5. Udatný rytíř ParyBuk a zlý ranhojič Drát

Toto je příběh dvou udatných rytířů HromTopola a ParyBuka, kteří proti sobě pozvedli zbraně v době, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tato část pojednává o tom, jak udatný rytíř Parybuk našel zalíbení ve zlém ranhojičovi.

Ranhojič Drát byl velmi ctižádostivý. Přišel do Lesní republiky v době, kdy zemi vládnul slavný kníže VéKá, první pán domu Modré růže. Drát o sobě rozšiřoval legendu, že je synem legendární Makové panenky a motýla Emanuela, na jehož počest prý nosí motýlky pod krkem. Ale tato  legenda nikoho nezajímala, Dráta nikdo neznal, nikam ho nikdo nezval. Ranhojiče to velmi hnětlo a rozhodl se, že všem ukáže a proslaví se.

Nejprve se chtěl stát prvním ranhojičem ve špitálu u kostela svaté Barbory. Neměl však odslouženo potřebný počet let, která každý ranhojič musel odsloužit v takzvaném Kolečku, což byl obávaný špitál uprostřed nejhlubšího lesa v celé Lesní republice. Chodili se tam léčit nejhorší pacienti, převážně medvědi a trpaslíci. Drát v něm ale nikdy nesloužil, musel si tedy pomoci jinak. Jednoho večera se v Kolečku objevil v masce opraváře klecových lůžek a tvrdil, že má nahlášenu urgentní opravu v oddělení resocializace medvědů – manažerů. Ve vrátnici špitálu už byl jenom kulhavý Matěj, který si jeho tvrzení neověřil a pustil ho samotného dovnitř. Drát toho pak využil a ukradl v kanceláři špitálu prázdné potvrzení o délce praxe a vyplnil ho na své jméno.

Když se stal prvním ranhojičem u svaté Barbory, rozhodl se Drát, že se stane prvním ranhojičem v celé zemi. Této pozice se chtěl zmocnit na právě probíhajícím sjezdu všech ranhojičů Lesní republiky. Od projíždějícího arabského kupce Ibrahíma ibn Jakuba si koupil potvrzení, že je velmistrem v prastarém tibetském umění sprosté urážky a hnusné pomluvy. K němu si pak připlatil kurzy „Nordická lež“ u německo – ruského myslitele Karla Bedřicha Iljiče. V den sjezdu si pak vzal si fialového motýla, připnul si řádovou stužku velmistra na hruď a vyzbrojen smradlavými bouchacími kuličkami se ponořil do sjezdových kuloárů. Tam se mu podařilo všechny ranhojiče zastrašit, protože velmistři tibetských nauk byli velmi obávaní a skutečně se stal předsedou Komory ranhojičů Lesní republiky. Pod jeho pravomoc nespadali pouze kováři s licencí trhat zuby a zkracovat paznehty.

Když se takto proslavil, přišel nabídnout své služby do domu pánů z Modré růže. Přišel nevhod, protože veliký kníže VéKá celý týden hostil vzácnou návštěvu, Mrtvého Maďara a Pepu z Honkongu, dva štědré mecenáše svého domu. Přesto ranhojiče přijal a uvítal ho standardní zdvořilostní otázkou "A vy jste kdo, vás já neznám". Drát se představil jménem a prohlásil, že je jediným velmistrem tibetského umění sprosté urážky a hnusné pomluvy v zemi, a zároveň prakticky i teoreticky ovládá nordickou lež. Na velikého knížete to však neudělalo žádný dojem a zeptal se ho, jestli umí číst. Ranhojiče to velmi zaskočilo. Nedokázal si vzpomenout, jestli číst umí a tak ho veliký VéKá vyhnal.

Po tomto neúspěchu se Drát rozhodl, že alespoň uspořádá své rodinné poměry a ožení se. I v této oblasti však chtěl být výjimečný a usmyslil si, že bude mít čtyři manželky. Protože však mnohoženství bylo v Lesní republice zakázáno, musel se ženit v masce. První manželku si vzal v masce Klouzka, druhou v masce Žabího prince, třetí v masce Fialového Kostěje  a čtvrtou v masce Mýdlové kostky. Své ženy nastěhoval do jednoho domu o čtyřech patrech a střídavě je navštěvoval podle toho, kterou masku neměl právě v čistírně.

Po nějaké době se opět rozhodl, že se prosadí i v politice. Navštívil tedy tentokrát dům pánů z Oranžové růže a nechal se uvést přímo k jeho novému vládci, udatnému rytíři ParyBukovi. Rytíř ParyBuk právě přemýšlel, co by měl udělat, aby bylo lépe. Když k němu ranhojiče přivedli, okamžitě si všimnul řádové stužky velmistra na jeho hrudi a zajásal. Takového člověka právě potřeboval. ParyBuk ovšem nebyl naivní, napřed si chtěl ranhojiče vyzkoušet. Zavolal tedy své dva místodržící, obra Hrombacha a Studeného Přemysla. Drát na nic nečekal, a jakmile se oba objevili ve dveřích, okamžitě je sprostě urazil. Oba pánové napřed zrudli vztekem, ale pak jim vše došlo a společně s udatným ParyBukem zatančili kolem potěšeného ranhojiče radostný tanec.

Od té doby vodil rytíř ParyBuk ranhojiče Dráta na všechna shromáždění kmenové rady Lesní republiky. Drát se stal obávaným řečníkem, před přívalem jeho rafinovaných urážek si všichni zacpávali uši a jeho hnusné pomluvy rozvrátily nejeden svazek nebohých zástupců občanů Lesní republiky. Za tyto služby se rytíř ParyBuk Drátovi bohatě odměnil. Učinil z něj hejtmana Kotliny, což byla nejúrodnější část Lesní republiky. Drát zajásal a okamžitě po své inauguraci nechal postavit před stolec hejtmana svoji obrovskou sochu, kolem které se museli shromáždit všichni úředníci Kotliny a vkleče mu přísahat poslušnost. Každé pondělí pak všichni muži v Kotlině museli povinně nosit tričko s nápisem „Zaplaceno Drátem“, ženy měly tuto povinnost ve čtvrtek.

Když se však musely všechny děti mladší patnácti let naučit píseň „Dráte, Dráte, kde ťa ludia berů“, bylo to moc i na jeho představené z domu pánů z Oranžové růže. Udatný rytíř ParyBuk ho pozval na pouť, tam mu však za houpačkami zkroutil obr Hrombach ruku a Studený Přemysl mu padesát šest minut cosi ostře syčel do ucha. Když se ranhojič vrátil domů, rozplakal se a u busty Karla Bedřicha Iljiče si slíbil, že se nepolepší. Ale to už je jiný příběh.

Letopisec Lesní republiky

Příště :  Udatný rytíř HromTopol  a rychtář Šém