Toto je příběh dvou udatných rytířů HromTopola a ParyBuka, kteří proti sobě pozvedli zbraně v době, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tato část pojednává o boji udatného rytíře HromTopola a rychtáře Šéma.
Rychtář Šém vstoupil do dějin Lesní republiky za vlády velikého knížete VéKá. Šém se původně jmenoval Čech, ale psalo se to německy a to ho trápilo. Proto si vybral jiné jméno. V mládí ho uhranul film Císařův pekař a pekařův císař, považoval ho za tajné vyjádření smyslu existence celého vesmíru a postavení člověka v něm. Po jeho zhlédnutí si umínil, že jednou bude mocný a silný jako Golem. Od té doby každému říkal: „Jmenuji se Šém, Pavel Šém“.
V té době sháněl veliký kníže VéKá někoho, kdo by vyřešil problém opiových doupat v Lesní republice. V těchto doupatech se shromažďovala smetánka společnosti a nejeden člen kmenové rady chodil na její zasedání přímo z nějakého doupěte a v lepším případě pak strávil celé zasedání na záchodě a v horším případě pak hlasoval a tvořil zákony. VéKá tedy vypsal konkurs na šéfa komise, která měla tato doupata potřít, a Šém se do něj přihlásil. Přišel do domu pánů z Modré růže s vkusnou fialovou kravatou na krku, protože znal slabost knížete pro anglického myslitele Adama Kováře a jeho zásadní dílo „Fialové vejce jako základ bohatství národů“. Vejce si ostatně pro jistotu pověsil na krk jako přívěšek.
Šém si byl jistý svou koncepcí, a když se ho VéKá zeptal, jak by se tedy zbavil všech těch opiových doupat, řekl vítězoslavně: „Spočítáme je!“. Když pak kníže mávl rukou a zeptal se, co dál, vyskočil a vyhrknul s planoucíma očima: „Zapíšeme si jejich počet do notýsku!“. Dál jeho koncepce nesahala.
Šém však měl štěstí. V tomto okamžiku dostal kníže telegram, že jedna americká univerzita uvažuje o tom, že napíše jeho jméno na papír a nechá ho na vrátnici. VéKá byl touto neslýchanou poctou tak rozrušen, že na komisi zapomněl a Šém se stal jejím předsedou.
Když pak ve své nové funkci obcházel doupata a psal si čárky do notýsku, zažil něco, co navždy změnilo jeho život. V doupěti „Šest šestek“ spatřil vědmu, která vykládala klientům budoucnost. Šém si dodal odvahu a zeptal se jí, co ho čeká. Vědma si ho změřila a řekla: „Pomažeš-li si prsa lejnem sněžného muže, svrhneš mocného vládce!“. Šémovi se zatočila hlava, když si uvědomil, kdo by tím vládcem mohl být a vypotácel se ven. Od té doby neměl klid.
Bylo mu jasné, že sněžného muže potká na nejvyšší hoře světa, neměl však peníze, aby se na Mount Everest dostal. Bloumal smutně po městě, když ho potkal jeho přítel Jan, řečený Ouško, majitel stavební huti. Ouško se mu říkalo proto, že jako jediný v Lesní republice slyšel mluvit peníze. Šém se mu svěřil se svým trápení a Jan Ouško mu hned nabídnul řešení. Jeho plán měl dva body: 1. Stát se rychtářem, 2. Ve všem Ouška poslouchat.
Šém se zaradoval, když tento plán promyšlený do nejmenších podrobností uslyšel a ve všem se mu podřídil. Zakrátko se s Ouškovou pomocí skutečně stal rychtářem hlavního města Lesní republiky a i druhý bod plánu se mu dařilo plnit. Ouško mu radil hlavně v oblastech, kde hovořily peníze, protože měl pro jejich řeči slabost. Tak se stal Šém neomezeným vládcem hlavního města, billboard s jeho tváří stál na prestižním místě hned u potoka a o jeho slibech zpívaly matky svým dětem ukolébavky. Pak přišel čas vydělat si na cestu za sněžným mužem. To si vzal na starost Jan Ouško, přišel opět s jedním ze svých geniálních plánů. Každý měšťan v hlavním městě si bude musit koupit papírovou kartu, na které bude nakresleno kolečko. Touto kartou pak bude možné podložit nohu od stolu, pokud se stůl bude kývat.
