17. 3. 2014 7:15 (Kiwi času) Cesta z Christchurch do Motueky
Nakonec ještě svítim kolem postele mobilem, páč tu vážně nechci nic nechat, a po krátkej zastávce v koupelně (o kterou je teda nevídanej zájem, evidentně se tu sešly samý ranní ptáčata) se přesouvám do kuchyně, jelikož mám ještě chvíli čas dát si čaj. Před recepcí na koberci spí týpek obklopenej spoustou zavazadel - asi se nevešel.
Kuchyňka je moc pěkná, uklizená a čistá. U sáčků s čajem si všímám lákavě vyhlížející dózy s kafem a řikám si sakra, škoda, že nemám mlíko (kafe bez mlíka považuju za hnus fialovej).Na ledničce čtu nápis, že pokud by někdo měl zájem o mlíko, nechť si zajde požádat na recepci (kde v tuhle hodinu sedí tak leda prach), a taky informaci, že pokud si chcete do lednice něco uložit, je potřeba to označit zeleným štítkem se jménem. Otevírám dvířka a vidim několik lahví mlíka se zelenými štítky. Po chvilce váhání a ujištění, že nikdo nejde, si rychle vařim kafe a z jednej lahve si do něj trochu naleju. Tímto bych se ještě jednou chtěla omluvit Sarah s úhledným rukopisem – sorry, mate, ale to kafe fakt bodlo.
Venku s překvapením zjišťuju, že je teplo. Sice pořád zataženo a mokro, ale teplo a nádhernej vzduch. Na zastávce čekaj dva autobusy, ale ani jeden nevypadá jako ten, kterym mám jet já. Oba jsou od jinej společnosti a na štítku vpředu maj jiný město. Mám ještě čtvrt hodiny čas, tak se jdu zatim projít kolem, ale po deseti minutách začínám bejt lehce nervózní a vydávám se někoho zeptat. Z druhýho autobusu se jako na zavolání vypotácí řidička, brejlatá pani ve středních letech. Při pohledu na mě se táže, jestli jsem v pohodě. Ptám se, kam ten autobus jede, pani se ptá, kam jedu já. Hlásim, že Blenheim, Nelson, Motueka, a ona, že si mám nastoupit. No nevidim důvod, proč jí nevěřit.
Zanedlouho se ukazuje, že paní řidička je veselá kopa. Když prochází autobusem, postarší pán přede mnou zrovna podává známejm přes uličku pytlík bonbonů. Paní řidička v pytlíku zaloví a se slovy "thanks, dude" si nabídne. Pak se otočí směrem k posádce vehiklu a v pauzách mezi cucáním bonbonu nám sděluje, že máme štěstí, protože se dneska jede autobusem v solidním stavu, a ať se laskavě všichni připoutáme, že je to na Zélandu zákon. Ještě zařve na mladíka uplně vzadu, jestli si je jistej, že chce bejt tak daleko, a pak už si sedá za volant a rozjíždíme se. Asi po deseti sekundách ale opět zastavujeme. "No to nám to pěkně začíná," sípe řidička v záchvatu smíchu, vyskakuje ven, vzápětí naskakuje zpátky a vysvětluje, že zapomněla zavřít úložnej prostor pro zavazadla. No tak aspoň, že si všimla takhle brzo.
Od Motueky mě dělí ještě devět hodin, ale cesta ubíhá rychle. Pozoruju neuvěřitelně nádhernou krajinu kolem, obrovský zelený kopce, po kterejch jako by někdo rozsypal krávy, řeky s tak průhlednou vodou, že by se v nich z autobusu daly spočítat všechny kameny, a to moře, to moře... zelená, modrá, zelená, modrá, pořád dokola. Když projíždíme kolem skalnatýho pobřeží, kde se po kamenech povalujou tuleni, mám co dělat, abych se z toho neposrala.
Cejtim v kostech, že odsud se mi jen tak chtít nebude.
Čuměly
Lucie Menclíková
Co bylo v dopise
Přeloženo do češtiny, samotnou mě pobavilo, jak jsem to vzala systematicky haha. Přísahám, že anglicky to nezní tak trapně, ale tak co se dá dělat.
Lucie Menclíková
Jak se mě ten nahoře snažil uplatit
Druhej den ráno naštěstí vůbec nevim, kde mi hlava stojí, zaspala jsem, a tak chvíli zmateně pobíhám po baráku, bleskurychle na sebe házim oblečení a sedám na kolo. Čeká mě pracovní pohovor.
Lucie Menclíková
Pořádná rána pod pás
Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.
Lucie Menclíková
Život bez stereotypů aneb Článek, na kterej není nikdo zvědavej
Život na Zélandu je život bez stereotypů. Funguje tu pohromadě takový množství kultur, že není šance nějaký zakořenit. Nelze najít jeden metr, podle kterýho by se dalo měřit. A je to super.
Lucie Menclíková
Vampire pipina
Nakonec zafungovalo starý dobrý vydírání. Nevařila jsem ani neuklízela, po baráku se pohybovala zásadně polonahá a při pokusu o jakejkoli kontakt na Jasona ukazovala vztyčenej prostředníček.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1774x
Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.
POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic z toho rád, nebude mít rád ani mě.