Proč muži milují fotbal?

Fejeton...ženy se pobaví, pánové možná najdou:-)

   Je to  neřest. My pořádáme nálety na obchodní centra, oni na fotbalové stadiony. My toužíme po nejnovější vůni od Gucciho, oni po satelitním přijímači s třiceti sportovními kanály. My máme nejlepší kamarádku, oni pivo a televizi. Takže by se mohlo zdát, že je to fifty - fifty. Ale!

Taháme je snad my po nákupech?? Nutíme je poslouchat ženské drby?? Samozřejmě, že ne.

Jenže moje druhá polovička se mě rozhodla týrat. Muž začal úplně přehlížet fakt, že člověk přece nemůže mít všechno!! Usmyslel si, že chce fotbal, pivo a milovanou ženu pohromadě. Ale jak k tomu přijdu já?

Když mi můj drahý oznámil, že by se se mnou hrozně rád díval na fotbal, nejdříve jsem myslela, že jsem se asi přeslechla. Jaké má výhody sledování zápasu s ženskou, která neví o co jde a je totálně znuděná? O co je to lepší, než fandění se stejně postiženými v hospodě? Když mě ujistil, že to myslí vážně, tak mi ho zase přišlo líto.Všichni jeho kamarádi se určitě odstěhovali, zavrhli ho, nebo umřeli. Jenže tak to nebylo! Můj milý chce mít zkrátka u fotbalu klid. Prý aby se mohl soustředit. Neubránila jsem se poznámce o úrovni mužské inteligence, když v kulise cinkání půllitrů nedokáže sledovat jedinou kulatou věc. Nicméně mám vedle něho sedět, abych ho psychicky podpořila. No, tak dobrá. Co bych pro něj neudělala, že?

Když jsem se konečně pohodlně usadila, plný nadšení zvolal: ,,Něco pro tebe mám, lásko!“ Že by nějaká odměna za mou ochotu? Víno? Brambůrky? Ale né. Vytáhl nějakou šálu a omotal mi ji kolem krku. Slavnostně na ní zářil nápis SLAVIA PRAHA. Myslím, že jsou to nějaké bonbóny, ale zaboha nechápu, co to má znamenat. Po ujištění, že mi to ohromně sluší jsem odložila veškeré pochybnosti na později. A když padl první gól, přišla jsem si také na své. Můj chlapák byl radostí bez sebe a zahrnoval mě polibky. Tak to si nechám líbit.

Pak jsem si ale všimla, že nelíbá mě. Ale tu šálu. Uraženě jsem mu ji vytrhla a nevěděla, jestli mám brečet nebo ho s ní přetáhnout. Po zbytek utkání jsem znuděně čučela do blba a když padla branka, tak jsem skoro lezla po zdi, jen aby se ten bídák nedostal k svému milovanému kusu hadru. Po skončení zápasu jsem se dozvěděla, že Slavie stoprocentně vyhrála kvůli tomu, že šála na mém krku nosí štěstí, a proto ji budu muset mít na sobě na každý přenos. Takže komu to tady kape na maják?

Moje láska miluje fotbal. Okopanou mičudu, bandu hromotluků, co se za ní honí, propocené dresy, smradlavé ponožky. Pro bystrý ženský mozek těžko pochopit.

Jednou jsme se procházeli parkem, bylo krásné jarní počasí, já měla skvělou náladu. On taky, protože jeho tým dnes slavil vítězství. Nedělní ticho a klid každou chvíli prořízl výkřik: ,,Slááááááááááááávie! Se – ší – va  - ný! Se – ší – va - ný! Sláááááááááááávie! ...“   Kolemjdoucí se vyjeveně otáčeli, puberťáci se chechtali, květiny leknutím uvadaly. Já se trpělivě (rozuměj útrpně) usmívala. Při každém vyjeknutí mi vítězně (rozuměj láskyplně) tiskl dlaň. Až pak najednou: ,,Sláááááá…“ A já: ,,Ááááá…“ Vykloubil mi prostředníček na pravé ruce. Což, jak jsem se pak dozvěděla, byla moje chyba - měla jsem v té jeho špatně srovnané prsty. No jo, můj bolavý úd ho sice mrzí, ale byla to přece oběť pro mužstvo, kterou jsem u něho alespoň stoupla v ceně.

Silné pocity méněcennosti mě přestaly trápit teprve, když jsem otěhotněla. Samozřejmě se tak stalo za třeskuté zimy, kdy by ani ta největší paka nenapadlo pobíhat po trávníku, a tím pádem neměl můj chlap co sledovat v televizi a všiml si, že existuji. Cítila jsem pocit vítězství. Konečně mám něco, co mu ta jeho Slávie nemůže dát! Jak oddaně se tiskl k mému dmoucímu se břichu! Jak zamilovaně je líbal! Panebože, jen doufám, že mu někdo řekl, že nečekám fotbalový balon!!!