36. Jak veliký VéKá přechytračil čerta

Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. V tomto textu ve světové premiéře publikujeme pohádku o tom, jak veliký VéKá přechytračil čerta.

Tento skvost byl nalezen v kanceláři prezidenta Lesní republiky, jeho poradce Munin ji měl schovanou v šuplíku s nápisem "Kompro". Zbylých 121 šuplíků v Muninově kanceláři pak neslo název "Byl jsem stvořen Bohem". Důkazy v nich obsažené mimo jakoukoliv pochybnost potvrzovaly, že Munin byl opravdu stvořen osmý den, kdy si Bůh již odpočinul a poučil se s chyb. Když pak viděl, jak dokonalá bytost se mu povedla, nechal si Munina v záloze ve skladu a nasadil ho, až když šlo do tuhého.

Ale zpět k výše zmíněné pohádce. V tomto klenotu lidové slovesnosti se vypráví o ušlechtilém knížeti VéKá, který přišel na svět v hlávce zelí. Narodil se již jako dospělý a hned po svém narození hrál košíkovou za tým vysoké školy ekonomické, kde se vyučovalo předpovídání minulosti. Tuto školu hned také vystudoval jako třídenní novorozenec, protože hlávka zelí, ze které vzešel, velmi připomínala lidský mozek a všichni profesoři na této škole to dokázali ocenit. Po absulotoriu pak nastoupil jako nová posila ústavu, ve kterém se brilantní mladí ekonomové snažili předpovědět, co se stane, když se zabodne železná tyč do bažiny.

Tento úkol se bohužel ukázal být nad síly celého ústavu, a v srdci nespokojeného VéKá se usídlila palčivá touha po celosvětovém uznání. Zdálo se to být nesplnitelné, ale VéKá si díky své sečtělosti a vzdělání věděl rady. Strašlivým zaklínáním na konečné tramvaje číslo 22 k sobě přivolal mocného ďábla Šustiela, podrápal mu záda a přinutil ho, aby mu sloužil. Předestřel mu své představy o své budoucnosti a Šustiel s nimi souhlasil. Vymínil si pouze, že po dvaceti letech věrné služby mu VéKá přinese Lapis Lazuli, jinak navěky propadne peklu.

VéKá nic nenamítal, co je Lapis Lazuli sice nevěděl, ale nelámal si s tím hlavu. Pak už to šlo ráz na ráz. Nejprve se VéKá proslavil jako autor revoluční tříkrokové přerozdělovací metody, která vešla do dějin pod názvem "Zhasni-Čekej-Na nic se neptej". Díky vděčnosti těch, co potmě nejlépe viděli, se pak stal prezidentem celé Lesní republiky a hned vzápětí celosvětově uznávaným myslitelem. Začala na něj pršet nejrůznější ocenění. Za všechny lze například jmenovat Diplom za správné rozlišení modré a zelené barvy, Dvojitý diamantový kříž za dokonaný styk s letuškou, Čestné uznání za výběr svých poradců nebo Zlatou medaili za nejčastější užívaní slovního spojení "nesmírně zajímavý" v souvislosti se svou osobou. Ze všech nejcennější však byla pocta, o které jsme již psali, a sice když několik amerických univerzit nechalo jeho jméno napsat propiskou na čistý list papíru a tento list pak nechali skoro celý týden ležet na vrátnici.

Jak už to však při obchodování s peklem chodí, po dvaceti letech mělo nastat vyúčtování. VéKá však stále nevěděl, co to Lapis Lazuli je, natožpak kde by ho měl získat. Jeho poradci Hugin a Munin tvrdili, že to bude něco s fazolemi, ale sehnat tento tajemný předmět nedokázali.

Když už stály mocnosti pekelné před Hradem, zasáhla šťastná náhoda. VéKá byl jako prezident Lesní republiky na státní návštěvě v daleké zemi, kde podepisoval prohlášení o své beztrestnosti velmi zvláštním perem. Bylo ozdobeno drahými kameny a prastarým runovým nápisem. VéKá naštěstí tyto starogermánské runy znal, naučil se je kdysi při četbě manuálu ke svému prvnímu autu. Nápis na peru zněl "Lapis Lazuli – Češi, nekraďte tady". Reakce VéKá byla blesková. Pero několikrát bleskurychle přesunul pod stolem sem a tam, a když tímto manévrem všechny zmátl, strčil si je do kapsy. Na tváři se mu rozlil blažený úsměv. Peklo bylo poraženo.

A tak tedy veliký VéKá nakonec čerta přechytračil.

Letopisec Lesní republiky