Návrat z lodního výletu proběhl až na pár vyjímek/zvracení na lodi/v pořádku.Odcházím v pozdních odpoledních hodinách do kanceláře a jsem pěkně unavená,jak by také ne,slunce do nás pralo na lodi a k tomu všemu to houpání staré kocábky.
Od svého stolu mě zdraví Radka s tím,že skupinka mladých lidí se tu ráno ptala na půjčení nějakého skútru nebo motorky.Ok,a co jsi jim řekla?
No,že si ji můžou půjčit sami v letovisku,vyjde je to levněji než přes nás.
K tomu jen dodávám ,že to sice ano,ale pokud si ji půjčí od známého šejdíře v letovisku je to o život!
Je přeci známé,že se o ně ten pán v půjčovně na rozcestí vůbec nestará,nebo se mýlím Radko?
Zeptám se trochu důrazným tónem,ale Radka si vede svou.
Ok, ale jsou tu další dvě půjčovny pod hotelem a podle klientů vím,že s nimi není žádný problém.Po každém vrácení se na nich provádí servis,tak jsi jim mohla doporučit raději ty,než u toho skrblíka,který jen kasíruje peníze a o nic se nestará!
Radka mlčí a potutelně se usmívá....
Jsem dost naštvaná,přeci jsme se domluvili,že lidem řekne ,že jsem na výletu a pošle je za mnou ve večerních hodinách.Někdy opravdu nechápu její chování,určitě o něco usiluje ale zatím na to nemůžu přijít!!
Druhý den ráno odjíždím malým Fiatem Pandou,kterou mi přidělil Vasilis na celou dobu mého pobytu.Budu totiž muset od zítřka jezdit transfery z místního letiště na Korfu.
Projíždím prudkou zatáčkou a odbočuji vpravo,když náhle spatřím skupinku šesti mladých lidí,kteří se sklánějí nad mladým mužem ,který nehybně leží na asfaltové silnici.
Srdce se mi rozbuší a zprudka začnu brzdit,vyskočím z auta a nevěřím svým očím!
"Proboha,co se stalo?"
Křičím na mladou dívku kolem 17 let,která není schopna odpovědět a jen hystericky ječí ať zachráníme jejího bratra.
Vytáčím mobilem číslo Vasilise,informuji ho a okamžitě přivoválám místního doktora na místo nehody.Je tu během jedné minuty,mladík se ovšem nehýbe a na hlavě ná obrovskou tržnou ránu po celé části lebky.
Je mi hrozně,co budu dělat?
Posílám jeho sestru pro doklady bratra a hlavně cestovní pas,během čtvrt hodinky je sanitka z Lefkimi na místě a opatrně mladíka nakládá .
Jen se tiše zeptám,jak se to stalo,a proč zrovna tady při výjezdu z letoviska?
Jeden z kamarádů mi sděluje,že Honza na motorce machroval a zvedal starou Yamahu na zadní,potom si ale nevšiml ,že je tu zatáčka a dost prudká a že musí odbočit doprava a von to vzal rovně přímo do kmene stromu starého olivovníku!
"Je to hrozný,říká kamarád,vypadá to že má hlavu na dvě půlky!"
Je mi ze všeho hrozně ,musím počkat na jeho doklady a okamžitě vyrážím za sanitkou do hlavního města.Bude to dost náročné,odpoledne mám přílet letadla ,kolem 45 klientů.Vasilis mě pobízí ,že pojedeme spolu,s tím že mladík bude určitě potřebovat chirurgický zákrok,což bude problém,jelikož na ostrovní nemocnici nemají neurochirurga!
To už mám žaludek úplně stažený a nervy na pochodu.
Dorážíme do nemocnice,kde vládne příšerný chaos,nikdo nic neví a recepce je bez obsluhy.Rozeběhneme se tedy k sálu ,kde se provádí operace,ale nikde nikdo.Za chvíli nás informuje jedna ze zdravotních sester,že "toho Čecha převáží na soukromou kliniku",protože oni nemají doktora,který by ho mohl operovat.
Stačí nám ještě sdělit ,že ho přivedli do umělého spánku a čeká se na přílet neurochirurga z Athén!
