9. Jak si sirotek Traverza-Í našel hodného Kmotra

Toto je příběh dvou udatných rytířů HromTopola a ParyBuka a ostatních vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tato část pojednává o tom, jak si sirotek Traverza-Í našel hodného Kmotra.

Traverza-Í se narodil jako Ivan v hostinci u Kozího rohu. O jeho mládí se nic neví, první písemná zmínka o jeho osobě v letopisech Lesní republiky je z každoročního populárního kalendáře „Morytáty a jiné kratochvilné čtení“, ve kterém je zmíněn jako kuriozita, protože jeho hlava měla v půdorysu tvar písmene Í. Odtud tedy pramenila i jeho přezdívka, pod kterou vešel do dějin země: Traverza-Í.

Traverza-Í se nejprve vyučil ranhojičem na Univerzitě Františka Tvarůžka. Tam vstoupil do tajného řádu Siroty, kde se sdružovali mladí mužové, kteří beznadějně toužili po lásce Něžné bohyně, která podle nich zemřela bezprostředně poté, když praotec Mech rozbil tábor pod Řípem a začal připravovat smažený sýr (smažený sýr byl rituální pokrm kmene Mechů, prvních obyvatel Lesní republiky). Tato touha po něze pak zásadně ovlivňovala jeho další život.

Svoji kariéru ve službách domu Modré růže začal Traverza jako tajemník Nevyššího prefekta pro spravedlnost a dodržování čestného slova. Na tomto úřadě jednou přes přísný zákaz otevřel jednu z knih, které každý den uklízel v prefektově kanceláři. V ní ho omráčilo tajemné slovo „paragraf“ a protože se chtěl dozvědět, co to slovo znamená, začal studovat fakultu Práva a vymáhání poplatků na Univerzitě Františka Tvarůžka, později pak na Univerzitě Čtvrtého Karla. Studia úspěšně dokončil, co je to však paragraf se nikdy nedozvěděl. Na této škole se u něj také poměr daného a dodrženého čestného slova poprvé přehoupnul přes čtyřicet procent.

Jako tajemník se Traverza-Í velmi osvědčil, chodil všude včas a nezamastil svačinou žádný důležitý dokument, takže se poprvé v životě dostal do podezření, že je hnusně pracovitý. Této nálepky se pak už nedokázal zbavit. Přes toto podezření se dostal do rady kmenové republiky, kde zastupoval zájmy blíže neurčené skupiny obyvatel Lesní republiky, se kterou se však odmítal jakkoliv seznámit. Po celou tu dobu si pečlivě zapisoval jména osob, se kterými se kdy setkal. Seznam měl být původně abecední, to se však pro velkou složitost tohoto systému nepodařilo dodržet. Jeho touha po něze a opravdovém přátelství dále sílila a stávala se nesnesitelnou.

Hvězdná chvíle pro Traverzu nastala v době, kdy byl dům pánů z Modré růže otřesen pučem, který proti velikému knížeti VéKá zosnovali dobromyslný Pasáček Honza a chladnokrevná bytost bez mimických svalů Mazaný Filip. Veliký kníže jejich vzpouru ustál, vzbouřence vyhnal za potok, a do uvolněných funkcí pak jmenoval ty, kteří mu v té chvíli zachovali věrnost. Tak se stal Traverza-Í místopředsedou domu Modré růže a brzy i místopředsedou kmenové rady Lesní republiky.

Jeho život však byl prost jakékoliv radosti. Nedostatek opravdového citu mu kazil potěšení z dobře vykonané práce a ani to, že se mu jednou podařilo srovnat si golfové hole podle velikosti, nerozptýlilo jeho smutek. Pak však nastal v jeho životě obrat. Do jeho kanceláře, kterou si zřídil u bobří hráze, se dostavil dobře vypadající, uhlazený starší muž a představil se jako Tony Psí Dečka. Prohlásil o sobě, že je vyslancem Ušlechtilého Kmotra, jenž je vtělením Boží lásky a v čele nebeských šiků bojuje proti zkaženosti světa. Tento velikán dobra a lásky pak přichází s nabídkou, aby se Traverza-Í stal jeho kmotřencem a podílel se na konečném vítězství pravdy a lásky. To byla nabídka, na kterou Traverza čekal celý život. Objal Psí Dečku, spěchal s ním za Ušlechtilým Kmotrem do jeho opevněné vily a tam mu také přísahal věrnost.

Od té doby se mu začalo vše dařit a do jeho života poprvé vstoupila radost. Ve všem se řídil Kmotrovými radami, plnil každé jeho přání a na oplátku byl zbaven nepříjemné nutnosti přemýšlet a rozhodovat se. Jeho radost se přelila do nutkavé potřeby být prospěšný. Známému staviteli a výrobci sekyr Pilníkovi pomáhal při koupi stavební huti Svantovít, nezištně věnoval svou čistotu a přátelství několika odsouzeným podvodníkům a podpořil je tak v jejich nelehké situaci. Když se pak na něj obrátil velitel tajné hradní stráže Jan, řečený Krabice, že jeho dcera neumí nakreslit krakatici, pomohl i jemu. Jeho Kmotr mu krakatici koupil v jídelně čínské humanitární organizace Smrt Tibetu a Traverza ji pro Krabiceho obkreslil na čtvrtku, kterou mu sehnal Psí Dečka. Na oplátku mu Krabice pomohl s nevinným žertíkem v době volebního rytířského turnaje, kdy poradil udatnému rytíři ParyBukovi, že meč se drží za špičku a statečný ParyBuk pak volební turnaj prohrál. To pak vešlo do dějin jako Krabiceho aféra.

Protože pánové z Modré růže tento volební turnaj vyhráli, mohl se Traverza-Í stát Nejvyšším policejním prefektem Lesní republiky a splnit si tak záměr, který považoval za svoje posvátné poslání. Jeho cílem, který v něm dlouho zrál, bylo přemalovat všechny vozy zemských drábů na strakato tak, aby vypadaly jako autíčko Špindy Strakáčka, legendární postavy jeho dětství. To se mu nakonec podařilo, čímž se stal živoucí legendou a vysloužil si přezdívku Tolstoj.

Jeho další plánu v úřadu Nejvyššího prefekta pak překazil pád udatného rytíře HromTopola z trůnu. Nemohl tak dokončit vydávání výpravné edice řady kultovních knih s jednotným názvem „Co se mi podařilo“ a jeho snaha koupit do kanceláře Nejvyššího prefekta nejdražší dřevěnou tyč na světě také zůstala nenaplněna. Po pádu smělého HromTopola se musel věnovat boji o udržení své pozice v domě pánu z Modré růže a na realizaci těchto smělých myšlenek již neměl čas. Ale to už je jiný příběh.

Letopisec Lesní republiky