Ať žijí duchové...
Jelikož partner, té doby, se narodil o jedenáct roků později než já, logicky byl o půl generace posunut i se svou rodinou. Ve věku třiceti let se ještě mohl těšit ze svých prarodičů. Těšila se i já, protože v tu dobu jsem už neměla ani jednoho příbuzného s kterým by mě mohly poutat blízké vazby. Dědečka i babičku jsem si moc oblíbila a moc věřím, že i oni mě. Dědeček zemřel na podzim a jak už to v těchto pevných partnerských svazcích bývá, ochořela i babička.
Já byla tehdy ve stádiu, kterému se lidově říká "pálení dobrého bydla". Děti dospělé, stabilní vzah milovaného a milujícího partnera, práci s titulem obchodní inspektor. Na výplatní pásce třicet až šedesát tisíc v době, kdy se většina těšila z osmi. Ředitelka už byla moje kamarádka, moje sekretářka zastala většinu práce, v důsledku toho jsem o změně na pracovišti neuvažovala. Dokázala jsem maximum toho co se dokázat dalo a ta stabilní a bohatá židle se mně stávala těsnou. Nezastavily mě ani nezanedbatelné provize, které bych mohla pobírat možná I dodnes. Kdo mě zná, ví, že od nápadu k realizaci je většinou, jen pár minut. Dala jsem výpověď dobrému bydlu a šla jsem stlát postele americkým džentlmenům, jak s oblibou říkám práci pokojské. Bez jazykové výbavy, bez iluzí. Prostě jen změna. Ke všemu i podpora partnera: "Vím a znám tě, že se nenecháš zastavit." Více odevzdaně než nadšeně konstatoval.
Už v lednu 2000 jsem se rozběhla za poznáním přes Chicago do Oklahomy. Před tím ještě za babičkou do nemocnice. Ležela tam chudinka bledá, visely z ní všechny ty hadičky se slabým náznakem úsměvu a více starosti o mě než sama o sebe. A já takto k ní promlouvala. S humorem mně vlastním, šibeničním: "Babičko, za půl roku se vrátím a pak to roztočíme. Běda vám, že se na to vykašlete a půjdete si lehnout za kostel. To by jste mě hrozně naštvala." Ještě více jsem toho nakecala a měla před sebou jen jednu vizi. Člověk, který se má na co těšit, neumírá. Babička se asi těšila málo. V červnu mně přítel oznámil do sluchátka, že babička už není.
V červenci téhož roku jsem se vrátila. Ty půlroční zážitky by vyšly na celou knihu. Ale budu vám je dávat po kapkách.
Sedím si v přízemí domu rodičů přítele, kde v podkroví dřív bydleli dědeček s babičkou. Souhrou náhod sama. Všichni byli mimo dům. Krásný letní den, ale toto by průvan nedokázal. Z obývacího pokoje do kuchyně podávací okénko, tak jak to OKALáci uměli. Z kuchyně se ozvala pořádná rána a já strnule zůstala sedět. Ve vzduchu se vznášelo "podivno ". To mně nedovolilo vstát. Nevím jak dlouho jsem tam seděla, když přišla Mirkova maminka z práce. S ní jsem si troufla. Výsledek následovný .
Na stěně byla, před časem a ránou, polička. Hodně těžká, zdobená z masivního dřeva, na ní šálky s podšálky z jemného porcelánu. Pod policí vedle dřezu na odkapávači jemné sklo. Polička spadla se svým nákladem na jemné sklo, skoby i kroužky pevné a neporušené. Rozbitá nebyla jediná sklenička ani šálek. Prostě nic. Maminka vzala poličku a vrátila na neporušené skoby se slovy:
"Babička se s tebou přišla rozloučit "
Ta polička tam visí jistě ještě dodnes.
Alena Matějáková
Děvče, které prošlo stejnými chodníčky 8.4.1966-29.4.2014
Ten den nikdy nezapomenu. Ta zpráva nás dostihla na terase hotelu v Chorvatsku, po tom co jsme museli změnit plán. Na cestě do Španělska nás dostihla jiná zpráva, že ubytování tam, zaplacené před rokem - neexistuje.
Alena Matějáková
Žiji dál. Zásluhou jedné cigarety.
Prý jsem kočka. Říkají o mně. A já jim věřím. V opačném případě bych dvakrát nepřežila svoji jistou smrt.
Alena Matějáková
Stlala jsem postele americkým gentlemanům...4
Kdyby bylo všechno krásné a snadné, neměli bychom srovnání a chyběla by ta intenzita prožitků. Teď jsem se dokázala radovat hlavně z toho, že mám práci.
Alena Matějáková
Stlala jsem postele americkým gentlemanům...3
Existují lidé, kteří se neštítí ničeho, když jde o peníze. Peníze jsou modlou a vítězí nad vším. Tady jsem to měla možnost ochutnat ve velmi silném vývaru.
Alena Matějáková
Stlala jsem postele americkým gentlemanům...2
Amerika země neomezených omezení. Tak jsem ji nazývala, když jsem se trochu rozhlédla. Zatím jsem na rozhlížení neměla mnoho možností.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Déšť pustoší západ Čech. Muže vytáhl z živlů vrtulník, sesuv zastavil trať
Na většině Česka se během neděle objevují bouřky. Vydatné deště zastavily odpoledne provoz na...
Po potyčce v baru v Pittsburghu zemřeli dva lidé, dalších sedm je zraněných
Potyčka v baru na předměstí Pittsburghu v noci ze soboty na neděli skončila střelbou. Dva lidé...
Blesk zranil děti a dospělé v libereckém zámeckém parku, některé oživovali
V Liberci ve čtvrti Vratislavice nad Nisou se v neděli odpoledne zranilo po úderu blesku několik...
„Už nechci tu bolest.“ „Miluju milovat.“ Jak vypadá život na dětské psychiatrii
Premium Žádné mříže ani hrozivé zvuky zevnitř. Oddělení číslo 28 v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice,...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 30
- Celková karma 11,76
- Průměrná čtenost 418x