Čarokrásné ostrovy Berlengas: ráj uprostřed oceánu

O Berlengách jsem před svým příjezdem do Portugalska nikdy neslyšela. Po jejich návštěvě se ale tyto ostrovy zařadily k nejkrásnějším místům, která jsem v životě navštívila.

Bylo to zrovna v době, kdy jsme trávili několik týdnů poblíž portugalského přímořského městečka Peniche. Podnikali jsme spoustu procházek po pobřeží  a mimo jiné se (bez úspěchu) snažili najít malebné ruiny hradu, jejichž obrázky objevil můj přítel na internetu. Přitom jsme často přemýšleli o ostrovech, které jsme viděli na horizontu.

Poté, co jsme si o nich, Berlengách, zjistili víc, zaujaly čelní pozici na našem must-see listu. Můj milovaný přítel trval na jejich návštěvě v podstatě od momentu, kdy je v dálce poprvé zahlédl. Dlouho před tím, než se dozvěděl, že ruiny, které jsme hledali, se nacházejí právě tam. Přiznám se, že jsem o výletu na ostrovy, o kterých jsem nic nevěděla, sama nepřemýšlela. Na rozdíl od Lukasze totiž nezastávám názor, že každé místo stojí za návštěvu. Ovšem po zhlédnutí fotek a komentářů online jsem musela uznat, že si ostrovy nemůžeme nechat ujít.

Naše výprava na Berlengy

Na souostroví jsme se rozhodli vydat během jednoho ze zářijových víkendů. Naše expedice začala v 8:00. Moje nálada byla nic moc, protože jsem musela brzo vstávat a ještě jít do Peniche z Consolaçao, kde jsme bydleli, pěšky. Unavená a rozespalá jsem pozorovala šedé moře a nebe poseté rozsáhlými mračny a začínala být skeptická. Aby toho nebylo málo, do přístavu jsme dorazili na poslední chvíli. Naštěstí jsme nebyli poslední a loď i s průvodci na nás ještě čekala.

Berlengy jsou skupinou ostrovů, které leží 14 km od pobřeží. Protože jsme s nimi měli co do činění poprvé, rozhodli jsme se vypravit se na největší z nich – Berlenga Grande. Můžete si vybrat, jak se k ostrovu chcete dostat – k dispozici je klasická turistická loď nebo rychlý člun. Protože turistickou lodí jsem na moři byla už několikrát, zatímco rychlý člun jsem nikdy nezkusila a navíc nám dával extra čas na ostrově, volba byla jasná.

Adrenalin v podobě rychlého člunu

Jestli nejste srabi (a netrpíte mořskou nemocí), rozhodně vám doporučuji si pro přepravu vybrat rychlý člun. Pokud toužíte po přiměřené dávce adrenalinu a dobrodružství, tahle varianta vás rozhodně nezklame. Při plavbě budete cítit vlny téměř pod chodidly, užívat si divokého větru ve vlasech a ještě se stihnete pokochat panoramaty vzdalujícího se Peniche a ostrovů tanoucích z moře před vámi. Já jsem byla výběrem rychlého člunu doslova nadšená a nemohla jsem se přestat usmívat. Moje vnitřní dítě bylo probuzeno. Vzrušení trvalo do chvíle, než jsem si všimla, že jeden z mých sousedů vypadá jako by se (na mě) měl každou chvíli pozvracet. Naštěstí k tomu ale nedošlo.

Když jsme se blížili k ostrovu, vypadalo to, že se počasí nejspíš umoudří. Moje rozpoložení tak díky tomuto faktu a skvělé jízdě začalo nabývat velmi pozitivních hodnot. Už jsem se nemohla dočkat, až uvidím všechna místa, o kterých jsem si četla ze zápisníků dalších dobrodruhů.

Ráj uprostřed oceánu

Ostrov mě nadchl svou atmosférou. Byla jsem unešená jeho krásnou přírodou a nekonečným oceánem táhnoucím se směrem na západ. Jeho barva nabírala v různých místech ostrova jiný odstín – od tmavomodré v dáli až po světle zelenou v malých zátokách. Užívala jsem si pohledu na divoké vlny neúnavně narážející do útesů. Šumění oceánu bylo relaxující, až hypnotizující. A já jsem v tu chvíli chtěla na ostrově zůstat navždy.

Unikátní mix barev ale nenabízel pouze Atlantik. Pevnina ostrovu naskýtala pohled na hnědou vyprahlou půdu, žluté lišejníky, narůžovělé žulové kameny nebo oranžové klify. Podle mně není vůbec těžké pochopit, proč jsou Berlengy přírodní rezervací uznanou jako památka UNESCO. Prostě si to zaslouží.

Putování po ostrově

Obejít celý ostrov nám trvalo pět hodin. Vůbec mi to tak ale nepřišlo, čas ubíhal strašně rychle. Chtěla jsem vidět všechno, každé zákoutí. V doprovodu stovek (ne-li tisíců) racků a miniaturních ještěrek jsme prozkoumali různé části ostrova a kochali se krásnými výhledy. Líbilo se mi, že jsme cestou nepotkali moc lidí (i přesto, že na ostrov míří každou hodinu několik plných výletních lodí) a mohli si užít momenty samoty nerušeni davy turistů.

Objev ruin

Abych nezapomněla jednu důležitou věc, konečně se nám podařilo najít „ruiny“, vlastně opevnění Sao Joao Baptista, po kterém jsme tak dlouho pátrali. Nalezli jsme ho v klidné zátoce obklopené útesy a radostně jsme k němu sestoupali po strmé stezce. Na jeho zdech jsme strávili poměrně dost času, udělali spoustu fotek a odpočívali. Už ne tak nadšeně jsme se hrnuli do cesty zpátky nahoru.

Závěrem

Po pěti hodinách a deseti kilometrech v nohách jsme skončili na malé útulné pláži. Všechny šedé mraky zmizely a udělal se krásný letní den. Když jsem tak ležela na písku, trošku jsem si posteskla, že jsem si nevzala plavky a nemůžu si zaplavat v průzračné vodě.

Mé dumání ale netrvalo dlouho, jelikož se stejně blížil čas vydat se na zpáteční cestu. Plavbu člunem zpátky do Peniche jsem si užila stejně jako tu předchozí a doufám, že to nebyla má poslední.

Přestože nejsem typ člověka, který rád navštěvuje ta samá místa, musím říct, že na Berlengy bych se klidně vypravila znovu. Výlet nás stál 20 euro na osobu a popravdě můžu říct, že to byla jedna z nejlepších investic vůbec. Ostrov překonal má očekávání (což se nestává zase tak často) a stal se bezesporu jedním z mých nejoblíbenějších míst (nejen) v Portugalsku. Vrátím se, slibuju!