Kniha vhodná k přečtení - Německý rok 1968

Doktor Aleš Valenta je český historik a spisovatel, který se zaměřuje na Spolkovou republiku Německo. Jeho vloni vydaná kniha Německý rok 1968 rozhodně stojí za přečtení.

Kniha Německý rok 1968 - předpoklady, průběh a důsledky kulturní revoluce v SRN, kterou napsal historik doktor Aleš Valenta, je pozoruhodným dílem, které se pokouší vylíčit příčiny a následné důsledky vzestupu neomarxismu u našeho západního souseda. Německo má v současné době zásadní vliv na směřování Evropy a pochopení jejich mentality je stěžejním předpokladem pro porozumění jejich politiky a kurzu směřování celé Evropské unie.

Valenta se v první části své knihy zaměřuje na specifickou německou mentalitu a její vývoj za posledních zhruba 500 let od nástupu Martina Luthera a luteránství. Odtud lze vysledovat německý důraz na pracovitost a spořivost. Lze ale také objevit jejich touhu po dokonalosti a transformaci světa kolem sebe. Tato touha se přetváří až do destruktivní podoby, jakou můžeme vysledovat dnes při pohledu na migrační krizi a německé snaze rozředit okolní evropské státy nekontrolovatelnou migrací z Afriky a Blízkého východu.

 Kniha poté pokračuje analýzou německých filozofů (Hegel, Kant, Nietzsche). Co stojí za povšimnutí je to, že se z Němců v 18. století stali vášniví čtenáři. Dokonce tak vášniví, že zanedbávali svá studia a pracovní povinnosti. Němci začali zabředávat do až posedlé četby svých filozofů. Na jednu stranu je to jistě chvályhodné, na druhou stranu se také říká, že všeho moc škodí. Jak jednou prohlásil německý spisovatel Johann Wolfgang Goethe: Němec tíhne k trudnomyslnosti a všechno nad ním tíživě visí.

 Poté se dostáváme k tomu hlavnímu, k analýze Frankfurtské školy. Toto je zcela klíčová věc k pochopení, v jakém stavu se současné Německo nachází. Filozofové z Frankfurtské školy (Max Horkheimer, Erich Fromm, Theodor Adorno, Herbert Marcuse, Jürgen Habermas…) přišli s radikální filozofií tzv. kritickou teorií. Dospěli k názoru, že současná západní společnost je špatná, je ovládaná konzumem a inklinuje k fašismu. Je tedy potřeba ji radikálně přetvořit. Ale na rozdíl od starých marxistů se rozhodli odpoutat od dělnické třídy. Ta v jejich očích byla otupena kapitalismem a konzumní společností a neměla tedy vůli dělat žádnou revoluci. Revoluční potenciál bylo potřeba najít někde jinde. Tito neomarxističtí filozofové objevili skupiny menšin, které byly údajně utlačovány většinovou společností. Zde ležel onen revoluční potenciál, tolik vyhledávaný Frankfurtskou školou. Naprosto šokující je to, že tito lidé odmítali přijmout i zjevné skutečnosti. Západní Německo bylo počátkem šedesátých let prosperující zemí s fungujícím systémem státní správy a robustní ekonomikou (Německý hospodářský zázrak). Neomarxisty to ale nezajímalo a mluvili mimo jiné o tragické úrovni vzdělání německých škol. Což vůbec neodpovídalo realitě, neboť studijní výsledky německých žáků a studentů dosahovaly nadprůměrných výsledků. Z německých univerzit se postupně začaly stávat hnízda neomarxistických bojůvek a odtud měla být německá kulturní revoluce šířena dále. Němečtí profesoři byli slovně napadáni, studenti podnikali okupační stávky přednáškových sálů. Mnozí konzervativní vyučující na protest odcházeli, byl i případ sebevraždy jednoho profesora. Státní aparát nebyl schopen nic podniknout, neboť se bál obvinění z fašizoidních tendencí. Německo v šedesátých letech prožívalo velmi bolestnou kolektivní vinu, kdy starší generace, buďto přímo podporovala nacismus, a nebo s ním mlčky souhlasila a generace jejich dětí jim to vyčítala. 

Vše vyvrcholilo rokem 1968, kdy docházelo k násilným demonstracím, a to nejen v Německu, ale v celém západním světě. Zajímavostí bylo, že kdo přišel do Západního Německa v roce 1968 z komunistického Československa, tak byl zděšen z toho, jak studenti mávají vlajkami Stalina, Mao Ce-tunga, Che Guevary a jiných komunistických leaderů a revolucionářů. Emoce poté odezněly, ale to neznamená, že neomarxismus skončil. Byl zahájen tzv. dlouhý pochod institucemi, což znamenalo obsazení klíčových pozic neomarxisty, a to ve státní správě, na univerzitách, ve vládě. Po padesáti letech vidíme výsledek sami. 

Kniha pak končí nejnovější německou posedlostí a tou je ochrana planety, která se projevuje klimašílenstvím. Fanatičtí radikálové zkrátka využijí čehokoliv, co by mohlo posloužit ke zničení současné západní civilizace. O přírodu a naše dobro jim opravdu nejde.

 Kniha doktora Valenty je zatím tou nejlepší z pohledu analýzy vývoje německé společnosti za posledních pět století a důsledků, které z toho pro dnešní Evropu plynou. Určitě stojí za přečtení. Lepší knihu jsem na toto téma nečetl.