Varování, že žijeme na dluh a zaděláváme tak svým dětem na pořádné trable, zaznívá už řadu let ze všech stran. A stále hlasitěji a častěji. A stále zbytečně. Většině z nás, zdá se mi, je náš příliš sociální stát stále málo sociální. Budiž. Mějme šrotovné. Mějme vyšší sociální dávky, mějme silné a privilegované odbory. Mějme zdravotnictví bez poplatků. Mějme političky, co myslí na lidi, ale chudého chlapa by si nikdy nevzaly. Mějme euro-oranžovo-rudou vládu! Ale mějme též na paměti, že je nejvyšší čas začít děti vychovávat jinak. Bez fyzických trestů, pochopitelně. Děti není třeba fackovat, život jim za pár let nafackuje sám. Ale měly by si zvykat. Už od malička. Jednou za naše činy i nečiny budou platit. Doslova i v přeneseném slova smyslu. Usnadněme jim to výchovou! Kupujme vhodné hračky! Žádejme na výrobcích hraček změnu sortimentu. Konec „Princezny Barbie“, ať žije „ Homeless Barbie“! Místo pokojíčku pro panenky – mostní oblouk, igelitky a starý sud na rozdělání ohně. Kenovi to s rukama zanořenýma v popelnici také bude slušet! Přestaňme děti posílat do školy. Život je naučí! Raději jim pouštějme vhodné filmy, zejména ty katastrofické. Že je školní docházka povinná? Zrušme tuto povinnost! K čemu je výuka matematiky? Na to, aby si spočítali sociální dávky, jim prsty na rukou budou stačit. K čemu je výuka češtiny a cizích jazyků? Nu, dobrá, nějaký ten jazyk asi budou potřebovat. Angličtinu? Ruštinu nebo němčinu? Až se náš stát ocitne v „ konkurzním řízení“, čeština už asi zapotřebí nebude. Spolkne nás „Evropa“ (v lepším případě!). Naše děti budou nevítanými hosty ve vlastní zemi. Proto na rodinné dovolené nejezděte k moři. Hoďte rance na záda a choďte po vlastech českých. Sbírejte houby, koupejte se v řekách a rybnících, objímejte stromy v lese, kochejte se. Dokud to jde.
Občas mě napadá, že jsem až moc skeptik a „euroskeptik“. Že třeba není a nebude tak zle. Že jsem pouhý špatný prorok. Ale jedno vím jistě, řada z nás se hospodárnosti v mladu nenaučila.