I tento plán se zdařil. Karty byly velmi drahé, šly dobře na odbyt, protože jejich užitečnost byla nesporná. Šém se s Ouškem jako obvykle poctivě podělil o zisk a jakmile měl dost, vydal se na cestu za svým snem – lejnem sněžného muže.
Vzal si v úřadě dovolenou a v přestrojení za bledého mnicha odjel do Nepálu. Tam se spřátelil se skupinou Šerpů, když jim předvedl několik triků s karabinou a propisovačkou, a s jejich pomocí se za nesmírného utrpení vydrápal až na vrchol hory. Tam seděl sněžný muž a vyřezával si ze sloního klu kulečníkovou kouli.
Když k němu rychtář přistoupil, zvedl hlavu a zachmuřeně se zeptal: „Co chceš, Šéme?“ Rychtář mu nesměle přednesl své přání, sněžný muž se zamračil, rozpřáhnul ruce a řekl: „Teď? Vždyť je dvacet pod nulou!” Pak však uviděl smutný rychtářův obličej a mávnul rukou: „Tak dobře. Otoč se.“ A za chvíli si rychtář Šém odnášel v termosce to, pro co sem přijel.
Když se Šém vrátil do Lesní republiky, usednul pevně zpátky do svého rychtářského křesla a panoval městu jako neomezený vládce. Termosku se svým pokladem měl ve své pracovně v trezoru a každý večer k ní chodil nabírat síly. Nechal u potoka postavit i druhý billboard se svojí tváří, Jana Ouška jmenoval komturem a doživotním vymahatelem darů a provizí a pomalu přemýšlel, kam dál.
V té době vládnul domu Modré růže udatný rytíř HromTopol, který Šéma nikdy neměl rád. Dělal mu schválnosti, občas ho praštil svými čarovnými Gulemi do hlavy a v hostinci „U zdivočelé straky“ mu několikrát podtrhnul židli. Šém tedy přistoupil k rozhodujícímu kroku a vyzval HromTopola k rytířskému souboji o vládu v domu Modré růže.
Udatný HromTopol si jako obhájce zvolil souboj dřevci na koni. Souboj se konal na posvátné mýtině kdesi v hlubokém lese, který obklopoval hlavní město. Toto místo znali jen pánové z Modré růže, jednoho podzimního dne se tam shromáždili a ve stoje zachmuřeně pozorovali boj, ke kterému se schylovalo.
První na mýtinu vjel udatný HromTopol v dresu týmu Kruté Lišky, ve kterém kdysi hrával v Zobákově. Byl si tak jistý svou převahou, že si ani nevzal své čarovné Gule. Jako druhý se mezi stromy objevil na zářivě bílém koni v třpytivé zbroji mocný rychtář Šém. Kůň i zbroj měli inventární číslo firmy „Ouško, Ouško a Ouško, bez partnerů“. Oba dva soupeři stáli chvíli proti sobě a pak to přišlo. Rychtář Šém sáhnul do sedlové brašny, vytáhnul odtud termosku a vyndal z ní lejno sněžného muže. Pak si s ním potřel hruď pod brněním. Jeho kůň ucítil ten strašlivý smrad, splašil se a rychtáře shodil na zem. Šém si zlomil ruku a nohu a bylo po souboji. Tak se naplnilo proroctví vědmy z opiového doupěte „Šest šestek“. Rychtář Šém si pomazal prsa lejnem sněžného muže a svrhnul sám sebe, mocného vládce hlavního města.
Letopisec Lesní republiky
Příště: Jak si černý mnich Kalous založil vlastní dům.
