Je tohle Spratek?

Taková malá úvaha nad tím, jak vypadá spratek dnešní doby.

Docela často mi hne žlučí, když se potkám s názorem některých svých blízkých, že nemá cenu jít volit, protože je to stejně jedno. Protože se tam stejně dostanou lidi co si chtějí jen nahrabat a tak si du dát radši jointa abych se hodil do pohody. Občas si zanadávají co všechno platí státu za daně z cigaret a za chlast, ale jinak je jim všechno úplně šumák.

V dnešní době se ale objevují lidé, kteří pro svou lenost a ochablý mozek zatracují úplně vše. Nemají žádný vztah k ničemu a už vůbec ne k České republice jako zemi. Jsou na to hrdí a nejraději by se od ní odhlásili, pokud by to bylo možné. Nemají žádné ideály a dokáží jen „zevlovat“ po ulicích a být „in“ tím, že nic nemusí. Po večerech nahlodávají systém zevnitř tím, že hulí jointy a myslí si, jak jsou nesystémově stylový. Dělají si srandu ze starší generace a zejména z těch, kteří se snaží pro tuto ubohou, maličkou a v globálním světě bezvýznamnou zemi něco dokázat.

Je snad podstatou úspěchu dnešních mladých lidí nemít k ničemu žádnej vztah, ani k příteli či k přítelkyni a ani sám k sobě? Kdo a jak vlastně vychovává naše potomky? Rodičové to většinou nejsou (ty mají svých starostí dost) a učitelé k tomu nejsou dostatečně platově motivováni. Potom ovšem chápu, že pokud je jejich výchovou pouze nova, internet, google a youtube, můžou být jejich názory na svět poněkud scestné a zmatené.

Každá generace (i naši rodičové) odmítala své autority (rodiče, stát atp.) a nechtěla se začlenit do systému, ať už byl jakýkoliv. Jde ale v tomto případě o to samé? Nebo je naše současná mladá generace „vyhořelá“? V dnešní době není problém udělat si vazby a přátele po celém světě. Protože dnes neexistují bariéry ještě ale neznamená, že neexistuje něco jako vlastenectví a naopak i něco jako je „čecháčství“. Existuje mnoho rozdílných kultur, které nás v dnešní době ovlivňují (a někdy i obohacují). Co je ale špatného uchovávat si své tradice a svou kulturu a veřejně se k ní po celém světě hlásit?

Neubírám nikomu mít vlastní názor na věc. Doufám, že v této úvaze nejsem osamocen. Každému přeji, ať při své cestě životem najde sám sebe a nalezne i svoje hodnoty, vazby a cíle. Neboť není nic hezčího, než na tomto světě pro něco/někoho žít a zemřít.