladem budiž závěrečná scéna degustace, která se rozhodně neodehrává v hotelu Intercontinental. Ve filmu je každopádně kouzelně zachycena uvolněná atmosféra slunné Kalifornie tehdejší doby a nadšení místních podceňovaných vinařů. Doporučuji sledovat se sklenkou v ruce.
Více o vínech na www.podkorkem.net
