Lisabon: Alternativní průvodce v kostce

Lisabon rozhodně stojí za návštěvu. Co ve městě vidět a co naopak klidně vynechat? Tento článek nabízí inspiraci a doplňkové rady pro ty, kteří si chtějí přečíst tak trošku jiný, osobní průvodce portugalským hlavním městem. 

O Lisabonu samozřejmě existuje celá řada článků a průvodců s tipy, která místa by neměl pravý turista minout. No...já se za úplně typického turistu nepovažuji, a proto v tomto textu nabízím alternativu k návštěvě nejvíce doporučovaných památek a dalších míst. Lisabon jsem navštívila několikrát a strávila jsem spoustu hodin procházením jeho čtvrtí, uliček, náměstí...a užívala si objevování zákoutí skrytých před turisty. Tento článek berte tak spíše jako doplňková doporučení a subjektivní nápady, kam se vydat a co v hlavním městě (ne)zkusit.

Město mnoha tváří

Lisabon je často připodobňován k jiným městům. Někomu připomíná San Francisco díky mostu 25 de Abril, někomu zase Rio de Janeiro díky soše Ježíše a někomu třeba Itálii díky úzkým uličkám plných kaváren. Mně Lisabon nepřipomíná žádné konkrétní město. Myslím, že je i přes výše zmíněné prvky jedinečný a kouzelný svým vlastním způsobem.

Jsem přesvědčená, že si v Lisabonu musí snad každý najít něco, do čeho se zamiluje. A že toho je opravdu hodně. Pro mě je Lisabon srdeční záležitost - město plné slunce a barev. Jsou tu krásné domečky pokryté originálními dlaždicemi azulejos. Ale uvidíte tu i poničené domy, které vzbuzují jakousi melancholii - tak typickou pro Portugalsko.

Centrum a must-see památky

Hlavní památky si vyhledáte určitě sami, navíc většinu z nich chtě-nechtě při zkoumání Lisabonu stejně neminete. Já tu turistická místa jmenovat nehodlám, musím se přiznat, že spousta doporučovaných míst (must-see) mě až tolik nenadchla. Některá z nich (i ta, která rozhodně stojí za vidění nebo naopak ta, která bych klidně vynechala) ale zmíním.

Perfektní město na procházky

Asi už jste pochopili, že nepatřím k těm, co musí nutně vidět všechna “top” místa. Spíš si ráda město procházím, nasávám jeho atmosféru a objevuji zajímavá místa nenuceně, náhodně. 

Lisabon je na dlouhé procházky ideální. Jeho čtvrti nabízejí různé pohledy, každá jiný, originální. Tři z nich jsem si oblíbila víc než jiné a můžu je doporučit i vám. Jedná se o Bairro Alto, Alfamu a Sao Bento. Všechny jsou kouzelné, prorostlé uličkami s barevnými domky, z nichž jsou některé pokryté originálními dlaždicemi azulejos. Najdete tu náměstíčka, kostely, ale i kavárničky či restaurace plné místních.

Pokud máte v Lisabonu omezený čas, určitě se vydejte aspoň do Bairra Alta, kde najdete i ulici Calcada da Bica Pequena. Jméno vám asi nic neřekne, ale je to právě tady, kde najdete jedno z nejslavnějších míst Lisabonu. Uličku, kde jezdí do kopce žlutá tramvaj typická pro portugalské hlavní město. Přestože nejsem fanoušek všech turistických míst, tohle byste minout neměli. Své kouzlo rozhodně neztratilo.

Krásné výhledy z různých míst

Ve městě je několik vyhlídkových míst, odkud budete mít celé město jako na dlani. Ty nejznámější jsou turistické, na které si budete muset vystát frontu a samozřejmě zaplatit. Patří k nim vyhlídka z hradu Castelo de S. Jorge nebo třeba ze slavného výtahu Santa Justa. Přitom existuje mnoho jiných vyhlídek, kde si můžete užít pohled na město bez davů a vytahování dalších a dalších eur z kapsy.

