Litva všem příkladem

Tedy alespoň v kroku, který by drtivá většina obyvatel snad každé země, přivítala s radostí. Jak jsem se již zmiňoval ve svém blogu „Vězení jako trest?“, je pro mě naprosto nepochopitelné, jak ve vězení mohou být dostupné věci jako televize atd. – ač mi mnozí oponovali tím, že cílem není člověka oddělit od společnosti a izolovat ho – udělat z něj ještě většího kriminálníka, ale pouze mu odejmout svobodu, pořád vnímám a budu vnímat vězení a trest jako něco, co musí být pro občana hrozbou, nikoliv pouze trávení jeho času za mřížemi a ne doma za oknem.

Doufám, že všichni ti převelcí ochránci lidských práv (co jsou schopni chránit i práva vězňů z Guantanáma na Slovensku), nezačnou bojkotovat nelidské zacházení s trestanci, kterým jistě pro ně bylo zpoplatněné sledování televize při výkonu TRESTU.

Nechápu a nepochopím, že je prodělečné uvěznění občanů a že snad někdo obhajuje to, že by měli mít nárok na televizi, telefon, kulturu. Možná to ani nechci pochopit. Ale pokud tedy opravdu není možnost nechat je potit krev v dolech, ať je alespoň vězení peklem, do kterého se už nikdy za žádnou cenu nebudou chtít vrátit! Proto bychom je měli zavírat! Aby se jim toto vrylo do paměti a ještě hlouběji! A ne proto, abychom jim na pár let vzali svobodu a nechali je dívat se na televizi.

Tímto krokem se Litva vydala tím správným směrem.