Odjíždíme z areálu nemocnice do místní soukromé kliniky.Tady je přístup personálu o něco milejší,jak by né,vždyť se tu za každý den pobytu tvrdě platí!Ale to je v tuto chvíli vedlejší,hlavně aby se z toho ten kluk dostal.
Asi za hodinu je slyšet nad klinikou přistávající helikoptéru,na střeše budovy.Během chvíle lékař vyběhne po schodech,ještě mu stačím vysvětlit o co šlo a jak se to vlastně stalo....
Pak následovaly už jen dlouhé hodiny čekání,operace trvala skoro 7 hodin .
Lékař mi vysvětluje ,že operace snad dopadla dobře,ale není vyloučeno že mladík bude mít trvalé následky!
"Ela " pobízí mě lékař k sepsání protokolu a vyřízení nezbytných formalit.
"Můžu se na něho jít podívat?"Né"alla gia lígo,ano ,ale jen na chvilku,stejně je v umělém spánku....
Při pohledu na mladíka jsem v šoku!
Celou hlavu má příšerně oteklou a modročernou ,ztěží lze rozpoznat jeho tvář,a napuchlé oči mu téměř vylézají z důlku.Se slzami v očích,se domlouvám na recepci,kde je mi sděleno,že za pět dní ho letecky převezou na náklady rodiny soukromým letadlem do České republiky.
Stačí podotknout,že pokud mají rodiče dobrou pojišťovnu ,téměř vše za ně uhradí stát.Převoz by přišel kolem 85OOOKč!
Pevně doufám,že až přijedu do kanceláře a vytočím číslo rodičů sdělí mi dobrou zprávu ohledně jejich pojišťovny.
Jenže ......!
Vracím se do agentury,kde mi okamžitě Radka sděluje,že rodiče chlapce informovala osobně,ale je to pěkně v háji,protože matka mladíka nemá ani pojištění,ale ani cestovní pas,aby mohla za synem přijet!
V tu chvíli,nevím jestli mám Radce vrazit pár facek,za to že se neustále montuje do mé práce,nebo jí mám vynadat a říct ,že si to prostě nepřeji!
Je to přece moje skupina,řeknu jí dost naštvaně: mě za to platí cestovka v Čechách a ty se neustále mícháš do mých věcí!Hleď si své práce,prodávej si svoje výlety pro Vasilise a mě dej už konečně pokoj,já si svou práci uhlídám sama a poku d zrovna budu na výletě,lidem zanechám na svém stole vzkaz a oni si mě najdou večer!
To se ale Radce vůbec nelíbilo!Uštěpačně se na mě podívala a ironicky pronesla,no jak myslíš!!
Dále jsem se s Radkou už nezabývala,teď mám tolik starostí s převozem toho kluka.
Vytáčím číslo do ČR a vše sděluji mému šéfovi v Čechách.No ,to teda není dobrý Majko,ozve se jen,však Vy si tam nějak poradíte né?
Budu se snažit,odpovím s tím ,že za chvíli odjíždím autem,jelikož očekávám přílet českých turistů na letiště v Kerkýře.
"No ,dobře Majko,tak ať to všechno klapne,nashledanou!
"Volám ještě jednou matce operovaného chlapce,která mi s brekem sděluje,že nemá ani pas ,ale v Čechách si ani neplatí žádné pojištění.Nevím,jak jí teď mám sdělit,že si ho asi bude muset zaplatit sama ten převoz bez pojistky.
No v každém případě to přijde kolem devadesáti tisíc......řeknu tichým hlasem do telefonu,kde je najednou hrobové ticho!
"Haloo"jste tam ,paní...?
Ale jo jsem...
Nevím co k tomu říct,možná se zkuste spojit s cestovkou řeknu matce,třeba bude existovat nějaké jiné řešení.Syn je po operaci a asi za 5 dní bude převoz do Čech,samozřejmě ,že mu budu nablízku,kdykoliv to bude možné ujistím matku a dám jí na nás telefonní číslo do kanceláře.
Zpocená,naštvaná na celej svět a unavená usedám do zrezivělé Pandy a mířím na letiště vzdálené pětatřicet kilometrů do hlavního města ostrova ........