Když už zmiňuji výtah Santa Justa...Zkuste se k němu dostat místo z hlavní třídy Rua Augusta z druhé strany, z náměstí Carmo. Odsud se Vám naskytne krásný výhled a vyhnete se i davům turistů. Navíc tu najdete “kostel bez střechy”: Convento do Carmo. I přesto, že mi tohle místo přišlo zajímavé, opět se mi příliš nelíbilo vybírání vstupného. Není tady toho totiž moc k vidění, a tak si odsud většina lidí odnese pouze pěknou fotku. Ostatně mi přišlo, že právě pořízení zajímavého snímku je důvodem návštěvy větší části turistů.

Ale zpátky k výhledům...Pokud budete procházet městem, najdete jich (těch placených i neplacených) spoustu sami. Další variantou je zkusit některou z kaváren či barů na střechách. Sice zaplatíte za kafe nebo pivo, nikdo do vás ale nebude strkat a v klidu si budete moct užít výhledy do okolí tak dlouho, jak vám bude libo.

Opuštěné budovy a street art

V ulicích Lisabonu obvykle najdete kromě pěkných domečků i ty opuštěné, které jsou pro Portugalsko (bohužel) typické. Jedná se o jakýsi kontrast, který nutí člověka k zamyšlení. Je tu ale i pozitivní stránka, právě opuštěné budovy jsou často vyhledávané a proměňované místními umělci k nepoznání.

Jedním z příkladů je LX Factory. Jedná se o bývalý industriální komplex, který byl transformován na kreativní centrum. Dnes tu najdete lokální start-upy: kavárny, knihkupectví, coworking prostory nebo umělecké galerie. Místo přitahuje spoustu lidí, včetně turistů, navzdory tomu, že se nenachází přímo v centru. A já můžu jeho návštěvu jedině doporučit.

Co se týče pouličního umění, můžete na něj narazit na mnoha místech. V Lisabonu je téměř k nepřehlédnutí. Graffiti a jiné umělecké kousky můžete najít zejména na fasádách domů nebo zdí...Musím ale upozornit, že se ve většině případů nejedná o žádný vandalismus. Graffiti spíše než ničí v případě Lisabonu zdobí a skrývají. Některá díla dokonce nutí k zamyšlení. To jsou například ta od Bordalla II, který tvoří své instalace z odpadu a jeho díla jsou spjatá s přírodou.

Ježíš a lisabonská náplavka

Pokud máte v Lisabonu víc času, pak vám také rozhodně doporučuji vydat se na druhou stranu řeky Tejo. Dostat se tam můžete přívozem, který je součástí městské dopravy (cesta vás tedy nevyjde draho). Většina lidí míří na druhý břeh řeky, aby se vydala k “Ježíšovi”, přesněji řečeno k soše Ježíše Krista, která se nazývá Cristo-Rei (v překladu král Kristus).

I my jsme se na 28 metrů vysokého Ježíše na 75metrovém podstavci šli podívat. Z přístavu jsme zvolili cestu přes město. Ohromná socha je další z mnoha lisabonských vyhlídek: za pár euro vás výtah vyveze až k patám Ježíše. I přesto, že jsme se tam původně chtěli dostat, nakonec jsme zůstali jen na prostranství před sochou. Za vstupné se totiž nedalo platit kartou...no, smůla. Nicméně výhled zpod Ježíše byl také krásný. Celé město odtud má člověk jako na dlani, s mostem 25 de Abril nad mohutnou řekou Tejo po levici jako bonus.

Zpátky jsme se rozhodli vrátit se do přístavu podél řeky. Upřímně to byla zajímavá cesta, ale asi ne pro každého. Prošli jsme opuštěným zchátralým komplexem posprejovaným graffiti. Pak jsme se dostali do malé rybářské zátoky. 

Konec cesty byl ale naprosto úžasný, narazili jsme na kavárničku hned u řeky a následovala příjemná stezka při břehu. Na jejím konci posedávaly páry na dekách, některé s lahví vína - no tak trochu lisabonská náplavka. Rozhodně doporučuji se sem podívat.

Belém mě nenadchnul

Jedním z nejdoporučovanějších míst v Lisabonu je Belém, konkrétně pak Belémská věž. Ta sloužila k obraně města, později také jako vězení nebo celnice. Dnes je věž jedním ze symbolů města.

