Zastav se člověče!

Máte uklizeno? Máte navařeno? Máte nakoupeno? Ne?! Cože!? … Nevadí :) Nechte to plavat a buďte sami sebou! Že nestihnete uklidit? Nechte to na Leden! Pro koho uklízíte? Pro Ježíška snad, aby Vás u sousedů nepomluvil? Dejte si voraz, nohy na stůl a zeptejte se sami sebe „proč zase!?“.

"Vánoce jsou svátky klidu a míru" - řekl by klasik. Doktor by asi řekl, že "Vánoční svátky jsou obdobím nejvyšší úmrtnosti na infarkt a největšího nárůstu cholesterolu za celý rok". Pořád dokola každý rok to samé. Člověka Vánoce semelou ani neví jak. I ten největší workholik pozná, že se kolem něco děje, když se jeho kolegové vytrácí přes den na Vánoční nákupy, surfují po internetu a googlují slova jako „nejlevnější dárek co nejrychleji“ atp., někde tu a tam přibude nějaká ta „Vánoční“ ozdoba, nebo se naopak diví, že jsou jeho kolegové nějací veselí a někteří dokonce v pracovní nebo i pozdně popracovní době polehávají po kancelářích unavení oslavou krásy Vánoc. Co nás žene do té mašinérie nákupů, úklidů, smejčení, pečení, žraní a chlastání? Musíme opravdu vynaložit tolik energie na jediný den v roce, kdy se snažíme být hodní a milí na všechny okolo sebe? Usmíváme se na souseda, kterého jsme před třemi dny při rvačce o posledního kapra nakopli do zadku a slovním průjmem si s ním vyměňovali názory? Jde snad o davovou psychózu? Možná. Lidé mají mnohdy zvláštní chování a vlastnosti. Každopádně pro mnoho lidí je období Vánoc zatěžkávací zkouškou. Pokud Vánoce přežijí a hladinu adrenalinu a stresu srdce ustojí, tak je jistě jedinec připraven přežít celý další rok. Potřebujeme vůbec ty „šidítka“ jako je kapr, bramborovej salát, cukroví nebo stromeček? Nepotřebujeme! Když máme v obýváku stromeček a kapra na stole, tak to ještě neznamená, že budeme mít „šťastné a veselé“. Jediné co je třeba ten den, je být s někým, koho máme rádi a možná někomu udělat radost – komukoliv, jakkoliv. A nemohli bychom být takoví každý den? Vážně ne?