Po parádní jízdě skok-busem jsme šťastně dorazili. Vidět La Paz je jako si představit obrovský kráter v jehož jádru je hlavni ulice a po stranách tisíce červených domů ale bez drátů a dokonce vypadají dokončeny.
Ubytování jsme trefili přímo ve starém centru asi 200 metrů od náměstí. V průvodci je napsáno, že je zde tisíce obchůdků a musím říct že kecají...je jich tady snad milion se vším možným. Takový výběr všeho jsem nikdy neviděl a to jsem si myslel že Asie vede. Jen by mě zajímalo, co s tím vším budou dělat.
V jakémkoliv stánku či úplně zastrčeném obchůdku někde v průchodu je takový výběr, že půlka zboží musí projít. Babičky jsou tak zaskládány zbožím, že je někdy není ani vidět a o tom, že by něco nabízely není ani řeč asi se to prodá :DD
Nejvíc mě dostala alternativní medicína. Už na balení je jasně poznat na co to je ale většina vypadala jako obálky porno časopisů.
No jo, kšeft s lidským zdravím je na celé planetě hodně výnosný...ale sušené mládě lamy, nevím k čemu může být dobré. Ale budiž, v Barmě zase byly vnitřnosti a hlavy všeho možného prolévaný místní whiskou a to co proteklo bylo prodáváno jako lék na všechno. Stačí to vidět ale určitě bych nezkusil, tak jako tu lamu.
Ráno po další studené noci kdy na pokoji nešlo zavřít okno jsme šli na lanovku, která tady má zatím tři trasy a právě jednu otevírali. Tak jsme viděli parádní zmatky protože se účastnil i pan prezidento. Armádní hudba hrála, lidi skandovali, místní v krojích což je mimochodem naprosto běžný oděv.
Mam rád megalomanské projekty ale toto je fakt super. Lanovkou jenž by zastínila kde kterou v Alpách jelo v každé kabince pro cca 12 lidi 1-3. Nevím, jak bude těžké dostat lidi z těch tisíců taxíku a autobusů do lanovky ale výhled z ptačí perspektivy na město byl úchvatný. To samé z vrcholu, byly vidět i zasněžené vrcholky hor za městem.
Nejvíc mě dostalo, když lanovka jela nad místním hřbitovem. Jednalo se o dlouhé budovy, ve kterých byly kóje pro rakve. Nechtěl bych tady někoho hledat, ta rozloha je nepopsatelná.
Deníčku, Karel si včera udělal něco s kotníkem a nadává jak starý chlap. Kotník už se mu krásně zvětšuje tak možná prodáme trochu masa do místních polévky...tu ale Karel odmítá po několika návštěvách toalety znovu testovat. Sháněli jsme ortézu na kotník a jak jsem řekl, je tu všechno. Na vrcholu lanovky byla lékárna a tam noooo BYLA TAM. Komu a na co ji tam prodají nevím ale nám se hodila :DD
Koupili jsme si lístky do města Uyni jelikož má Karel problémy s nohou. Zvolili jsme autobus s lehátkovou úpravou, dražší asi o sto korun.
Myslím, že za těch 11 - 12 hodin se to vrátí a možná se trochu vyspíme ale to záleží na kvalitě místní vozovky.
Jedna z akcí hodná natočení do silvestrovského pořadu byla jak jsme kupovali lístek. Jelikož jsme si to domluvili s týpkem, který si vzal nečekaně dovolenou a nechal na záskok sestřenici z pátého kolene, přišel na řadu papír, tužka pantomima, prostě výkon hodný televizní scénky.
Zkuste si nakreslit autobus, lehátko, bágl a kde co a jak :DD
Autobusové nádraží navrhl nějaký Eifel, určitě nečekal, kolik cestovních kanceláří a zmatku tady bude, taky sranda ale zima.
Končím.. čekání na autobus je dlouhé a já mám prsty zmrzlé jako prase...
