Milující partnerky

On ji zabil, protože ji strašně miloval. Zaslechla jsem párkrát v životě. Zřejmě šlo o obrovskou lásku.

Já mám problém. Asi tolik milovat nedovedu.

Když komukoli přednesu svou definici partnerské lásky, zabodne do mě svůj nedůvěřivý pohled a zřejmě v tom okamžiku listuje v psycho ústavech naší krajiny. (Chce mi pomoci?) No co, mám to jinak. A takhle nám to s partnerem už 13 roků vyhovuje.

Nežárlím, nejde to, neb logika nepustí. Žárlit zbytečně.... Zbytečná ztráta času. Žárlit s důvodem? Nelogické. Přece už se rozhodl. Mám to po vzoru přírody, odkoukala jsem to, opsala zákony vesmíru, sledovala zvířata a páni, to se mi ulevilo. Nebaví mě hrát na paní tvorstva a co jsem si uvědomila, to žiju.

Usmívám se, když mně někdo vypráví, jak ten její zmetek zahnul. Směji se, když mně řekne, že už ho nechce vidět (Tak to se určitě pomstí, většinou ale jen sama sobě)

Všichni pocházíme z přírody a ten zázrak života jsme dostali darem. Že jsou muži předurčení k oplodnění co nejvíce "samiček" jsme možná četli. Už těžší tuto skutečnost akceptovat. Že ženy jsou předurčeny k tomu aby "samečka" vábily (tuny make upu, kačeřími čumáčky, bříšky bez tuku) To už taky zaznělo a proč nasazovat tolik energie a stavět se proti zákonům přírody? Nikdo přece nezvládl, aby po létě přišlo jaro a na stromě se houpaly jabka a ty se zvolna změnily v květy. No a poručíme větru dešti, platí už jen v Bukurešti.

Podléháme 2023 let dobře fungující mafií, která nás potřebovala pokorné a poslušné a vymyslela něco co se naprosto vymyká přírodě i zdravému rozumu. Manželství a věrnost. Jsem na milión procent přesvědčená, že i ten všemohoucí Ježíš vznikl z vajíčka a spermie a Marie s Josefem museli uskutečnit pár kopulačních pohybů. Kvůli nim se přece miliardy let fungující Vesmír nebude chovat jako debil.

Trochu jsem odbočila, ale ne moc. Uvědomění této skutečnosti značně pomohlo. Škoda že ne hluboce pod třicítkou, ale až po padesátce. Ale ten život stojí za to. Nemusím žárlit, nemusím se trápit, nemusím mít obavy.

Vážím si nadevše, že můj partner je zdráv= ohledne se za každou hezkou paní. Spolu pak hodnotíme. Vážím si sama sebe, že jsem mu nepřivodila duševní kastraci ani tehdy, když po 8 létech soužití se stál neklidným a ochutnával z darů ženské přírody. Uvolnila jsem 3 roky svého života, aby si prověřil, že lepší nenajde. A nutno podotknout, že ani já nezahálela. Dej psovi velký výběh a nemá proč utíkat. To přirovnání není od věci, jak by se zdálo. Funguje.

Tolik nelogiky kolem mě.

Žena vyrobí duševního (možná i fyzického) kastráta a chce si ho vážit.

Chce aby byl věrný a taky nelhal.

Chce aby si jí vážil a přitom se chová jako kráva

A mohla bych pokračovat.

Já chci jen jedno, aby mi nelhal. Tolik si jej vážím a respektuji mužské potřeby a pocity, že nepotřebuji, aby se můj partner pral s přírodou, s tou největší jistotou, kterou máme.  

Vše dovoleno třeba i víkendové pobyty u kamarádek. A stát se může ledacos. Když už se něco stane, chci o tom vědět. Chci být jeho součástí, těšit se z jeho prožitku a důvěry.

A dokažte mně někdo, že nemáme víc než vy, kteří si tu velkou lásku spojujete s přetvářkou.

Jeden život je příliš dlouhý na jedno manželství. Je pro ty, kterým stačí málo. Já chci hodně.

A mám to!