Všechno nač si stěžujete mi vůbec nepříjde české! Musela jste asi utéct z naprosto příšerného místa, pokud se lidi kolem vás chovali tak, jak popisujete. Mám opačnou zkušenost a asi jsem podle vás Novozélanďan žijící v Česku. A mí blízcí a lidi z mého okolí také. Jen škoda, že většina z mého okolí , včetně mně, neumí dobře anglicky.

No já nevím. Jaké si to člověk udělá, takové to má. Žiju v ČR celý život a s ani jedním bodem jsem se nesetkala. Lidi, se kterýma se blíže stýkám si vybírám, teda kromě tchyně. A zbytek společnosti mi může políbit šos a ne kecat do života.

No zamyslel jsem se nad tím a taky nevím o nikom, kdo by tyto zásady nějak "razil"... Přinejmenším by bylo v mém okolí považováno za silně netaktní někomu doporučovat jestli má nebo nemá mít dítě či co má vlastnit. To kdyby mi někdo doporučoval, hned bych ho jemně umravnil a nasadil zpět na jeho koleje

Já vidím problém v jedné věci.

Představte si, že vyrůstáte na vesnici, znáte tam všechny lidi, máte babičky, tetičky, škola, spolužáci, učitelé .... atd. Prostě jste se zde setkala se spoustou lidí, se kterými jste nějak komunikovala, někdo něco řešil, někdo vám byl víc někdo míň sympatický atd.

Pak odjedete na Nový Zéland. Zde si chtě nechtě vytvoříte určitou "sociální bublinu", ve které se pohybujete. Tu bublinu tvoří více méně lidé, se kterými souzníte a je v ní daleko méně lidí než bylo zde, zejména těch, které v podstatě nechcete.

Pak máte pocit, že zde nikdo nic neřeší. Ale řeší.

Já má shodou okolností spolužáka, který na NZ emigroval cca před 40 lety. Než se uchytil, tak pracoval na rybářské lodi, v přístavu... Je léta ženatý, manželka pochází z nějaké farmy, to máte tchána, tchýni, švagry, švagrové ...........

Ta sociální bublina kterou za život poznal, už je najednou daleko větší, než máte nyní vy.

Problém je hlavně v tom, že v mladém věku člověk prochází pubertou, která odumírá pomalu a bolestivě. Ta se vyznačuje hlavně snahou se vymezit. Vymezit se vůči starší generaci a jejím stereotypům, vymezit se vůči mainstreamu, vymezit se vůči systému... hlavně se tvářit výlučně.

No a pak přijde rodina, děti, běžné problémy na denní bázi... a je po pubertě.

Snůška žvástů

Pěkné zamyšlení Taky jsem si plno věcí uvědomil ve svobodné cizině.

Sorry jako , váš článek se mi v mnoha věcech líbí, ale nemám ráda, když se dělají z Čechů závistiví pitomci. Já mezi takovými lidmi prostě nežiju.

No, pokud si autorka dělá obraz z pořadů jako je Výměna manželek, tak snad ani nemá cenu to řešit.

Jaký si to uděláš, takový to máš Platí v Česku, Austrálii i všude jinde na světě.

Ach jo. Proč lidi co jsou nezávislí na názorech okolí vždycky potřebují nějaké to okolí, kterému by mohli vyprávět jak moc jsou na jeho názorech nezávislí?...

Mám dojem, že autorka potřebuje především přesvědčit sama sebe o té své nezávislosti na stereotypech a blog je k tomu vítaný prostředek.

Mně se líbí, jak jste vlastně naznačila, že Australani nikoho neřeší a hlavně jim jde o to, abyste se sama cítila co nejlíp.

Proč někomu záleží na tom, s kým chodím a bydlím? Proč někomu záleží na tom, abych měl děti? Pořád se musím přizpůsobovat tomu, abych nebyl okolními lidmi považován za něco divného. Pořád lidi u některých témat řeší, jestli jsou normální, když nefandí tomu a neposlouchají toto. Nechápu to, ale některým lidem až moc záleží na tom, aby byli co nejnormálnější a nijak nevybočovali z průměru. Kdyby ten čas, jaký vynakládají na myšlenky na to, jestli si ve svém okolí připadají normální, věnovali užitečnějším záležitostem, nebyli by tak upjatí a dokázali by se víc uvolnit a užívat si života.

Všechno má svou dobrou a stinou stránku. Ano, Aussies jsou svobodnější, více v pohodě, ale kam přijedou, dělají bordel a perou se. Možná je to dědictví od Anglánů, ale v jihovýchodní Asii nemají vůbec dobrou pověst a oprávněně.

To že my řešíme okolí a okolí řeší nás je součást normální sociální interakce, která se vyvíjela do této podoby už pár tisíc let. Ono to má své důvody. Míra je daná historií a kulturou

No... za životní přístup palec nahoru, za blog... ono vymezovat se vůči předsudkům je taky jen řvát do světa jeden z milionů názorů, od člověka, co ten názor musí mermomocí řvát stejně jako všichni ostatní, a nemůže podle něj tiše žít. A pochopitelně, pocit, že jsem lepší než ostatní, s tím nemá vůbec, ale vůbec co dělat...

Lidí, co to mají srovnané v hlavě, je spousta. Akorát ne všichni se s tím potřebujou svěřovat poměrně vulgární formou na iDnesu.

Lépe bych to nenapsala.