První věc, kterou byste měli vědět, je to, že Belémská věž se nenachází přímo v centru. To si podle mě myslí většina lidí, kteří do Lisabonu jedou a chtějí ji (stejně jako já) vidět. Dostanete se k ní vlakem nebo tramvají, cesta vám zabere okolo 25 minut.

Do Belému míří davy turistů, kteří chtějí zejména věž v této části města navštívit. Kromě ní tu najdete také Památník objevitelů, který je připomínkou portugalských mořeplavců, nebo Jeronýmský klášter. Počítejte s tím, že tu je neustále velké množství lidí, spousta z nich stojících fronty k vyjmenovaným památkám. Vstupné do každé z nich je samozřejmě zpoplatněno několika eury.

Já s přítelem jsme se nakonec rozhodli ve frontě nestát. Raději jsme si dopřáli příjemnou procházku při řece. Od Belémské věže se můžete dostat třeba k MAATu - muzeu umění, architektury a technologie. Dovnitř jsme sice nešli, ale už jen zvenku stojí muzeum díky své specifické architektuře za zhlédnutí. Navíc je odsud krásný výhled na most 25 de Abril.

Od muzea můžete dojít až do již zmiňované LX Factory. Pokud se vydáte tímto směrem, rozhodně se běžte podívat i na mou oblíbenou zastávku vlaku Alcantara-Mar. Nachází se tu úžasné graffiti znázorňující lisabonské skvosty a samozřejmě odsud pohodlně dojedete zpět do centra.   

Pokud se do Belému vydáte, neměli byste však rozhodně vynechat jedno - proslulý pastel de Belém. Jedná se o slavnou verzi typického portugalského pudinkovo-vaječného zákusku. I přesto, že si na něj, stejně jako na další místní atrakce, budete muset vystát frontu, rozhodně to stojí za to. Pastel de Belém je rozhodně jedním z nejlepších, jaké jsem v Portugalsku zkusila!

A co jiného ve městě vidět?

Jak už jsem psala, ve městě je pro každého něco. Mě ještě zaujala třeba růžová ulice Rua Cor de Rosa obklopená kavárničkami a bary.

Zajímavé pro mě bylo i okolí náměstí Martim Moniz, na kterém najdete street food z různých koutů světa. I okolí je multikulturní a večer můžete zajít třeba do jedné z bytových asijských restaurací. Prostě zazvoníte na zvonek a jdete na večeři.

Těm, kteří mají rádi blešáky, můžu doporučit populární Feira da Ladra, který se koná každé úterý a sobotu mezi kostely Sao Vincente de Fora a Panteo Nacional. Trh je opravdu rozsáhlý a prodejci tu nabízí snad všechno, na co si vzpomenete. Zažijete tu unikátní atmosféru, počítejte ale s opravdu velkým množstvím lidí.

Těm, kteří nejsou fanoušky trhů, doporučuji tuto lokalitu navštívit v jiný den, rozhodně stojí za to.

Gastro okénko 

Lisabon nezklame ani milovníky dobrého jídla a pití. V portugalském hlavním městě se na každém rohu nacházejí kavárničky, kde si můžete posedět a vychutnat kávu a pastel: pudinkovo-vaječný dortíček.

Lisabon je také plný restaurací, drahých i levnějších, kde může člověk ochutnat tradiční portugalskou kuchyni. Já vám rozhodně doporučuji zabrousit do některé z bočních uliček a vychutnat si oběd s místními v některém z lokálních podniků. Pokud se do Portugalska vydáte, rozhodně si neodpusťte bacalhao: tresku. Tu tady servírují snad úplně všude, na mnoho různých způsobů. Vynechat byste neměli ani místní víno.

Na náměstích a jiných místech se často nacházejí kiosky, kde si můžete koupit občerstvení. Návštěvu některého z místních kiosků vřele doporučuji, levně si tu objednáte třeba tradiční gingu (třešňový likér), moskatel (silné víno) nebo amarguinhu (mandlový likér). U každého kiosku se běžně nachází stolečky k posezení. Tak se u některého z nich určitě nezapomeňte zastavit.

Na závěr

Lisabon je jedním z mých oblíbených míst, kam se ráda vracím. Už se nemůžu dočkat další návštěvy a objevování nových míst. Doufám, že se vám bude ve městě líbit stejně tak jako mě. Pokud byste měli nějaké další otázky, klidně se ptejte.