Krocan II.3

Kniha II. Dcery Krocanovy, Vlkův syn

3. Příchod - 2

poklesly zbraně všech, k zemi se snesly   /   hrotem dolů, ostřím naplocho   /   a ticho veliké z oblohy steklo   /   husté a bílé, smích a zpěv pohltilo   /   a první nádvoří, kde všichni stáli   /   po střechy domů naplnilo

mlčeli všichni, nemluvili   /   jen ticho dýchali, bezeslovní   /   však pak řekl Krocan, Pilpinův syn   /   co na knížecím stolci po právu seděl   /   a otce svého na něm střídal   /   a jeho hlas    /   tichem bílým se prodíral :

tak tedy Vlk má syna   /   a přes Řeku ho poslal   /   tam, kde kdysi žil, spolu s námi   /   kde kdysi zpíval, když slova nenalézal   /   a život svůj s ostatními splétal   /   jako červená nit    /   když plátno bílé obšívá   /   když ještě tvář lidskou nosil   /   a obruče železné, na hrubo kované   /   duši jeho mezi lidmi všemi    /   napevno držely

tak tedy Vlk má syna   /   on stojí mezi námi   /   člověku se podobá, ne otci svému   /   k nám tiše hovoří, beze zbraní   /   však jméno jeho   /   jsme neslyšeli

mám jméno Krocane, Vlkův syn řekl   /   však není lidské, vyslovit se nedá   /   zná ho můj otec, má matka ho zná   /   a pán očí zelených, Jelen ach lunobílý   /   co za tebou mě poslal   /   mé jméno   /   vyslovit umí

nehnutě stál, Krocan král   /   a sny svými mlčky se probíral   /   ach těmi sny, kde oči zelené   /   ve tváři bílé hořely   /   a neznámý hlas    /   jazykem cizím   /   k němu hovořil

jméno tedy nemáš, řekl pak   /   a pán očí zelených, co nikdo ho nezná   /   za mnou tě posílá   /   zbraň nemáš, jazykem lidským mluvíš   /   však jsi Vlkův syn   /   a jeho zde známe   /   to jeho ruka zbavila nás   /   pijáka krve, co o duši světa usiloval   /   on žil mezi námi, otec tvůj   /   tak tedy za mnou pojď   /   já pohostím tě

propustil Krocan pány své   /   gestem ruky pak požádal je   /   aby dolů, do vln veselí a zpěvu   /   po zbytek dne ponořili se   /   a hosta svého, krokem pevným   /   co ozvěnou zdi domů obrušoval   /   do domu svého   /   rychle přiváděl

sedí Krocan v síni hodovní   /   pod stropem dřevěným   /   a červené, zlaté zdobení   /   nad hlavou jeho hoří   /   naproti němu Vlkův syn   /   lehké víno upíjí   /   lehké, jako vlčí smích   /   co lesem ztemnělým ozývá se   /   když družina loví   /   však poháry vína rudého   /   co s těžkou plností ze džbánu stéká   /   a jako hvězda večerní leskne se   /   jsou již připraveny

co tedy pro mne máš   /   zeptal se Krocan, král   /   od pána očí zelených   /   jehož já neznám   /   však světlo zelené ve snech mých   /   bílou tvář ohněm zažíná   /   a slova jazyka neznámého   /   srdce mi prostupují   /   jsou to snad oči jeho   /   co v noci mě spánkem provázejí ?   /   je to snad jeho hlas   /   co neznámé ve mně probouzí ?

já znám tvé sny   /   řekl Vlk, když vína se napil   /   on mi je vyprávěl   /   než za tebou mě poslal   /   já jeho výzvu tobě přinesl

Jelen ach lunobílý, pán očí zelených   /   duši Lesa v sobě nosí   /   jí a jemu vládne, podmanit se nedá   /   v Lese pak duše lidská zrodila se   /   tam koření, odtud pochází   /   když na úsvitu věků   /   člověk povstal a zakřičel

nech k sobě přijít   /   tvář bělostnou   /   jež světlem zeleným září   /   a její mysl se svou poměř    /   a zvítězíš li, budeš panovat

duši lidskou do kořene poznáš   /   tam, kam ji povedeš, ona půjde   /   a nezemřeš, Les vstoupí do tebe   /   a žádná mysl před tebou   /   smutek a smích neschová   /   neboť vše zděděné   /   vše, co vás provází   /   má v Lese počátek a konec

však podlehneš li, sám sebe ztratíš   /   rozptýlen budeš, neúplný   /   do snu se ponoříš, nevyjdeš z něj   /   a duše tvá, co tělo opustila   /   pod korunami stromů   /   navěky bloudit bude

neřekl nic Krocan, král   /   u okna zastavil se, dolů hleděl   /   kde Řeka dům jeho hladí   /   a ochraňuje

zůstaň v mém domě, řekl pak   /   plnou tváří dnes v noci   /   bude měsíc oděn   /   pak ustoupí, a nebude ho   /   do té doby, než jeho tvář   /   zpět na oblohu vystoupí, plnocelá   /   vše rozhodne se

však do té doby   /   jak řekl jsem   /   hostem mým zůstaň