Pravá tvář Portugalska

Když se řekne Portugalsko, každý si vybaví něco jiného. To, co zemi definuje, ale nejsou jen krásné pláže nebo skvělá gastronomie.  

Pokud už jste četli některý z mých předchozích článků o Portugalsku, musí vám být jasné, že jsem si tuhle zemi úplně zamilovala. Jsou tu skvělí lidé, oceán, architektura, jídlo, víno a ke všemu navrch všudypřítomné slunce. Dnes bych s vámi ale ráda sdílela trochu jiný pohled na Portugalsko. Takový, který je vám možná neznámý, ale je nevymazatelnou součástí kultury a nese tajemství zapomenuté minulosti. Je to pohled na zemi skrz opuštěné budovy, které jsou k vidění takřka na každém rohu a nutí člověka k zamyšlení. 

První šok

Do Portugalska jsem poprvé přijela v srpnu 2017. Tehdy jsme se rozhodli prozkoumat Porto a já jsem nemohla uvěřit svým očím. Ve městě jsme viděli spoustu poškozených a prázdných domů, mnohé z nich v samotném centru. Šok pramenil zejména z faktu, že Porto není žadná “díra”, nýbrž druhé největší město v zemi. Později jsem pochopila, že Porto není v tomto směru výjimkou. Velké množství opuštěných budov se nachází po celém Portugalsku, ve velkých městech i malých vesnicích.

Opuštěné - jak a proč?

Mnoho opuštěných budov je pokryto krásnými tradičními azulejos. Barevné dlaždice zdobené různými vzory svým způsobem skrývají smutek a dávají pocit šťastnějších včerejšků. Ale stejně jsem se nemohla ubránit myšlenkám jako: Jak je to možné, jak to mohlo zajít tak daleko a proč s tím nikdo nic nedělá?

Opuštěné budovy jsou nepřehlídnutelné, a to hlavně v centrech měst, kde přímo bijí do očí v kontrastu s novými stavbami. Někdy se dokonce nacházejí hned vedle luxusních komplexů - hotelů, butiků nebo bank. Na vesnicích zase není problém najít zpustlé domy, které jsou uvnitř stále vybavené. Lidé tu jednou žili, pak odešli a už se nikdy nevrátili. Jejich domovy ale vypadají, jako by stále čekaly na jejich návrat.

Problémy ve společnosti

Existuje celá řada důvodů odpovídajících na otázku, jak a proč se tohle děje. Dnešní Portugalsko se potýká se třemi závažnými záležitostmi. Země čelí rozsáhlým demografickým problémům jako je stárnutí populace a klesající porodnost. Nepomáhá ani vysoká a stále rostoucí míra emigrace. Jedna z prognóz předpovídá, že Portugalsko přijde během dalších 24 let o 2 miliony obyvatel. To je celých 20 procent populace.

Na vesnicích zůstali převážně staří lidé. Mladší generace se odstěhovaly do zahraničí nebo velkých měst. Proč? Nedostatek pracovních příležitostí, špatná infrastruktura, chybějící lékařská péče, obchody a další služby nebo uzavření vesnických škol jsou pádnými důvody, proč mladí z venkova odcházejí. I přesto, že se jednotlivé obce snaží dělat pro zlepšení situace maximum, tento trend je velmi obtížné zastavit.

Velká města, zejména Lisabon, se potýkají s jiným problém - předraženými nájmy, které si spousta lidí nemůže dovolit. Ve městě existuje více pracovních pozic než obyvatel. V praxi to ale nevede k tomu, že by se do města stěhovalo více lidí. Realita je taková, že velké množství zaměstnanců bydlí mimo Lisabon a do práce každý den dojíždí. Navíc většina populace hlavního města není aktivní na trhu práce. To je špatné znamení do budoucna.

Poslední, ale ne méně závažný problém je klesající porodnost. Její míra je nejnižší v EU, hodnota 1,31 z roku 2015 mluví za vše (pro srovnání - v Česku byla ve stejném roce míra porodnosti 1,57).

Všechny zmíněné fenomény jsou pro Portugalsko velkým problémem. A jsou zároveň odpovědí na otázku, proč se v zemi nachází tolik opuštěných budov.

Inovativní projekty a pozitivní příklady

Jednou krásné domy, symboly prosperity, jsou nyní smutnou ilustrací negativních změn ve společnosti. Náklady na jejich opravu jsou vysoké a prodat je pod cenou se zdá být kontraproduktivní.

Naštěstí ale existují projekty, které usilují o regeneraci starých struktur a mají za cíl dát opuštěným budovám novou šanci, transformovat je například tak, aby sloužily místní komunitě nebo byly jinak smysluplně využity.

Revitalizované ulice Cadavalu

Během našeho putování Portugalskem jsme viděli několik příkladů pozitivních změn. Opuštěné budovy v malém městečku Cadaval jsou toho skvělou ukázkou. Městu se podařilo přeměnit jednu z ulic plnou chátrajících budov v zajímavou čtvrť. Poničené fasády se staly plátnem pro místní malířku a její studenty, kteří je přeměnili v zajímavé umělecké objekty. Obec v tomto případě udělala dobrou investici. Nová tvář této frekventované ulice je nyní doceněna nejen místními, ale přitahuje pozornost každého, kdo do města zavítá.

LX Factory v Lisabonu

Velmi známým příkladem je také LX Factory v portugalském hlavním městě. Jedná se o bývalý industriální komplex, který byl transformován na kreativní centrum. Dneska tu najdete lokální start-upy - kavárny, knihkupectví, coworking prostory nebo umělecké galerie. Místo přitahuje spoustu lidí, včetně turistů, navzdory tomu, že se nenachází přímo v centru.

Turisté a Erasmus

Existují další dva faktory, které bezesporu přinášejí pozitivní změnu. Jsou jimi turisté a Erasmus studenti.

Turistický ruch je pro ekonomiku země klíčový. Počet zahraničních návštěvníků každým rokem roste. V roce 2016 navštívilo Portugalsko téměř 11 milionů lidí. Návštěvníky ze Spojeného království, Německa, Španělska, ale i dalších zemí láká portugalské pobřeží, historie, architektura, gastronomie a tím výčet nekončí.

Důležitou skupinu pak tvoří ti, kteří v zemi zůstávají delší dobu - Erasmus studenti. Portugalsko je pro mladé lidi atraktivní díky své poloze na jihu Evropy, táhne také pohodovou atmosférou nebo relativně nízkými cenami (zejména ve srovnání s jinými státy eurozóny). Každý rok sem míří tisíce Evropanů, aby strávili semestr nebo dva v některém z portugalských univerzitních měst.

Turisté a Erasmus studenti jsou bezpochyby pozitivním elementem, kteří vdechují Portugalsku nový život.

Pravá tvář Portugalska

Abych to shrnula - opuštěné budovy jsou neodmyslitelnou součástí Portugalska. V mých očích ale nejsou pouze negativním prvkem. Jsou stálou připomínkou nezpochybnitelného vývoje a směru, kterým se Portugalsko ubírá. Vypráví příběh o osudu národa a to, že existují, má svůj důvod.  

Když procházím kolem opuštěných domů, přepadají mě smíšené pocity a zvláštní melancholie. Tyto budovy jsou nezapomenutelné. Jsou jakýmsi živoucím apelem, probouzí touhu a potřebu věci změnit.