Euro je ekonomická past

Naše elity už nás zase straší zavedením společné měny. To by ale pro Českou republiku znamenalo hospodářské potažmo politické problémy.

Zdálo se, že už by nám snad naše politické špičky (to špičky berte prosím s hodně velkou rezervou) mohly dát s otázkou zavedení eura pokoj. Cožpak nestačí, co zavedení společné měny provedlo s hospodářstvím středomořských států? Řekové už asi budou kolonií navždy. Vymanit se totiž z okovů jedné měny by bylo velmi bolestivé.

Už od dob úvah o zavedení společné měny se vědělo, že je to nástroj politický, a ne ekonomický. Společná měna totiž může fungovat jen u států s velmi podobnou ekonomickou výkonností. Z tohoto hlediska je jasné, že Německo a Řecko mají zcela odlišné ekonomické struktury a být spolu v jedné měnové unii se rovná sebevražda pro potomky Aristotela.

Proč tak státy EU nadšeně do eurozóny vstupovaly? Bylo jim totiž řečeno (a stále je), že přijmout euro znamená být v exkluzivním klubu. Je to jakési stvrzení toho, že daný stát je skutečně v Evropě, je hospodářsky vyspělý (nebo alespoň vyspělejší než státy s vlastní měnou) a má silnější páky na rozhodování v celé EU. Je to však nepravda a falešná naděje. Celá EU je v rukou Německa a euro jako podhodnocená marka slouží k tomu, aby náš západní soused mohl mít levné exporty. Otázka je však na jak dlouho, neboť jak státy po zhruba dvaceti letech v eurozóně obecně zchudly (jižní křídlo výrazně), tak za chvíli už nebude existovat žádný koupěschopný trh pro německé výrobky.

Tohle však čeští politici z řad TOP 09, Pirátů, hnutí STAN a snad poloviny ODS nevidí. Nevidí to ani prezident Pavel, který k překvapení mnohých během svého novoročního projevu vyzval k přijetí eura. Všichni z nich dokola opakují, že jsme se k tomu zavázali. Já si však myslím, že euro rozhodně přijímat nemusíme a hlavně nesmíme! Proč bychom si nemohli vyjednat trvalou výjimku tzv. opt-out jako to má Dánsko a svého času Británie před vystoupením z EU? Případně bychom mohli udělat referendum jako ve Švédsku. To si však vládní špičky nepřejí, neboť výzkumy veřejného mínění vytrvale ukazují na nechuť českých občanů k euru.

Uvedu jeden příklad, kdy je lepší mít vlastní měnu. Když přišla koronakrize, státy eurozóny zjistily, že kvůli euru mají omezené možnosti ekonomicky reagovat. Česká republika byla ve zcela jiné situaci. Díky plovoucímu měnovému kurzu, koruna prudce oslabila, což způsobilo, že české výrobky mohly být levně exportovány. Při oslabení měnového kurzu dochází k obecnému zdražení výrobků dovážených zvenčí. To je samozřejmě pravda. Kvůli koronakrizi ale došlo k celkovému snížení cen surovin, což tyto ztráty kompenzuje. Kdyby bylo v České republice zavedeno euro, nikdy bychom si nemohli takto pomoci.

Na závěr bych byl rád, kdyby mi někdo ze čtenářů odpověděl na následující otázku. Slovensko je v eurozóně již patnáct let. Když do ní vstupovali, tak se těšili, jak se za chvíli ekonomicky vyrovnají Západu. Pokud je euro tak úspěšný projekt, jak nám neustále líčí bruselské elity, proč se tedy tolik mladých Slováků nachází v České republice? Je pro ně zajímavější u nás studovat a pracovat, i když máme českou korunu?