Na obranu (s)prosté mluvy a zdráhání se cesty v JAR

A další takzvaná senzace je tu. Konverzace pánu Rusnoka, Picka a Fischera nechtěně poskytnutá mikrofonům médií. Ono by na tom nebylo nic tak zvláštního, kdyby ovšem tito tři pánové netvořili Vládu České republiky. 

Především, neobhajuji tyto ministry a premiéra za politiku, jakou dělají. Obhajuji to, že se tři chlapi, v domnění, že se baví jen mezi sebou, baví tak, jak se baví drtivá většina populace. A rozhodně to nebylo nijak přes čáru slušného chování – opakuji, bavili se mezi sebou. V podstatě je to situace, jako kdyby jim někdo dal odposlech.

Dle mého soudu to jen ukazuje to, že jsou to taky jen lidi. Stejně tak, že jsou tu mnohem důležitější problémy při sestavování nové vlády, než je cesta na pohřeb do JAR.

A využití vládní letky? Proto ji máme. Pokud máme šetřit – zrušme ji a přednostně si rezervujme u společností potřebný počet sedadel ve standardních letadlech (tedy pokud by to nebyla čistě hypotetická myšlenka).

A další věc, účast na pohřbu Nelsona Mandely nevidím jako nezbytnou věc pro utrácení peněz naší země.

Závěrem – pokud by se výše zmínění pánové bavili takhle oficiálně, což by samozřejmě z logiky věci nikdy neudělali, pak by možná byl důvod se číliti. Ale nestalo se tak. Pokud by byl Nelson Mandela i pro mě osobnost, kvůli které je nezbytné zúčastnit se posledního rozloučení s ním (neplést si s uznáním, které můžu projevit i doma), jistě jim budu mít za zlé, že si tuto účast přehazují jako horký brambor. Ale není tomu tak.

Takže, děkuji za zpříjemnění sobotního dne, pánové.