Co nám Čechům schází?

Rozhodně by se nejednalo o krátký seznam – jakým by například byl výčet kladných vlastností Jiřího Paroubka. V mnoha zemích světa, to co my postrádáme a rozhodl jsem se o tom zmínit, mají. Někde tedy až násilnou formou vnuknuté, ale mnohde i formou přirozenou přijaté. Mluvím tu o vzorech – pro děti, mládež i dospělé a ty dříve narozené.

Možná je to jen můj pocit, ale já osobně nacházím vzory pro sebe pouze v historii minimálně 65 let vzdálené. Nevidím je dnes. Dříve, např. za 1. republiky bylo vzorů v osobnostech naší země nepočítaně. Byli vzdělaní, s vybraným chováním, elegancí mnohdy oplývající a uměli pro sebe a své myšlenky nadchnout národ.

Ovšem dnes je doba naprosto odlišná. Ať se rozhlížím, jak se rozhlížím, po osobnosti, které bych se chtěl podobat, ani vidu, ani slechu. Nevidím státníka (tímto slovem bych ovšem velmi šetřil co se týče vyjadřování se o našich představitelích státu a politicích) hodného následování. Někoho, kdo by mi byl vzorem ve znalostech určitého oboru, či prostě svou umnou rétorikou (pokud tedy ona znalost není tak bezchybná).

Muži, jakými byli pánové Masaryk, Beneš, gen. Píka a další, se zřejmě v naší zemi vícekrát nenarodí, ale snad je naděje, že alespoň my, obyčejní lidé, se budeme snažit míti je za vzor.

Je smutné vidět výsledek hledání poté, co jste do vyhledávače zadali slovo „osobnosti“. Očekával bych právě výše zmíněné velikány, či velké umělce, spisovatele, kterými náš národ oplýval a snad ještě oplývá. Namísto toho se objeví jména osobností… nikoliv Osobností. Tou osobností s malým „o“ se v současnosti stává každý, a je médii presentován, jako idol dětí a mládeže, je vidět v každém časopise, novinách i televizi. Bohužel se nejedná o nikoho, kdo by jakkoliv obohatil ducha těch, kteří k němu (dle mě chybně) vzhlíží.

Dnešní média jsou plná presentace těch, jež o vybraném chování neslyšeli ani omylem, o eleganci a střídmosti v oblékání nemluvě, a o slušné sebepresentaci snad lepší nemluvit. To platí bohužel jak u spousty mladých herců a hereček, tak i sportovců a bohužel! i politiků – těch možná i především.

Nechci tím házet všechny do jednoho pytle, jistě se najdou i výjimky, jen by tyto výjimky měli být více vyzdvihovány před těmi, jež osobnostmi jsou a vzory by mohly být. Ale to je úkol pro celou společnost a rozhodně bez možnosti splnit jej za krátký čas… Podle mého názoru každý národ potřebuje mít své vzory, tak se je pokusme najít!