Kouzlo Fátimy

Tentokrát o jednom z nejznámějších poutních míst - portugalské Fátimě, která mě dostala do kolen přesto, že sama nejsem věřící. 

Naše cesty nás tentokrát zavedly do Fátimy, která je navštěvována miliony křesťanů z celého světa. Přestože sama nejsem věřící, toho místo mě uchvátilo. A to zejména během každoroční noční bohoslužby připomínající údajné zjevení Panny Marie, kdy se Fátima proměnila v kouzelnou říši s unikátní atmosférou.

Tajemstvím opředená Fátima

Ještě předtím, než se s vámi podělím o svoje dojmy z Fátimy, chtěla bych vám představit představit záhadný příběh, díky kterému se město proslavilo. Traduje se, že přesně před 100 lety na místě dnešního svatostánku tři malí pastýři uviděli dámu stvořenou ze světla držíjí v ruce růženec. Toto zjevení se údajně několikrát opakovalo. První zjevení Panny Marie se datuje na 13. května 1917 a poslední na 13. října stejného roku. Tento den se sešly tisíce lidí, kteří chtěli vidět zázrak. K tomu mělo dojít na základě proroctví dětí. Shromáždění se stalo svědkem neobvyklé sluneční aktivity: slunce působilo jako by se po obloze pohybovalo a přibližovalo se zemi. Tento zázrak je známý pod označením „sluneční zázrak“. I přesto, že vědci jev, který vidělo asi 70 tisíc shromážděných mnohokrát zkoumali, nanešli jeho jednoznačné vysvětlení. Poté, co církev oficiálně uznala autenticitu zjevení v roce 1930, stala se do té doby neznámá Fátima důležitým poutním centrem.

Jak se dostat do Fátimy

A teď už něco k tomu, jak jsem Fátimu zažila já sama. Město jsme s přítelem navštívili dvakrát. Poprvé jsme se přidali k tisícům poutníků při noční bohoslužbě, a to konkrétně u příležitosti výročí sta let od posledního zjevení Panny Marie. Podruhé jsme do Fátimy zavítali na prohlídku samotného města během jednoho podzimního odpoledne. Do Fátimy jsme obě výpravy podnikli autem, přičemž cesta z Lisabonu do cílové destinace nám zabrala zhruba 75 minut. Pokud neplánujete Fátimu navštívit v rámci organizovaného skupinového výletu, můžete se do města dostat poholdně i autobusem. Ty jezdí z hlavního města každých 30 minut, stojí 10 euro a cesta trvá příjemných 90 minut.

Fátima coby posvátné místo

Všechno, co byste měli ve Fátimě vidět, se nachází na poměrně malé ploše, a to na Cova da Iria a v nejbližším okolí. Toto prostranství je místem, kde se dříve nacházelo pole, na němž děti údajně spatřily Pannu Marii. Dnes je obklopeno bazilikou Panny Marie Růžencové z jedné a chrámem Nejsvětější Trojice z druhé strany. Tyto dvě stavby, které stojí na Cova da Iria naproti sobě, mě zaujaly zcela odlišným stylem, ve kterém byly postaveny. Ten přímo bije do očí právě kvůli tomu, jak blízko sobě tyto dvě budovy stojí. Zatímco bazilika je ukázkou klasického a tradičního stylu, chrám je moderní a specifický. Obě budovy, každá stojící na opačném konci prostranství, tak tvoří jakousi symbiózu nového a starého.

Abych se přiznala, kostely si spojuji s historií a jejich moderní varianty jsou pro mě obvykle překvapením. Proč tohle píšu je to, že jsem nečekala moderní stavbu na tak frekventovaném poutním místě. Chrám Nejsvětější Trojice mi navíc vlastně ani nepřipomínal kostel. Nemá totiž žádné věže, je nízký, rozsáhlý a okrouhlý. Zvenku vypadá trochu jako stadion s velkým čelním a menšími bočními vchody. Když jsem vešla dovnitř, připadala jsem si jako v obrovské přednáškové místnosti na univerzitě. V interiéru totiž byly desítky, možná stovky řad se sedadly v řadách orientovaných směrem k oltáři.

Zajímavé pro mě bylo i vyobrazení Ježíše na oltáři. I v moderním kostele na takovém místě jako je Fátima jsem očekávala konzervativní vyobrazení Božího syna. Zejména Ježíšova tvář ale působila umělecky, moderně a specificky. Známky moderního umění jsou partné nejen uvnitř, ale i v okolí chrámu. Od dubna 2017 se před ním nachází nová instalace v podobě obrovského růžence. Toto dílo je vysoké 26 metrů a v noci je ozářené. Růženec, který vytvořila Joana Vasconcelos při příležitosti stého výročí zjevení Panny Marie, byl osvícen poprvé při návštěvě papeže Františka ve Fátimě.

Další důležitou budovou na Cova da Iria je kaple Zjevení, která stojí přesně na místě, kde podle příběhu děti spatřily Pannu Marii. Mnoho poutníků se sem přichází pomodlit a pokat se. Někteří z nich přitom volí modlitbu, při které ke kapli dojdou po kolenou s růžencem v ruce. Trasa vyhrazená pro tuto činnost vede skrz celé prostranství od chrámu Nejsvětější Trojice právě až ke kapli Zjevení.

Za hranicemi Cova da Iria se nachází ulice plné obchodů s náboženskými předměty, nechybí samozřejmě ani velké množství restaurací a kaváren. Jedna z neoblíbenějších je Mister Leitao, což je bistro nabízející vynikající sandviče se selecím masem. Během času oběda se v bistru utvoří dlouhá fronta, rozhodně ale stojí za to ji vystát.

Fátima během noční bohuslužby

Jak už jsem zmínila, Fátimu jsme navštívili dvakrát. Město mě přitom nadchlo zejména během výroční noční vigilie, které jsme se zúčastnili. Jednalo se o bohuslužbu k výročí zjevení Panny Marie. Ty se podle slavného příběhu odehrávaly mezi 13. květnem a 13. říjnem 1917. Právě proto se nejdůležitější ceromonie ve Fátimě konají právě v tomto období v roce. Zvlášť pak první a poslední den zjevení jsou pro oslavy nejvýznamnější. Mše, které probíhají v mnoha světových jazycích (kromě portugalštiny i ve španělštině, italštině, francouzštině, polštině, angličtině nebo holandštině), se ale ve Fátimě konají v průběhu celého roku.

Přestože sama nejsem věřící, noční vigilie pro mě byla velmi silným zážitkem. Vidět tisíce lidí z celého světa shromážděných na jednom místě, současně odříkávající slova modlitby a zvedající ruce se svícny, aby prozářili temnotu, mi připadalo až magické. Tenkrát jsem si ve Fátimě připadala jako člen obrovské rodiny. Bez ohledu na věk, pohlaví nebo barvu kůže, všichni byli spojení prostřednictvím stejné modlitby nesoucí se vzduchem v různých jazycích. Nebyla jsem vůbec překvapená, že jsem neslyšela její českou verzi (Češi jsou přece jenom jedním z nejateističtějších národů na světě). Slovenská varianta však nechyběla a byla pro mě příjemným překvapením během této nazapomenutelné události.

Když se snažím kompletně popsat to, jak jsem se cítila, slova mě zrazují. Proto bych vás ráda do Fátimy pozvala, abyste to zažili sami. I pokud nejste veřící, Fátima bezesporu stojí za návštěvu.