Vydělali jsme si dnes na večeři?

Takto se ptával prezident Václav Klaus, když ještě pracoval v Prognostickém ústavu Československé akademie věd, a odcházel večer po práci s kolegou domů. Myslím, že každý z nás by si měl položit tu samou otázku.

Nechci ve svém článku hodnotit jednotlivé mzdy, platy a odměny lidí v soukromém sektoru, státním sektoru, či na volné noze. Chci jen připomenout slova slavného ekonoma Miltona Friedmana o tom, že oběd zdarma neexistuje. Za všechno musí vždy někdo zaplatit. Vždy je něco za něco. V angličtině pro to existuje termín trade-off. Pokud tedy někdo přijde například s tvrzením, že v jeho městě jezdí MHD zdarma, tak to není pravda. Město, aby mohlo ufinancovat svou hromadnou dopravu, tak musí buď ošidit jinou službu pro obyvatele, nebo zvýšit příjem do svého rozpočtu, například zvýšením daně z nemovitosti apod. Obyvatelé tak zjistí, že jim v peněženkách za rok nezůstalo více peněz, spíše méně.

To samé platí u každého z nás. Člověk vykonává nějakou práci, za níž dostává mzdu, plat, nebo prostě finanční odměnu. Ta je samozřejmě ponížena o daň z příjmu, povinné odvody sociální a zdravotní daně (termín sociální a zdravotní pojištění je z ekonomického hlediska hloupost) a jiné srážky. Z čistého příjmu pak člověk platí své řekněme mandatorní výdaje, jako je hypotéka či nájem, pojištění, potraviny, jízdné apod. Na konci měsíce pak musí zjistit, že utratil méně peněz, než kolik vydělal. Následně mu zase na účtu přistanou další vydělané peníze a koloběh se opakuje.

Samozřejmě neexistujeme v ideálním světě. Leckdo by mohl namítnout, že stát dusí lidi příliš vysokými daněmi a pak má člověk problém s penězi vyjít. Nebo také, že v Česku je rekordní inflace, která lidem sžírá úspory a vrhá je do finančních problémů. Se vším samozřejmě souhlasím. Stát blahobytu potřebuje vysoké daně, aby mohl financovat služby poskytované občanům, a také svůj velký aparát. Živnostníci, kteří pracují mnohdy o víkendech i státních svátcích, nemají placené dovolené a práci včetně odbytu si vyhledávají sami, jsou biti, že odvádí málo na odvodech sociální a zdravotní daně. Prý by se měli raději nechat zaměstnat. Je to bohužel smutné nepochopení reality a šlapání po lidech, kteří jsou samostatní, pracovití a po státu z hlediska svého podnikání nic nepožadují.

Česká vláda ve velkém vyzývá k pobírání dávek a dotací. Skončíme nakonec na dávkách a dotacích všichni? Financministr Stanjura, absolvent elektrotechnické fakulty, a jiní „ekonomové“ ve vládě, si tuto variantu zřejmě nepřipouští. Kdo to ale pak bude financovat? O Friedmanovi asi nikdy neslyšeli.

Proto by si každý měl alespoň jednou za čas položit otázku: „Vydělal jsem si dnes na večeři, byla moje dnešní činnost přínosem?“