Zaveďme místo grantů pro divadla sociální příspěvky na kulturu!

Změněný systém přidělování dotací pražským divadlům přinesl již mnoho reportáží, článků, protestů a žalob. Může se vůbec vymyslet systém, který přerozdělí dotace spravedlivě? Ať už bude systém kategorizace divadel a NADdivadel jakákoliv, vždy zůstanou nějací nepodpoření, kteří se budou bránit a systém přerozdělení napadat.

Divadlo je díky tomu velmi krušné a ohrožené řemeslo. Věčně bojujete o peníze a o diváka. Ten, kdo chce hrát divadlo musí mít nadání, nasazení, odhodlání, umělecké sympatie a hlavně musí pro divadlo dýchat.

Jakou přidanou hodnotu ale na rozdíl od jiných druhů umělecké tvorby divadlo má, že by si zasloužilo štědré státní dotace? Jsou některá divadla kulturním dědictvím a měla by být sponzorována všemi daňovými poplatníky a udržována „netřžně“ při životě? Měli by být některé divadelní představení uměle zachovávána?

Hlavní problém vidím osobně v tom, že divadlo nestojí na klasickém tržním systému, kde poptávka tvoří nabídku. Divadlo, jakožto tvůrce kulturních hodnot, vytvoří svou nabídku. Divadla nemívají žádné průzkumy veřejného mínění, žádnou marketingovou, tržní ani obchodní strategii. Mají pouze vlastní systém posuzování, kterou hru chtějí dle svého přesvědčení/zaměření zinscenovat. Cenu si podle mnohých vlastníků divadel musí uzpůsobit neuměle, tudíž ne podle marže přidané k provozním nákladům, ale takovou, aby vůbec nějací lidé přišli. Poté se každoročně uchází o dotace od státu a předhánějí se v argumentech které divadlo je kulturnější a hodnotnější. Pokud budu majitel firmy X, vždy se budu snažit vytvářet produkty, po kterých bude poptávka a případně pomocí různých marketingově obchodních nástrojů vytvářet pro produkt dobré podmínky.

Pokud se ale budeme držet myšlenky, že primární je kulturní VZDĚLANOST národa a nejde pouze o prestiž divadel, měla by česká vláda sestavit kulturní žebříček plnohodnotných, nadčasových a kulturně nezávadných divadelních přestavení, na které by dávalo přímo lidem sociální přídavky. Občan, který by zaprahnul po nějakém divadelním skvostu by zaplatil plnohodnotnou cenu např. 2000 Kč.  Po předložení vstupenky/kontrolního ústřižku by mu bylo vráceno 1200 Kč zpět. Za představení by ve finále zaplatil místo 2000Kč pouhých 800 Kč.

Občan by si uvědomil hodnotu divadelního představení už jen díky peněžní hodnotě jeho vstupenky a zároveň by ho jistě velmi těšilo, jak se o jeho kulturní vyžití stát stará. O kulturu by začala mít zájem širší veřejnost, která byla doposud odkázána na střední proud a bohapustou bezhodnotovou komerci.

Tyto sociálně-kurturně-výchovné příspěvky by se pak dali použít nejen na divadelní oblast, ale také na filmové, literární, hudební a výtvarné umění. Koupili byste si třeba knihu za 500Kč, která vyšla v žebříčku umělecky hodnotově uznávaných knih. Po jejím zakoupení byste po předložení paragonu obdrželi 200Kč zpět. Určitě by řada lidí dala před těmito knihami přednost. Tím, že by stát vytvářel každoročně seznam kulturně HODNOTNÝCH děl, by vytvářel určitou uměleckou prestiž na základě které, by se značná část nákladů hradila ze sponzorských příspěvků.

Tak dost sociálnědemokratických úvah. Jelikož chodím do divadla cca 4x ročně a to ještě na nenáročné žánry a autory, může mě řada lidi považovat za kulturní trosku a dobře mi tak. Vše je otázka vnitřních hodnot a hodnot, které jsou nám vštěpovány. Některé divadelní hry mi přišly nudné, jiné veselé a některé zas (pro mě) velmi přínosné. Co ale vyloženě nesnáším, je když přijde někdo (ať už jednotlivec nebo nějaká komise) a začne určovat co ještě je kulturně hodnotné a co je již komerční-prázdné. Je vůbec v našem zájmu a zájmu národa se kulturně obohacovat? Budu lepší člověk pokud shlédnu „klasiky“ divadelních prken? Stane se z nás národ podlidí a dementů pokud budeme koukat jen na Novu? Nebo už jsme se jím stali?

Nechal bych divadla zákonům poptávky a nabídky s minimální pomocí (resp. spoluprácí) té dané obce (například ve formě získávání sponzorů). Jestliže majitelé divadel brečí, že za tržní ceny by jim do divadla nikdo nepřišel, ať se zkusí poptávce svou nabídkou co nejvíce přizpůsobit a dosáhnout tak Ekvilibria. Dělá to tak mnoho jiných společností a ty peníze státu ještě sypou, natož aby od státu nějaké peníze dostávaly.