Autobus byl překvapivě pohodlný. Spali jsme celou noc až to pěkné nebylo a proto, když jsme dorazili v 6 ráno, zrušili jsme rezervaci hotelu a zrovna si domluvili výlet na tři dny do poutě.
Vždyť kvůli tomu jsme do Bolívie vlastně jeli. Čekali jsme asi 4 hodiny a přijela Toyota Land Crusier - 20 let stará. Vyrazili jsme směr opuštěné vlaky za město, které tam zůstaly z dob ilegálních kšeftů z roku 1900. Obdivuhodné šrotiště kde se můžete podívat do vnitřností parní lokomotivy a ještě v tolika různých provedeních.
Pak jsme pokračovali směr Salar de Uyuni. Jedná se o solné jezero, které když vyschne, tak zde těží sůl. Vrstva soli je některých místech až půl metru. Naše Toyota se při rychlosti 70 km v hodině třepala jako drahý pes. Rekord za celou dobu jízdy jsme měli 85 km v hodině a každý nás mílovými kroky předjížděl.
Dorazili jsme k solnému muzeu kde bylo vidět jak ze soli vyrábí cihly nebo celé sochy. Jedním z největších zážitků bylo vidět sochu Dakar v obrovském rozměru, u které se všichni členové výpravy z Čech vyfotili.
Obrazce, které se na povrchu vytvářely byly naprosto dokonalé a všechny jedinečné. Po dlouhé jízdě se změnily v malé hromádky nebo kopečky a uprostřed této solné planiny byl ostrůvek plný kaktusů, vysokých několik metrů a starých až 500 let.
Jedno z překvapení bylo jídlo. Už když jsme vyjeli, dostali jsme super oběd a tak to bylo co celou dobu našeho třídenního výletu. Naprosto úžasná zeleninová polévka a hlavni jídlo bylo vždy rozděleno jak pro nás masožravce tak pro vegetariány (to byly tři členky výpravy z Francie a jeden kluk, taky Frantík) takže masa bylo až moc...za celou dobu jsme se tak dobře nenajedli. Tito čtyři účastníci zájezdu nás naprosto překvapili. Každý z nich měl dredy a oblečení jako free jedinec, byli komunikativní a veselí takže aspoň nebyla nuda. Večerní ubytování bylo v hotelu, který byl celý vyroben ze soli. Na cihlách byly vidět jak je postupně vrstvili. Stoly, židle i podlaha byly vysypané malými solnými krystalky, no prostě nádhera.
Další zajímavost. Náš šofér má 30 let a už 12 let jezdí po poušti. Je to opravdu zážitek jet po trase slavného Dakaru, kde závodní stroje jezdí až 160 km za hodinu.
Krajina se měnila každých pár kilometrů. Když zmizela sůl přišel offroad, o kterém se nikomu z nás ani nesnilo. Sůl vystřídalo kamení, písek, balvany, vymletá koryta řek prostě všechno, co si v terénu dokážete představit. Měl jsem už několikrát možnost tento druh jízdy vyzkoušet ale to co dokážou místní borci s neupravenými a starými auty je jedinečné. Jejich výhodou je, že jsou v domácím prostředí a dokážou si poradit.
Za svůj život jsem toho hodně projel ale tady je důvod vytáhnout foťák každou minutu a pořád je na co zaměřit objektiv. Je až k nevíře jaké velké množství tvarů a barev je v této nehostinné krajině a kolik života se zde skrývá. Na kamení kde je zřejmě něco k jídlu se pasou lamy a volně žijící zvířata podobné lamě. Zastávka u skály nám připravila další překvapení, činčily si tam jen tak poskakovaly po skalách. Trsy trávy, které z dálky vypadají jako chmýří jsou tvrdé tak, že si z nich klidně uděláte párátko. Drsná příroda si vše upravila místním podmínkám. Stejně jsou na tom i trsy mechu, které jsou tvrdé jako korály v moři.
A všechno je naprosto jinak než si člověk z fotek dokáže přestavit.
V hlavě se mi honí miliony myšlenek co bych vám rád popsal ale prostě to nejde tak se pokusím aspoň fotkou i když to určíte nebude ono. Dala by se napsat knížka o tom, co všechno člověk za jeden den zažije a uvidí.
Celý druhý den jsme jezdili okolo kráteru podél Chilské hranice. Viděli jsme tak překrásně barevné laguny, které nezachytí žádný foťák. V lagunách vidíte stovky plameňáků jak nenasytně ponářejí zobáky do bahna a hledají potravu. Tady můžete strávit celý den a pořád uvidíte jak mocná je příroda. Sopečná činnost si zde opravdu pohrála se všemi detaily a lávová pole jenom přidala již tak bizarním tvarům na dokonalosti.
Šlo by donekonečna popisovat a ukazovat protože jsou to ty nejlepší fotky ve foťáku a v mobilu. Tak tady je další výběr. Mraky, které byste mohli chytit ukazují co všechno jde obdivovat. Krajina se mění tak rychle, že každá fotka má svého velikána v různých barvách, jednou je červený, jindy zas žlutozelený...
