Toto je příběh dvou udatných rytířů HromTopola a ParyBuka, kteří proti sobě pozvedli zbraně v době, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tato část pojednává o tom, jak udatný rytíř Parybuk svrhnul rytíře HromTopola z trůnu.
V tom čase udatný rytíř HromTopol vládnul Lesní republice a zároveň ze svého titulu kurfiřta předsedal Svaté říši národa evropského. Tuto říši kdysi omylem založili uhlobaron von Trenck a komisař Juve, který se proslavil tím, že jednou málem zatknul Fantomase. Baron a komisař spolu hráli korespondenční hru "Co mě to včera napadlo za pitomost" a jeden z jejich dopisů se nešťastnou náhodou dostal na veřejnost.
Rytíř HromTopol to ve své říšské funkci neměl jednoduché. Mnoho kurfiřtů mu jeho pozici nepřálo, na evropském dvoře se šeptem hovořilo o jeho čarovných Gulích a nevědělo se, jestli jsou tyto Gule od boha nebo od ďábla. Nejvíc ho nesnášel francouzský kurfiřt Neurózy. Podezříval ho, že zná jeho tajemství, že není člověk, ale naspídovaný králík vyšlechtěný v maďarských stepích za účelem výroby uherského salámu a čabajky. Naproti tomu německá kurfiřtka Andělka si HromTopola celkem oblíbila, kdysi totiž v Lesní republice studovala a s dojetím vzpomínala, jak tu kdysi přemohla oranžového brouka. Zato britský kurfiřt Gordon Sýr se k němu stavěl převážně lhostejně, většinu času totiž věnoval leštění starého britského imperiálního řádu, který kdysi ukradl na dovolené v jedné francouzské hospodě.
Hned na počátku svého funkčního období musel udatný HromTopol řešit velikou krizi. Zástupci krutého kmene Rudých Armějců přestali do Svaté říše národa evropského dodávat chlebnyj kvas, lahodný nápoj vyráběný z lehce naplesnivělého chleba. Bez tohoto nápoje nemohla říše existovat, němečtí sedláci s ním zaháněli žal, když vzpomínali na krásné časy Drang nach Osten, francouzští železničáři bez něj nemohli stávkovat a bulharští intelektuálové neměli čím mýt své turecké záchody.
Rudí Armějci obvinili z přerušení dodávek ukrajinského bohatýra Stěpana, řečeného Stěnka. Stěnka prý tak dlouho tajně kradl kvas z kvasovodu až se ho přepil a kvasovod zalehnul. Udatný rytíř HromTopol tedy neváhal, vydal se na Ukrajinu, vzbudil chrápajícího Stěnku, třísknul Gulama o sebe a zkroutil bohatýrovi ruku. Stěnka se vzbudil, zařval, ale když spatřil rytíře s Gulama, ihned zkrotnul a šel zase do práce opravovat traktory. Tak byla říše zachráněna.
Tímto hrdinským činem se udatný rytíř HromTopol proslavil a jeho popularita vzrostla i v Lesní republice do nebetyčných výšin. To velmi znepokojilo rytíře ParyBuka, který marně usiloval o návrat do křesla vládce země. Chodil tedy nervózně po domě a přemýšlel, co by měl udělat, aby bylo lépe. Vzpomněl si na kouzelnou bábu, která mu kdysi poradila, jak se stát pánem domu Oranžové růže. Nacpal si tedy do kapes čtyři housky a utíkal do ulice, kde jí kdysi potkal. Dlouho chodil ulicí sem a tam, ale bylo to marné, stařenku nepotkal. Jenom na rohu se tam prali dva hubení mládenci. Jeden se jmenoval Petr Zákeřné Oko a druhý Jarda Bloudivá Ruka. ParyBuk jim otráveně hodil všechny své housky a chlapci se přestali prát. Housky snědli a nabídli ParyBukovi, že mu budou dělat mediální poradce. Udatný ParyBuk ze zoufalství souhlasil a poručil jim, aby do týdne našli způsob, jak co nejvíce uškodit rytíři HromTopolovi. Poradci souhlasili, rozdali si ještě pár kopanců a odběhli pryč.
Za týden byl plán hotov. Jarda Bloudivá Ruka napřed získal dvě členky republikové kmenové rady. Jedna se jmenovala Olga, ale říkalo se jí Velryba, druhá se jmenovala Aťka, ale to si nikdo nepamatoval a tak se jí říkalo Bezejmenná. Velrybě Jarda koupil dva bilboardy, na které si mohla nalepit své fotografie, na kterých byla zobrazená s žirafou a oranžovým broukem. Bezejmenné pak slíbil, že jí něco slíbí. Aťka byla idealistka, té to stačilo.
Mezitím Petr Zákeřné Oko zašel za Merlinem(B), čarodějem a mediálním poradcem udatného HromTopola. Zeptal se ho, za kolik by mu prodal jednu HromTopolovu čarovnou Guli. Stačilo mít jednu, aby se s nimi nedalo o sebe třískat. Merlin(B) se zamyslel a pak mu řekl své podmínky. Za prvé dostane vilu u moře a dvě barevné sochy, a za druhé mu Petr Zákeřné Oko musí slíbit, že bude mít hlavní slovo v tom, kdo vystřídá v Bruselu Vladimíra z Assisi, kterému se v tamním klášteře přemnožili jelínci sika a nikdo si tam s nimi nevěděl rady. Zákeřné Oko souhlasil a odešel shánět vilu a sochy.
Mezitím se udatný ParyBuk budil hrůzou ze snu, ve kterých mu čtyři blondýny spílaly do neschopných ničemů. Probudil se celý zpocený hrůzou a utíkal do domu pánů z Oranžové růže, aby se tam uklidnil tlačenkou a cibulí. Tam už se však slavilo. Zákeřné Oko sehnal vilu u moře a dvě barevné sochy a tak na stole ležela jedna čarovná HromTopolova Gule. Byla zabalená do učebních textů kurzu Oranžový šibal – poslední stádium biafry ducha. Vilu u moře a obě sochy věnoval Zákeřnému Oku tajemný boháč, kterého nikdy nikdo neviděl a kterému se pro jeho styky s anděly a cherubíny přezdívalo Stykač.
Pak už bylo vše jednoduché. Na příští schůzi kmenové rady ParyBukovi stoupenci v čele s Velrybou vyhnali chrabrého HromTopola z kamenného stolce vládců země a všem kurfiřtům Svaté říše národa evropského poslali jednu cibuli, protože si jí spletli s kostkou cukru. Chtěli totiž všem trochu osladit HromTopolův pád, který všem způsobil nemalé problémy. Nejvíce se ovšem radoval francouzský kurfiřt Neurózy, jehož pravá podstata tak zůstala utajena. Na oslavu si nechal z Maďarska dovézt zásilku speciálního salátu vyráběného ze zbytků antikoncepce.
Protože však nikdo nevěděl, co dál, byl vypsán konkurs na dočasné obsazení křesla vládce republiky. Dlouho to vypadalo, že vyhraje poslední vítěz policejní olympiády ve sčítání dvou jednociferných čísel, ale nakonec se naštěstí našel jeden schopný úředník, který jako jediný věděl, že existují i větší čísla než padesát šest. Ale to už je jiný příběh.
Letopisec Lesní republiky
Příště : Udatný rytíř ParyBuk a zlý ranhojič Drát
