Předně je třeba k aktuální politické situaci, která v porevolučním Česku nemá obdoby a vyvíjí se prakticky každou hodinou, říci, že může znamenat obrovský posun v cestě za kvalitnější demokracií. Možná i takový posun, na který jsme už dlouho čekali. Českou veřejnost teď možná čeká období hodně bolestivých zpráv a zjištění o skutečném stavu zkorumpované státní správy, mnohé to přiměje k rezignaci na jakoukoli participaci ve věcech veřejných, mnohé další to utvrdí v tom, že je to v tomto státě skutečně tak špatné, jako vždycky říkali. Rozhodně bychom však neměli propadat deziluzi - pokud půjde vývoj správným směrem, může se razie uskutečněná minulý týden zapsat do dějin jako důležitý, kladně hodnocený historický mezník. Včera večer jsme si navíc mohli přečíst či poslechnout další dobrou zprávu - premiér Nečas, byť se zpožděním, rezignuje.
Na druhou stranu situace je stále ve vývoji, veřejnost zná jen velmi málo informací, kterými policie v současné době evidentně disponuje a potenciální přínos této kauzy může zkomplikovat celá řada proměnných. Řadu otázek vyvolává už jen samotná Nečasova rezignace. Šlo skutečně o odstoupení v souladu s demokratickou politickou kulturou běžnou na západ od našich hranic anebo jde jen o politický kalkul? Druhé variantě nahrává kupříkladu i fakt, že se premiér svého křesla držel zuby nehty mimořádně dlouho a výzvám k odchodu odolával - ostatně to deklaroval i ve svém projevu ve Sněmovně, kde směrem k opozici prohlásil, že jejich volání po rezignaci nevyslyší. Pokud tedy Petr Nečas skutečně takto ctí politickou morálku a přirozenou nutnost vyvozování politické odpovědnosti, proč mu tato morálka chyběla o dva dny dříve?
Samozřejmě je evidentní, že Nečasova rezignace byla spíše výsledkem jednak jednání grémia ODS a jednak nátlaku ze strany koaličních partnerů, zejména TOP 09, než osobním rozhodnutím samotného premiéra. ODS je na tom, soudě dle předvolebních průzkumů, bídně a pochopitelně se snaží zachránit, co se dá. TOP 09 se zase, dík prezidentské kandidatuře Karla Schwarzenberga, dostala na pozici lídra pravice a nerada by o toto nabyté postavení přišla.
Otázkou však je, jak se může situace vyvíjet dále a jak může být prospěšná nejen pro vládní strany, ale i pro nás občany. V kuloárech se stále častěji ozývá jméno Martina Kuby, 1. místopředsedy ODS. Bylo by to i logické, Kuba byl do Nečasova pádu de facto druhým nejmocnějším mužem největší vládní strany. Tato volba by však mohla prohloubit nejen krizi samotné ODS, ale i přinést prohloubení nedůvěry veřejnosti nejen v současnou politickou situaci, ale především v demokratický parlamentní systém (Kuba se svou minulostí z Českých Budějovic obestřenou mnoha tajemstvími rozhodně není nejlepším kandidátem na posílení legitimity vlády v očích veřejnosti). Ale i v případě, že by se premiérem nakonec nestal Kuba, uvnitř širšího vedení ODS se příliš velký výběr osobností skutečně nenachází (konec konců, paradoxně i Nečas měl být tím bezúhonným politikem, který přinese očistu občanských demokratů).
Lídrům opozičních stran Bohuslavu Sobotkovi a Vojtěchu Filipovi v jejich „boji“ za předčasné volby rozumím, byť nejsem naivní a chápu, že jejich základní pohnutkou je nepochybně touha po moci (nemít ve volebních průzkumech takovou popularitu, možná by zpívali jinou písničku - to, že s nimi zpívá i Bárta je skutečně na Chocholouška). Ať se nám to líbí nebo ne, pánové mají pravdu. Jak jsem zmiňoval v úvodu, celá kauza se může stát důležitým krokem k lepší demokracii. Zcela opačný trend však může nastat, pokud v očích veřejnosti legitimita parlamentního demokratického systému selže. V zájmu udržení stability systému, ale i umírněnosti zatím nepříliš radikální české veřejnosti, je v aktuální situaci tím nejlepším možným krokem dát možnost rozřešení voličům. Nová vláda, která by z voleb vyšla, by mohla mít mnoho podob, nejčastěji se mluví o koalici ČSSD - TOP 09 či menšinové vládě ČSSD s podporou komunistů. Samozřejmě by se nakupila celá řada nových problémů, je zde celá řada důvodů proč si novou vládu nepřát - sociální demokracie je přinejmenším stejně zkorumpovaná jako občanští demokraté. Nové volby by rovněž přinesly vzestup vlivu prezidenta Miloše Zemana na vládní politiku. Ať už by však nová vláda vypadala jakkoli, získala by legitimitu vzešlou z lidového hlasování - legitimitu, kterou současná vláda již dávno ztratila...
