Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. V tomto textu uvádíme komentovaný záznam dialogu Víta VěřteMi a jeho družiny moudrých souputníků - filosofů. Tento dialog si zaslouží velkou pozornost, neboť se dá s úspěchem zařadit k základům západní filosofie po bok takových textů, jakými byly například pozdní Platónovy dialogy Timaios a Kritias. Dá se též usuzovat, že právě v těchto dialozích Platón hovoří přímo o lidech, jako jsou Vít VěřteMi a jeho druhové.
Na potvrzení výše uvedeného lze citovat Kritia, jednoho z účastníků dialogu Kritias. Tento státník a filosof v něm hovoří k ostatním přítomným, kterými byly historik Timaios, filosof Sokrates a nejmenovaný čtvrtý host. Vlastnosti lidí, které níže popisuje, se až neuvěřitelně shodují s vlastnostmi Víta VěřteMi a jeho ušlechtilých druhů:
"Po mnoho pokolení, pokud v nich působila božská přirozenost, byli poslušní zákonů a chovali se přátelsky k sourodému božskému plemeni; měli smýšlení pravdivé a veskrze ušlechtilé, vedouce si v každém osudu i vespolek mezi sebou mírně a s rozumem. Proto pomíjejíce vše mimo mravní a tělesnou dokonalost, málo cenili vezdejší statky a lhostejně, spíše jako břímě nesli spoustu svého zlata i ostatního majetku".
A nyní již k námi zmiňovanému záznamu, z něhož jasně vyplývá, o kom to Platón vlastně hovořil. V jeho úvodu velebí moudrý státník Pádžodžodžo Víta VěřteMi a vyzývá ho, aby se ucházel o vedení sboru Veřejných filosofů. Za povšimnutí stojí myšlenková hloubka všech sdělení vyjádřená brilantním jazykem:
"Ty jsi ten, co nakopal prdel stavařům, ty jsi ten, co dal cedule Skansce, tak bys to měl doprdele zvednout. Jinak to celý půjde do hajzlu, protože Radek je prázdnej, rezignovanej a todleto, doprdele prázdnej."
Vít VěřteMi zpočátku skromně namítá: "Já nevím, co na to jako říct, fakt jako nevím, no nevím, no". Bere si láhev těžkého francouzského vína a pokouší se jí otevřít zadkem. Pak se přidává i Nebeská Kateřina a naléhá: "Tak jako tě třeba ukecáme bez toho, aby ses jako vyjadřoval, nebo co já nevím". Nakonec se přidá i Nádherná Skočí Obočí a důrazně řekne jiskrnou úvahu: "No, mě už se ptaj, co můj šéf něco. Teď jsem nevěděla, než jsem pochopila, že už natvrdo to pojmenovávají jako už ve všech kruzích, nebo něco tak".
Bohužel zde nemáme tolik prostoru, abychom uvedli celý záznam dialogu. Přeskočme tedy k jeho další části, která se zabývá financováním tohoto ušlechtilého spolku. Dobře to ilustruje další citát z Platónova textu:
"Nebyli opojeni rozmařilostí, ani neupadali do chyb, když by pro bohatství ztráceli vládu nad sebou samými, nýbrž byli střízlivi a bystře pozorovali, že i všechny tyto statky rostou ze společného přátelství spojeného s dokonalostí, kdežto shonem za těmito věcmi a jejich ceněním hynou tyto věci samy a přátelství hyne spolu s nimi".
Hovoří se tedy o financování sboru filosofů, slovo má Nebeská Kateřina. Pádžodžodžo se mezitím pokouší zadkem otevřít láhev, kterou Vít VěřteMi otevřít nedokázal. Opět upozorňujeme na hloubku a mistrný jazyk následujících sdělení:
"Tady si prostě každej může říct o cokoli. Míša dokonce kontaktoval Péťu, nějak ji chtěl vyšťouchat i jednu chvíli Davida, a když se Péťa postavila proti vyšťouchání Davida, řekl: No jo, no. To znamená jako sorry, někdo tady prostě kradl, to není prostě jenom nedbalost. Ale kdyby trochu, todleto. Tak jako co, nebo si řekněme, že jsme takový granti, že nám 27 milionů je u prdele, nebo jako co".
Do těchto vzácných slov se pak moudře vloží Nádherná Skočí Obočí: "Základní věc ale. Do konce měsíce musíme předložit vyúčtování. Máme to nějak vyřešený?"
Odpoví jí Vít VěřteMi: "Máme to vyřešený. Bubák čaruje. Von provádí krizovej menežment, a to není prdel. Nicméně tenhle rok nám musí přitéct na darech nějakejch 30 miliónů, abysme todleto všechno nějakým způsobem umazali ".
Pak dochází k nádhernému zvratu. Do místnosti vtrhne Bubák a křičí: "Ty vole jako dobrý, ne. Nesu dvě mega. Tady v týdle igelitce". Vrhne se k láhvi vína a pokouší se jí otevřít zadkem.
Zde pak bohužel dialog končí. Dále jsou uvedeny jen kusé věty, jako "doprdele neser a dej to sem" a podobně. Nicméně i z těch nemnoha vět, které jsme uvedli, vyplývá, že představy o správě obce skupinou moudrých filozofů nejsou utopické. S ulehčením tedy končíme opět Platónem při blaženém vědomí, že nás se následující text netýká:
"Avšak lidem neschopným vidět život vpravdě blažený, se právě tehdy zdáli nejkrásnější a nejblaženější, když se plnili nespravedlivou zištností a mocí. Tu pak, když bůh bohů Zeus, jenž podle zákona kraluje a svou mocí vše vidí, zpozoroval, že řádné pokolení je v bídném stavu, pojal úmysl uvalit na ně trest, aby zmoudřeli a napravili způsob svého života".
Letopisec Lesní republiky
