Krocan II.2

Kniha II. Dcery Krocanovy, Vlkův syn

2. Příchod - 1

Stojí na břehu řeky tvrz kamenná   /   hrad rodu Krocanova   /   a mosty z dřeva těžkého   /   světu kolem ruce podávají   /   slavnost se slaví   /   vždy ten den, kdy kníže se vrátil   /   z výpravy za smrtí   /   když těžká jízda pánů jeho   /   přes Řeku se vydala   /   a jen tři z nich, co nezemřeli   /   vrátili se zpět

však ten, kdo je na smrt poslal   /   Utana Ničitel, piják krve   /   co o duši světa usiloval   /   tam na chladné zemi leží, pohozený   /   a údy svoje čtyři   /   kamenem zatížené   /   hlavu rozdrcenou, srdce k zemi přibité   /   světa uchvatitel, rukou Vlka probodený   /   tam na chladné zemi leží   /   a Řeka tak krví nezkalená   /   může dnes volně téct

ten den, když pak kníže se vrátil   /   na loži ponosném, když meč svůj svíral   /   a na dno domu svého sestoupil   /   jako všichni z předků jeho   /   kdo jako on zemřeli a mrtví jsou   /   ten den slavnost se slaví   /   a pevnost domu Krocanova   /   jídlem naplněná, tančí, zpívá   /   a smích a radost branami kamennými   /   široko do kraje   /   vytékají

tak vešel dovnitř Vlkův syn   /   co jméno má, ne však lidské   /   a řečí lidí vyslovit se nedá   /   tak vešel dovnitř, Vlkův syn   /   a řekou lidskou    /   unášet se nechal

barvy a zpěv, smích lidí neznámých   /   a vůně a pachy, neslýchané   /   a výtrysky hudby pěnivé   /   a doteky rukou nečekané   /   a pohledy očí upřených   /   z toho vše jedna vlna vzedmula se   /   hrubá a pevná, teplou krví protkaná   /   a na svém čele Vlka nesla   /   a na prvním nádvoří ho, ruce rozpažené   /   osudu svému zanechala

na prvním nádvoří neslaví se   /   a příboj zpěvu se o spodní schody tříští   /   a pěna radosti dlažbu kamennou   /   v nárazech jemných omývá   /   zde kníže v kruhu starších sedí   /   co obce je vyslala, z kruhu svého   /   kolem stolce kamenného, nezpívají   /   jen slova a slova k sobě skládají

pak jeden z kruhu, co kolem krále seděl   /   mladíka si všimnul, neznámého   /   z hlavou zvednutou jak vprostřed stojí   /   a stěny zdobené prohlíží si   /   a příběhy domu Krocanova   /   na zdech vetkané   /   do očí si vkládá

vstali dva, hovor přerušili    /   krokem pevným k Vlkovi se blíží   /   aby ho pryč vykázali   /   zbraně u boku, odpor nečekají

však minul je chlapec, co neznají ho   /   a způsobem vlčím, krokem tanečníka   /   který jen vlk, měsíce plný   /   bez ptaní použít může   /   a ke stolci kamennému, knížeti vstříc   /   přibližuje se

někteří vstali, někteří sedí   /   překvapení   /   zbraně u boku si nechávají   /   v tento den krev se neprolévá   /   však mladík se blíží, on nezpomalí   /   a tak nakonec   /   kolem krále svého, zbraně obnažené   /   kruhem všichni stojí

zastavil se Vlk, tři kroky od nich   /   tři kroky, a ne více   /   jednoho po druhém prohlédl si   /   a k synu Pilpina, z domu Krocanů   /   tiše hovoří

zbraně všichni pozvedli, ty jí nepozvedneš ?   /   meč domu tvého, co jméno Modrý jazyk nese   /   na srdce mi nevložíš ?   /   nebo ano ?   /   a co pak udělá zbraň tvých otců ?   /   vstoupí do těla mého, rozhlédne se ?   /   napije se mé krve, pozná jí ?   /   pozná krev toho, kdo ji vedl   /   když tělem Ničitele prošel   /   a na druhé straně těla jeho   /   červenou krví zalesknul se ?

pozná krev otce mého ?