39. O výpravě Argonautů za španělskou okurkou II.

Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. V tomto textu uvádíme dokončení legendárního mýtu o tom, jak se stateční Argonauti Lesní republiky vydali na výpravu za španělskou okurkou způsobující krvácející průjem.

Po záchraně průvodčího Fínea Argonauti čekali, až se ve vlaku vymění toaletní papír a pak se vydali dál. Cesta byla klidná, jen jednou uviděli v dálce boha Apollóna v zářivé zbroji, jak na ně rozčileně mává a křičí na ně nadávky v hyperborejštině. Obětovali mu tedy dva výtisky Parlamentních listů, které už nepotřebovali, protože toaletního papíru již bylo dost.

Za nějakou dobu udělali zastávku u Acheruské skály, kterou si chtěl prohlédnout okřídlený syn boha západního větru Generální Tajemník. Bezprostředně po vystoupení z vlaku ho však napadl divoký kanec Idmón, rozpáral mu hruď a sežral mu jeho rudé proletářské srdce. Kance pak zabil Vít VěřteMi, protože potřeboval jeho kly a kopyta na výroby afrodiziaka, neboť už přestával stačit svým superinteligentním blondýnám. Probodl ho dřevěným modelem svých genitálií, který sebou vždy pro jistotu bral na cesty. Potom jeli dál.

Cesta byla dlouhá, ale nerušená. Jen na zastávce Aretiás je napadli draví ptáci s kovovými brky, když si chtěli koupit čerstvé pivo. Od Fínea věděli, že na útočníky nestačí žádné zbraně, proto se vrátili do vlaku a ptáky zahnal ušlechtilý N-Č-S svým křikem "reformííí, jedině reformííí".

Podle další Fíneovi rady zůstali přes noc na nádraží, což jim zachránilo život, protože se vyhnuli tlupě snědých kočovníků, kteří jako každé jaro táhli do cizích krajin za sociálními dávkami. Po cestě se ještě stavili u skály, ke které by přikován Prométheus. Neměl oheň, tak mu připálili vyhaslou cigaretu a chvíli se tiše dívali, jak mu dorůstají játra. Pak jeli dál.

Nakonec dojeli až do španělské země k okurkovému poli, na které vládl sedlák Aietés. Přijal je velmi nepřívětivě, okurky jim sice slíbil, ale aby je získali, museli osít jeho pole krvavými kancelářskými sponkami, počkat, až z nich vzejdou úředníci a pak je pobít. To se však doposud nikomu nepodařilo, takto zrození úředníci byli nesmrtelní.

Naštěstí se do temného lorda Beznosky bezhlavě zamilovala sedlákova dcera Médeia a poradila jim, aby mezi ně vhodili obálku s penězi. Pak už stačilo počkat, až se úředníci pobijí sami. Beznoska potom rychle naložil dvoukolák okurkami a uprchnul spolu s Médeiou k vlaku. Cestou ještě museli zabít Médeina bratra Apsyrta, který se odmítl vzdát uloupených okurek. Beznoska mu uťal všechny údy a zahrabal je do země. Tento strašný čin pak museli oba později odčinit na zpáteční cestě při návštěvě domu kouzelnice Kirké. Podařilo se to pouze Beznoskovi, který kouzelnici podrobně popsal postup při zadávání zbrojních zakázek. Tímto postupem byla Kirké uchvácena a přimluvila se u bohyně Héry a Iris, aby byly Argonautům nápomocny při zpáteční cestě.

Stateční poutníci však prožili ještě nejedno dobrodružství. V městě Bruselu je svým krásným zpěvem lákala do záhuby obluda jménem Komise, která měla dvanáct nohou, šest krků, šest tlam a štěkala jako pes. Její zpěv však přehlušil svou písní bájný zpěvák Politbyro a obluda tak přišla zkrátka.

Pak už se jenom na poslední zastávce vzájemně uštknuli lstivý Tlučšžchoř a náhodně projíždějící had a Argonauti se rychle blížili k Lesní republice. Těsně před hranicemi jim však španělské okurky ukradli němečtí lidé a dostali po nich krvácivý průjem. Lord Beznoska pak nesmírně zbohatnul na dodávkách toaletního papíru do německé země. Občané Lesní republiky se tak rok museli utírat do Parlamentních listů.

Letopisec Lesní republiky