Když země má je prodaná... přemýšlím raděj bez lana.

Tato země si půjčuje na svůj vlastní provoz. Přesto financuje kdeco, ale zároveň přesvědčuje vlastní občany, že pro ně prý peníze nemá. Na horní palubě se tančí i když se do podpalubí valí voda. Co myslíte, jak tohle skončí...?

Žili jsme dlouho bezbranně

nadšeni ze všech rozkoší,

důvěřivě a oddaně,

teď...než se hlava rozskočí

volám k nebi svou beznaděj,

že mnohý zdejší dobroděj

se zlem tu vyjednává.

To se tak často přihodí,

když slušnost v lidech dlouho spí,

to se tak často stává...

Přišli k nám noví proroci,

že prý jdou s touhou pomoci,

oni a jejich poskoci

však prahnou jenom po moci.

Dnes země má je prodaná,

duši mou smutek sžírá,

tak píšu verše pro Dana,

naděje neumírá...

Žili jsme dlouho bezbranně.

Půjde to ještě bez zbraně...?

Odpusťte mi to, vážení,

jen koketuju s múzou,

to na věci nic nemění,

ze sna se budím hrůzou,

že ze všech lživých proroků

a ze všech jejich poskoků,

dnes stejně jako prve,

z těch nacvičených úsměvů,

ze lží, z pýchy a ze hněvu

zas cítím pachuť krve...

S úctou

Jiří Medula