8. Jak udatný rytíř HromTopol přišel o své čarovné Gule

Toto je příběh dvou udatných rytířů HromTopola a ParyBuka a ostatních vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tato část pojednává o tom, jak udatný rytíř HromTopol přišel o své čarovné Gule.

Bylo to v době, kdy celá Lesní republika s napětím očekávala volební rytířský turnaj, na kterém se mělo určit, kdo bude nadále zasedat v kmenové radě země. Nejvíce nedočkavý byl udatný rytíř ParyBuk, který od té doby, co mu vypadla houska z kapsy a díky tomu se stal pánem domu Oranžové růže (jak jsme již popsali dříve), nabyl jistoty, že je vyvoleným Prozřetelnosti. Tato jeho jistota se opírala o řadu nadpřirozených úkazů, kterými ho Vyšší moc vyznamenávala jako svého milce. Zde uvádíme jen několik příkladů: v jeho domácnosti nikdy nechyběl toaletní papír, na jeho dlaních úplně přestaly růst chlupy, a co bylo naprosto neuvěřitelné, když se v domě odborářského předáka Polštáře sehnul pro tužku, nic se mu nestalo. Tyto zázraky byly ostatně sepsány a postoupeny úřadu Nejvyššího Pontifika v Římě, kde vyvolaly prudkou reakci, po níž se Pontifik úplně izoloval od vnějšího světa.

Jednoho dne, pár týdnů před volebním turnajem, seděl udatný rytíř ParyBuk v Oválné pracovně v domě pánů z Oranžové růže a přemýšlel, co by měl udělat, aby bylo lépe. Pracovně se říkalo Oválná proto, že měla přesně čtvercový půdorys, což si nikdo z pánů z Oranžové růže nedokázal vysvětlit. Udatný Parybuk si tehdy zavolal své zástupce, obra Hrombacha-Škrombacha a Studeného Přemysla. (Studený Přemysl se ve skutečnosti jmenoval Bohuslav Přílepka, ale všichni mu pro jeho milou bezprostřednost říkali Studený Přemysl). Každý ze zástupců měl za úkol vypracovat plán, jak v blížícím se turnaji zvítězit.

Obr Hrombach přinesl dva kýble špíny a navrhnul, aby je vylili před dům pánů z Modré růže a počkali, až někdo vyjde z domu ven, pak že by se vidělo. Tento plán byl založen na Hrombachově vzpomínce na mládí, kdy ho jeho matka krutě trestala vždy, když se ušpinil.  Udatný ParyBuk plán schválil a poslal obra za svými poradci, Zákeřným Petrem a Bloudivým Jardou, kteří ho měli podrobně rozpracovat.

Studený Přemysl přinesl návrhy plakátů, které měly být vylepeny na prestižním místě u potoka. Byla na nich uříznutá ParyBukova hlava, která, když ji pozorovatel pohladil po bradavici na levé tváři, pronášela neuvěřitelně absurdní hlášky, které se daly použít na každém mejdanu k obveselení opilých kumpánů. I tento plán udatný Parybuk schválil a také poslal Studeného Přemysla za svými poradci.

Smělému rytíři se po vyslechnutí svých poradců zlepšila nálada, ale cítil, že toto by na vítězství ve volebním turnaji nestačilo. Rozhodnul se tedy, že opět zajde za onou bábou, která mu již pomohla zmocnit se domu Oranžové růže, jak jsme již popisovali jinde.

Bába seděla na schodech před Ústavem pro výchovu oddaných blondýn, který založili pánové z Oranžové růže na příkaz svého předsedy. Jedla oříškovou čokoládu a komentovala vzhled schovanek ústavu, které se vracely z kurzu přípravy kojenců na fotografování na volební plakáty. Bába byla matka představená tohoto ústavu.

Udatný ParyBuk si k bábě přisednul, podepsal v rychlosti několik šeků a svěřil se jí se svými starostmi. Bába se zamyslela a potom řekla: „Schovej se zítra za závěs v redakci časopisu „Velmi hezký člověk“. Bystře vše pozoruj, tvoje šance přijde.“

Statečný rytíř matku představenou poslechnul a druhý den již seděl za závěsem v místnosti kreativců redakce. Místnosti se neformálně říkalo Ocásek a pravidelně se tam fotografovaly osobnosti, které měly být uvedeny na titulní straně. Časopis vydávalo sdružení „Homeo“, které se snažilo soudní cestou zrušit stvoření Evy z Adamova žebra a dosáhnout tak ideální jednopohlavní společnosti, o které snil již Platón.

Statečný ParyBuk nemusel čekat příliš dlouho, ani nebylo nutné použít ježčí kůži, kterou si přinesl, aby neusnul (tento trik vyčetl v pohádce O ptáku ohnivákovi, kterou již třetí měsíc usilovně studoval). Krátce po obědě přišel do redakce udatný rytíř HromTopol, který měl být příští tváří na obálce. Se všemi se přátelsky přivítal a před fotografováním všechny bavil svými postřehy na téma jak zahnout a neuhnout, jak zahýbat ve vypůjčeném bytě a jak neuhnout, když už je všechno zahnuté.

ParyBukova chvíle přišla, když hlavní fotograf, kterému se pro jeho smyslnost přezdívalo Kundera, požádal statečného HromTopola, aby během fotografování odložil své čarovné Gule, protože příliš odráží světlo blesku. Čarovné Gule byly hlavní zdrojem moci udatného HromTopola, jak jsme ostatně popisovali v dřívějších referátech. Rytíř byl tak rozjařen svou výmluvností, že si neuvědomil nebezpečí, vyndal své Gule z kapsy a položil je na zem k závěsu, za kterým se skrýval statečný ParyBuk. Ten nelenil, a přestože ho Gule strašlivě pálily do dlaní, popadnul je, a utekl s nimi ven. Statečný HromTopol si ničeho nevšimnul.

Když fotografování skončilo, šel rytíř HromTopol domů. Byl velmi nabuzený úspěšným fotografováním a každému, koho potkal, řekl nějakou veselou urážku. Se svými řečmi si nedělal žádnou hlavu, protože věřil, že jeho mocné Gule opět vše vyřeší. Dělníkům radil, aby se vyhýbali sběrnám starého železa, protože mají místo mozku montpáku, zemědělcům nabízel přihlášku do kurzů „Jak si vyčesat hnůj z vlasů“ a všechny kolemjdoucí pak prosil, aby nežrali vepřové. Ženám pak důrazně doporučoval sledovat seriál na téma „Tělesný zápach v průběhu staletí“. Všem lidem pak pomocí prostředníčku ukazoval, že jsou jedničky. Velmi se při tom bavil a až doma zjistil, že nemá své čarovné Gule.

Udatný HromTopol si ze své ztráty nic nedělal a když pak zjistil, že jeho oslabení využijí jeho nejlepší přátelé z Modré růže, bylo již pozdě. Na nejbližším zasedání v hostinci „U zdivočelé straky“ ho svrhnuli z křesla pána domu a na jeho místo dosadili jednoho z nemnoha příslušníků kmene Posledních slušných mohykánů. Jeho indiánské jméno bylo N-Č-S, což se překládá jako Ten-který-se-nemusí-mýt-protože-není-špinavý. Ale to už je jiný příběh.

Letopisec Lesní republiky