JSI ty normální?

Jsi ty vůbec normální? Slýchám od dětství kolem sebe. Co je to za otázku? Kdo to stanoví, kdo je přes to odborník? Ptala jsem se moudrých i méně moudrých a nikdo nevěděl.  Dovádí mě to k šílentví i k zamýšlení.  Měla bych snad být?

Děsí mě představa bezpočtu lidí a všichni by byli normální. Kde bych pak hledala partnera, kamarádku, sousedy? Miliardy lidí kolem by korzovaly a bylo by naprosto jedno, s kým se zastavíš. Chodící nuda všude kolem.

      Už od mládí se děsím představy, že bych byla normální a dodnes se odkopávám při pomyšlení, že bych přece jen měla být, když mi táhne na sedmdesát. Jenže nikde ani jedna příručka, podle které bych si třeba na minutku zkusila být normální. Flirtuji s tou myšlenkou a vždycky mě řádně vyděsí. Vyhýbám se lidem, kteří mě urážejí větou: "Ty jsi taková správná, taková normální." Nejsem a nikdy nebudu, tak proč mě urážejí, to už mi zrovna mohou říct jak jsem nudná a ubohá.

       S potřebou být jiná a výjimečná jsem se zřejmě i narodila, ani dny nesměly být jeden jako druhý. Začalo to oblékáním a módními kreacemi. Nikdy mě nelákalo mít džíny z Tuzexu, vždyť to mohli mít všichni (v naší vesnici někdy i tři). Já jsem si vyráběla slušivé modely, na které by byl hrdý i pan Lagerfeld.

Moje letní kozačky, to vám byl unikát a ta jistota, že jsou jediným exemplářem. K nezaplacení!. Vznikly ze sandálů a popruhů do kočárku a nevypadalo to věru zle. S uměním šití, pletení a háčkování se ze mě stávala předchůdkyně Claudie Schiffer a okouzlovala nejednoho Copperfielda. Smůlu měli ti normální..

Totálně zamilovaný student VŠB - nuda.

Velmi pracovitý automechanik - nuda.

Sígr z učiliště naproti - přihořívá.

Student průmky, který chtěl žít na plné pecky a na mě nebylo příliš času - hoří.

Čím více dramat, tím více "lásky". Asi v duchu - když on ji má rád, nemá ho ráda, když ona ho má ráda, nemá ji rád. A když se mají rádi navzájem, má to jen velmi slabou melodii.

      Ještě že mně život vyvrhl z hlubin, když už jsem nedoufala, jeden exemplář, který je kříženec Ferdy Mravence s Jardou Duškem. Má to fantazii, není to líné, umí to vyrobit cokoli, opravit cokoli. Směji se s ním jako blázen a asi by pokousal toho, kdo by jej nazval normálním. S ním se nenudím..

     "Není normální, abych ve svém věku nosila roztrhané džíny", mudrovala v mém obchodě s oděvy pěkně rostlá čtyřicátnice. "Jsem na to moc stará. To přece není normální." Zvedla jsem se od stolu a nabídla jí pohled na mé dokonale orvané džíny  poprosila o příručku, kde se dočtu do kolika let ještě ano a po kolika dnech už ne. Neměla, nevěděla. Mně tehdy bylo třiašedesát.

      Bojím se ale, že brzy povstanou ti moudří a příručku zpracují. Jako to udělali ti, co vědí jak moc je pohlaví  ti, co vědí jak bojovat proti dezinformacím.

      Vždy chci být taková, aby mi nikdo nikdy neřekl, že jsem normální.