Kniha II. Dcery Krocanovy, Vlkův syn
2. Příchod - 1
Stojí na břehu řeky tvrz kamenná / hrad rodu Krocanova / a mosty z dřeva těžkého / světu kolem ruce podávají / slavnost se slaví / vždy ten den, kdy kníže se vrátil / z výpravy za smrtí / když těžká jízda pánů jeho / přes Řeku se vydala / a jen tři z nich, co nezemřeli / vrátili se zpět
však ten, kdo je na smrt poslal / Utana Ničitel, piják krve / co o duši světa usiloval / tam na chladné zemi leží, pohozený / a údy svoje čtyři / kamenem zatížené / hlavu rozdrcenou, srdce k zemi přibité / světa uchvatitel, rukou Vlka probodený / tam na chladné zemi leží / a Řeka tak krví nezkalená / může dnes volně téct
ten den, když pak kníže se vrátil / na loži ponosném, když meč svůj svíral / a na dno domu svého sestoupil / jako všichni z předků jeho / kdo jako on zemřeli a mrtví jsou / ten den slavnost se slaví / a pevnost domu Krocanova / jídlem naplněná, tančí, zpívá / a smích a radost branami kamennými / široko do kraje / vytékají
tak vešel dovnitř Vlkův syn / co jméno má, ne však lidské / a řečí lidí vyslovit se nedá / tak vešel dovnitř, Vlkův syn / a řekou lidskou / unášet se nechal
barvy a zpěv, smích lidí neznámých / a vůně a pachy, neslýchané / a výtrysky hudby pěnivé / a doteky rukou nečekané / a pohledy očí upřených / z toho vše jedna vlna vzedmula se / hrubá a pevná, teplou krví protkaná / a na svém čele Vlka nesla / a na prvním nádvoří ho, ruce rozpažené / osudu svému zanechala
na prvním nádvoří neslaví se / a příboj zpěvu se o spodní schody tříští / a pěna radosti dlažbu kamennou / v nárazech jemných omývá / zde kníže v kruhu starších sedí / co obce je vyslala, z kruhu svého / kolem stolce kamenného, nezpívají / jen slova a slova k sobě skládají
pak jeden z kruhu, co kolem krále seděl / mladíka si všimnul, neznámého / z hlavou zvednutou jak vprostřed stojí / a stěny zdobené prohlíží si / a příběhy domu Krocanova / na zdech vetkané / do očí si vkládá
vstali dva, hovor přerušili / krokem pevným k Vlkovi se blíží / aby ho pryč vykázali / zbraně u boku, odpor nečekají
však minul je chlapec, co neznají ho / a způsobem vlčím, krokem tanečníka / který jen vlk, měsíce plný / bez ptaní použít může / a ke stolci kamennému, knížeti vstříc / přibližuje se
někteří vstali, někteří sedí / překvapení / zbraně u boku si nechávají / v tento den krev se neprolévá / však mladík se blíží, on nezpomalí / a tak nakonec / kolem krále svého, zbraně obnažené / kruhem všichni stojí
zastavil se Vlk, tři kroky od nich / tři kroky, a ne více / jednoho po druhém prohlédl si / a k synu Pilpina, z domu Krocanů / tiše hovoří
zbraně všichni pozvedli, ty jí nepozvedneš ? / meč domu tvého, co jméno Modrý jazyk nese / na srdce mi nevložíš ? / nebo ano ? / a co pak udělá zbraň tvých otců ? / vstoupí do těla mého, rozhlédne se ? / napije se mé krve, pozná jí ? / pozná krev toho, kdo ji vedl / když tělem Ničitele prošel / a na druhé straně těla jeho / červenou krví zalesknul se ?
pozná krev otce mého ?
