14.4.2016 Po dalším nočním fiasku, kdy jsem z nedostatku spánku, nadbytku alkoholu opět nespal a třepal jsem se jako drahý pes (zima byla větší jak v ruském filmu), musel jsem přistoupit k lékařskému řešení.
Dle rady mého pana doktora byly zaručeny tři až čtyři hodiny tvrdého spánku a to je dobrý základ na další fungování :DD Zbytek výpravy se potýká po včerejší procházce s popáleninami různých části těla a únava je vidět na každém z nás.
Tak a už se proplétáme pohořím Peru směr město Pisaq.
Pisaq - prý malé Machu Pichu. Jedná se vlastně o terasovité pole vytvořené v kopcích. Terasy byly rozděleny podle výšky, ve spodních kukuřice pak obilí a nahoře luštěniny. Rozdělení bylo podle náročnosti na teplotu, jelikož vrchní pole byly ve výšce 3600 m.n.m. Na samém vrcholu byly tzv. zásobníky obilovin a luštěnin, jinými slovy špajz.
Moc mě to připomnělo rýžové terasy na Filipínách, které v mých očích měly stonásobně větší kouzlo a to díky malému množství turistů a že jste si k nim museli hodně šlápnout. Tady v této výšce by to asi nebylo tak jednoduché ale někdo to dávno před námi taky zvládl.
Projíždíme horami mezi spletí památek, které se všude kvůli turistice opravují.Milióny políček a každé vypadá jinak jsou naprosto nádherné. Byli jsme se podívat na zpracování vlny, čištění, barvení vše přírodním způsobem. Musím uznat, že za tu dobu co cestuji, tak to patří k nejtěžším ručním pracím jaké jsem kdy viděl. A po dlouhé době jsem využil nákupní příležitosti a koupil jsem si šál.
Úplně jsem zapomněl...na začátku jsem vzpomínal dlouholetého účastníka zájezdů TYDŽU. Každý má doma nějakého domácího mazlíčka, někdo dokonce miláčka ale toho si pokaždé nemůžete vzít sebou. Já jsem si jednou mazlíčka vzal a od té doby se mnou jezdí pořád. Je už trošičku použitá ale co už všechno zažila...a tady ji máme v plné kráse.
Při průjezdu pohořím je vidět typická tvář Peru. Hliněné domy na vesnicích, které jsou opět červené kvůli velkému množství železa v půdě tak jako domy ve městě, jenž jsou pro změnu z červených cihel s červenými střechami.Všechno je tu tak trochu dočervena a do toho vidíte stovky reklamních nápisů namalovaných ručně. Na starých hliněných či plechových stěnách natřených na bílo jako základ a pak třeba nápis Coca Cola oprýskaný a špinavý...to je prostě klasická jihoamerická ulice.
Cestou zpět jsme zastavili na místní tržnici .Já a Ladík jsme měli prohlídku hotovou cca za 15 minut s malým pivem ale "tým B" se rozhodl nakoupit všechny dárky možná i pod stromeček. Samozřejmě co nejlevněji a nejlépe všichni v jednom stánku. Toto byla zatím nejzajímavější část výletu co se týká obchodu.
Deníčku, konečně se mě podařilo vyfotil Klasické oblečení místních žen. Všechny ženy v krojích nosí klobouky a celý jejich oblek hýří barvami.
Deníčku, nesmím zapomenout, že snad každý zažil faraonovu pomstu nebo jak tomu chcete říkat.Mě jedna taková větší zastihla při cestování Barmou. Závěr byl víc než zajímavý. Já jsem shodil 12 kilo s tím, že jsem byl smířen, že je to poslední výlet. A Ladík, teda Karel, který nechytil žádnou infekci ale jídlo mu připadlo víc než nejedlé to vydržel až domů a výsledkem bylo 28 kilo dole.
Jedna taková malá příhoda nás potkala tady. Už druhý den čekáte na to, jestli dojdete nebo budete měnit plenku :DD
