Filipíny, cesta pokračuje...1

Probuzení do nového dne je plné vody. Vítám ji s povděkem,  protože dává vzduchu evropskou snesitelnost. 

          V bazénu jsme poznali ty avizované Čechy.  Dva mladí manželé a jejich kamarád z Velkého Meziříčí. Mají už Filipíny zmapovány důkladněji. Míří že severovýchodu, kde my se právě chystáme.  Dostáváme cenné rady a zbavují nás obavy, že si na cestu budeme muset vzít půjčku. Vzdálenost přes 200 kilometrů se dá mikrobusem překonat za 200 až 300 Kč na osobu. Podle schopnosti smlouvat. Tuto schopnost mám. 

Další dny mně splývají do jednoho chuchvalce. Nedokážu říct, kdy je den a kdy noc. Spíme ve dne,  v noci bloudíme. Hlavně Tadeáš. Ve volných chvílích chci porozumět svému tělu. Připravilo mně horkou fekálni chvilku, kdy střeva byla rychlejší než nohy. Tadeáš obráží  obchody a snaží se najít něco,  co by mému žaludku nezpůsobovalo takové traumata jako hotelová snídaně. Vajíčka jen vařená a udrží i kozí sýr,  který si vezeme z domu. Jeden z dalších dnů domlouvám tělu,  používám sílu myšlenky a zdá se, že vláda nad ním zpět se navrací.  Riskuji, ale jdu do toho. Mladí z Meziříčí nabízejí spoluúčast na největší atrakcí Palawanu. Podzemní řeku Puerto Princesa - nový div světa. 

Přečetla jsem si.

Puerto Princesa je bezesporu největším lákadlem ostrova Palawan. Už v roce 1999 ji organizace UNESCO zapsala na seznam světového dědictví,  nicméně až nálepka "přírodního divu světa" z ní udělala turistické lákadlo první kategorie. Turistů,  kteří se odhodlání pro plavbu v malých loďkách, kdy ticho jeskyní přerušuje jen šploucháni vody okolo vesel a šustění netopýři křídel nad hlavami, rapidně přibylo.  Splnila se tak slova Noynoy Aquina, který Filipínce nabádal, aby rozhodně hlasovali, protože se jim to v případě vítězství bohatě vyplatí. Za svou ekonomicky orientovanou agitaci sice sklidil spíše negativní reakce,  Puerto Princesa se ale do první sedmičky skutečně probojovala.  A abychom Filipincům nekřivdili - Puerto Princesa je fascinující řekou,  která na seznam přírodních divů bezesporu patří.  Konec citace. 

          Nešlo odolat i za cenu, že budu vybíhat do houští Palawanu. Nakonec byl i můj trávicí trakt tak zaujat, že nevydal ani kapičku, ani hovno. To jsme koukali. Nutno podotknout, že noc před cestou jsme svorně s Tadeášem ani nezavřeli oko. Ke konci cesty, která měla mít dohru na pláži a plánovaná koštovačka rumu na hotelu se už vůbec nekonala.  Usínali jsme na pláži,  v autě.... Vykazovali  jsme známky mrtvolné ztrnulosti kdekoli, kde naše tělo tušilo jen kousek opory.  Vracíme se do normálu, aspoň v oblasti co se jet lag (pásmové nemoci) týká.  Dnes už spíme normálně,  pokud se probudit ve 3 hodiny ráno dá považovat za normální. 

            Nad ránem tedy svorně řešíme jestli ten zvíře podobný včele (jen desetkrát větší) bude bydlet s námi,  nebo mu dáme výpověď.  Tadeáš zná fintu.  Papír a kelímek a tak se se zvířetem loučíme. 

           Je třičtvrtě na pět ráno. Jdeme si zaplavat do bazénu.