Divoch z údolí Loiry

V září jsem tu představoval legendárního vinaře z Burgundska - Henriho Jayera. V rámci putování po údolí Loiry pěkně navážu vinařem, který měl právě Henriho Jayera za velký vzor.  Dnešní vinařský profil je věnován Didieru Dagueneau, autorovi jedněch z nejlepších Sauvignonů na světě. Vinaře, který se stal legendou oblasti Pouilly – Fumé a který byl nekompromisní ohledně svých názorů na čistotu výroby vína.

Didier Dagueneau se narodil v roce 1956 ve vesnici Saint – Andelain, která je obklopena vinicemi patřícími do oblasti Pouilly-Fumé. Ačkoliv pocházel z rodiny s vinařským zázemím rozhodl se natruc otci věnovat sportovním aktivitám. Stal se motocyklovým závodníkem, ale po sérii nehod nakonec přece jen zamířil domů a chopil se vinařského řemesla.

Mezi vinaře se Didier zařadil v roce 1982. Rozhodl se jít vlastní cestou, tedy vlastní vinařskou firmou, a to i přes skutečnost, že jeho strýc měl již dobře zavedené vinařství. Zvolit si jednoduchou a bezproblémovou možnost, to by ovšem nebylo pro Didiera dostatečně motivující. Ačkoliv si zpočátku vinice pouze pronajímal, už od první chvíle mu nechyběly ambice a sebevědomí. Brzy o sobě prohlašoval, že se chce stát nejlepším a to minimálně v rámci regionu údolí Loiry. Jeho mise? Vyrobit nejlepší Sauvignon na světě.

Čistota a detaily

Jen pro upřesnění, jsme v 80. letech 20. století, kdy jsou pro místní vinaře typické vysoké výnosy z hektaru, používání chemikálií ve vinicích či ocelových tanků při zrání vína ve sklepě. Didier Dagueneau neváhal své kolegy za podobné postupy veřejně kritizovat, díky čemuž se stal v regionu velmi rychle neoblíbeným. Slova o pohodlnosti a lenosti místní vinaři jen těžko mohli přejít bez povšimnutí. Didier Dagueneau však nebyl jen mluvka, ale skutečně začal dělat vína výrazně jinak, než byla tehdejší norma.

Klíčem k úspěchu jeho vín byla precizní práce ve vinicích v kombinaci s extrémně nízkými výnosy. Kombinoval precizní přístup s nejmodernějšími technologickými vychytávkami s tradičním postupem ohleduplným k půdě a keřům svých vinic. Využíval například moderní monitorovací systém, díky kterému měl okamžité informaci o klimatu, které ve vinicích panovalo (vlhkost, rychlost větru, teplota, množství srážek..). Vinice obdělával výhradně za pomocí svých koní. Odmítal používání herbicidů, pesticidů nebo umělých hnojiv a za svůj přístup získal již v roce 1993 označení biodynamických vinic.

Vinařina není věda

Na práci ve vinici pak navazoval experimentováním ve sklepě. Zkoušel například různé druhy sudů pro zrání svých vín. Spíš než vědecký přístup však byla filozofií Didiera Dagueneau práce s detaily. V rámci svého rozhovoru pro časopis Wine Spectator v roce 1995 mimo jiné prohlásil: „Neexistuje něco jako recept na výrobu nejlepšího vína. Tajemství úspěchu se skrývá v detailech při práci ve vinicích a následně i ve sklepě. Rozdíl mezi dobrým a skvělým vínem tvoří souhrn maličkostí.“  Během povídání s redaktorem však neváhal doplnit i své pověstné I want to be the best“.

Co se týká jeho Sauvignonů, ty se světového věhlasu skutečně dočkaly. Uznávaný britský sommeliér Garry Clark například na adresu jeho produkce prohlásil: „Pokud každý Pinot aspiruje k tomu stát Romanee Conti, každý Sauvignon chce být jako Silex.“ Nutno dodat, že mezi známá cuvée z vinařství Didiera Dagueneau patří vína jako Buisson-Renard, Pur Sang, Asteroide nebo právě Silex, asi jeho nejslavnější víno. Asteroide je zase cuvée vyladěné z neuvěřitelných 18 různých Sauvignonů, kterého vyráběl pouze 200 litrů ročně. Tomu odpovídá také cena vína, která se pohybuje kolem 10 000 Kč. Tedy daleko nad průměrnou cenou vín z údolí Loiry.

Devadesátky od Didiera

Vína Didiera Dagueneau se ovšem stala leaderem regionu Pouilly-Fumé nejen co se týká cen, ale také kvality. Ze 46 vín, který časopis Wine Spectator z produkce Didiera Dagueneau hodnotil, jich hned 31 dosáhlo na minimálně 90 bodů (v rámci 100 bodové škály). Celkem 9 vín se dokonce dostalo nad 95 bodovou hranici, nejlépe z nich dopadla vína Pouilly-Fumé Pur Sang 2005 (97 bodů) a Pouilly-Fumé Silex 2005 (96 bodů). Jen málo je tedy dělilo od bodového absolutoria.

Ačkoliv byl mezi svými kolegy Didier neoblíben, získal si díky svým výsledkům zasloužené uznání. Vinařství postupně rozšířil na 12 hektarů vinic a produkoval 7000 kartonů vína ročně. Během svého tažení za kvalitativní obrodu vinařů z údolí Loiry dokázal ukázat i smysl pro humor. Jednou například překřtil ulici před svým vinařstvím na Rue Che Guevara.

Být nejlepší

Cílevědomost a touha být nejlepším se projevovala i v jeho soukromém životě mimo vinařství. Poté, co skončil s motocyklovými závody se stal vášnivým vyznavačem závodů na psích spřeženích. V rámci závodní kariéry se dokonce stal Mistrem Evropy i Mistrem světa. Další z jeho koníčků, a sice řízení lehkých ultralightů se mu nakonec stal osudným.  Na svůj poslední let se vydal 17. srpna 2008 a jeho letadlo se zřítilo při letu regionem Cognac. Na výrobu vín vinařství teď dohlíží jeho syn Benjamin.

 Více o vínech na www.podkorkem.net.