7. Jak si černý mnich Beznoska, řečený Ušatý, založil vlastní řád.

Toto je příběh dvou udatných rytířů HromTopola a ParyBuka a ostatních vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tato část pojednává o tom, jak si černý mnich Beznoska, řečený Ušatý, založil vlastní řád – řád pánů ze Strakaté Krokve.

Beznoska byl členem řádu černých mnichů, který patřil k mocným silám Lesní republiky od jejího založení. První velmistr řádu Bohata, kterému se pro jeho tělnatou postavu přezdívalo Švihadlo, nebo také Antonín, byl dlouhá léta předsedou kmenové rady republiky a jeho řád pevnou rukou ovládal celý venkov země. Černí mniši se o rolníky starali po celý jejich život, při narození každému z nich darovali šňůrku ke kolíbce a návod, jak se mají jejich rodiče chovat při volebních turnajích, ve kterých se rozhodovalo o složení kmenové rady. Při vstupu do školy pak každý z nich kromě volebního manuálu dostal černou tuhu do versatilky a při dovršení dospělosti všichni obdrželi vlastní volební návod a pilník na ostření ruchadla.

V době, kdy Lesní republice vládla nepřátelská sekta Červeného sosáku, která byla podporována krutým kmenem Rudých Armějců, byl řád černých mnichů zatlačen do ústraní. Když pak zemi osvobodil král Václav Pátý, řečený El Noble, nebo též Borovský, vyřítil se řád z ústraní a přihlásil se o svůj díl moci. V té době byl jeho velmistrem Josef, kterému se říkalo Obratlovec, protože neměl páteř. Byl však agentem sekty Červeného sosáku, proto byl záhy svržen a na jeho místo nastoupil obratný pán z Hradce, Josef Zlatoústý, řečený Had. V jeho službách byl i mladý mnich Beznoska. V řádu byl obdivován pro svůj inteligentní vzhled a vzdělání, proto se mu brzy začalo říkat Ušatý.

V té době vládnul Lesní republice mocný kníže VéKá. Beznoska se stal zástupcem nejvyššího purkrabí, který se v kmenové radě staral o vyzbrojování zemské hotovosti. V tomto úřadě měl na starosti nákupy zbraní, ošacení a krmiva pro koně. Při svých jízdách po republice, kterým se říkalo rejsy, se seznámil s mocným obchodníkem se zbraněmi. Jmenoval se Oprud, ale říkalo se mu Jabléčko. To byla jeho přezdívka z doby, kdy byl loupežníkem ve službách Viléma z Pernštejna. Jabléčko byl jako loupežník ukrutný a neslitovný, ale po vyhynutí Pernštejnů po meči se musel poohlédnout po něčem jiném. Absolvoval proto rekvalifikační kurz, místo přepadání na zemských stezkách se naučil obchodovat a stal se jedním z nejmocnějších a nejbohatších mužů v zemi.

Beznoskovi nastaly zlaté časy. Jabléčko čile obchodoval, Beznoska podepisoval účty a protože v té době se nikde nebojovalo, jen zřídka si někdo všimnul, že Jabléčkovi zbraně jsou nefunkční. Tyto časy však skončily, když mocného knížete VéKá zradili jeho věrní zástupci, pasáček Honza a Mazaný Filip. Kníže VéKá se musel vzdát vlády a na jeho místo nastoupil tichý úředník Baňka, o kterém nikdo nevěděl, jestli umí mluvit, nebo se jen kýve zepředu dozadu.

Beznoska odešel z úřadu nejvyššího purkrabí a vrhnul se do neprůhledných vírů řádu černých mnichů. Řád byl velmi otřesen, protože Josef Zlatoústý odešel za svými předky a černí mniši hledali nového vůdce. Beznoska zápasil o pozici velmistra se Svatým Cyrilem, kterému se říkalo Půlčík, protože mu chyběl Metoděj. Boj probíhal rituálním způsobem v oblíbených řádových disciplínách, jako byla hra „Řekni ano“, kdy soutěžící musel stokrát říct ano, aniž by si někdo všimnul, že říká ne. V této hře byli Beznoska i Půlčík mistři, nakonec však zvítězil Beznoska, když si naklonil své spolubratry tím, že jim slíbil, že je naučí šustit bankovkami.

Jeho vítězství však nemělo dlouhého trvání. Na volebním turnaji byl přistižen u houpaček, jak houpe udatného rytíře Parybuka a Červeného sosáka, předsedu stejnojmenné sekty. Předseda této sekty vždy musel přijmout jméno Červený sosák a nosit ho do té doby, než byl svržen a popraven. Černí mniši však byli na sosáky alergičtí, protože je v minulosti zle trápili, když jim zavírali řádové komendy a nutili je uctívat Nejvyššího Sosáka, který sídlil v hliněné jurtě na břehu řeky kdesi v ruských stepích. Když tedy mniši viděli svého představeného, jak houpe rytíře Parybuka a Červeného sosáka a vysvětluje mu pravidla hry „Řekni ano“, velmi se rozezlili, vrhli se na něj a zbavili ho všech velmistrovských poct.

Beznoska to nesl velmi úkorně. Chvíli sice v řádu zůstal, jako jeho člen byl dokonce chvíli nejvyšším správcem zemské pokladny, přesto si však hned po svém svržení umínil, že si založí svůj vlastní řád, neboli dům, stejný, jako mají pánové z Modré a Oranžové růže a bude s ním usilovat o pocty v kmenové radě. Za tímto účelem si koupil dřevěnou sochu knížete Karla, o které prohlásil, že bude předsedou jeho nového domu. Ten pak dostal jméno „Dům pánů ze Strakaté krokve“, protože měl ve znaku malou stříšku, což byl nejsložitější tvar, který uměl Beznoska namalovat.

Kníže Karel byl v zemi velmi populární a toho Beznoska využil a prohlásil, že jeho socha je živý kníže, který jen spí a ve vhodný okamžik, až bude zemi nejhůř, se probudí. Většina občanů Lesní republiky tomu uvěřila a tak mohl Beznoska vstoupit na kolbiště volebního rytířského turnaje spolu s udatnými rytíři HromTopolem a ParyBukem, pány domů Modré a Oranžové růže, s Půlčíkem, velmistrem řádu černých mnichů, a s Červeným sosákem. Ale to už je jiný příběh.

Letopisec Lesní republiky