Nadpisem jsem navázal na komické vyprávění "pohádky" během volby prezidenta republiky, při kterém nás "nástupkyně Jiřiny Švorcové" stejně zaníceně a servilně obeznámila s "úspěšným českým Honzou" a jeho odhodláním všechny nás po návratu ze světa učit, jak to tady dělat vše jinak a samozřejmě lépe.
Jeho odhodlání bylo však podmíněno volbou "králem". A tak se strhla lavina slov, frází a pohádek. Během všeho toho mumraje a pozornosti možná i sám Honza uvěřil, že má trůn už nadosah a snad i tomu, jak oprávněná je jeho touha po něm. A tak Honza pozbyl i poslední zbytky pochybností, zaujal hrdé a dostatečně majestátní držení těla a vyrazil na hrad pro korunu a žezlo.
Tady však pohádka končí. Naštěstí. Nemám nic proti "českým Honzům", sám jsem kdysi odešel do světa na zkušenou. Ale představa pana Švejnara a jeho zastánců o tom, že je možné začít politickou, či přesněji veřejnou angažovanost s prezidentské kanceláře je mi naprosto cizí. Projíždět dva měsíce naší zemí, usmívat se a následně se zaštiťovat veřejnou podporou je opravdu málo. Před touto epizodou jsem pana Švejnara neznal, proto jsem proti němu neměl ani výhrady a pochopitelně nemohl získat ani moji podporu. Po jeho spanilé jízdě a sérii proslovů a rozhovorů vím, že není a nebude mým favoritem. Obsah jeho prohlášení by se dal shrnout takto : "Ano samozřejmě s vámi budu souhlasit, ale budete-li si přát budu i nesouhlsit. Ano jistěže jsem proti, ale taky pro. Dejte mi najevo jaký je váš názor a já se následně se vší rozhodností zasadím, abych byl jeho nekomromisním zastáncem a dám se dohromady s jakýmkoliv jiným populistou, abychom vám to prosadili, ať vás to bude stát cokoliv". Navíc časté zaštiťování se "veřejnou podporou" mi začíná nápadně připomínat čtení "rozhořčených dopisů dělníků z továren" z 50-tých let.
Jaképak asi bude pokračování Honzovy nepodařené spanilé jízdy? Jak vycouvat a nepřiznat, že musím zařadit zpátečku? Jak odejít, aby to vypadalo, že jsem zůstal? Jak se stát součástí čehokoli a zůstat mimo? Je to pořád stejné. Jak najít třetí cestu, nepolitickou politiku, jak být současně oblečený i nahý. Není to možné!
Ne vždy je kompromis ideální řešení. Máme před sebou propast a dva mosty. Levý vede do údolí ve kterém jsme již bloudili. Dá se tam přežívat, ale ne žít. Navíc jsme lákání k úprku ve stádě, proto hrozí zřícení mostu. Pravý je užší a je nutné, abychom přecházeli jednotlivě do údolí nepochybně bohatšího. Kompromis znamená jít středem a zřítit se do propasti. Snad si vybereme. Snad si vybereme správně. Myslím, že zvolení staronového prezidenta je dobrý signál.
