33. O ohromujícím rokování pánů z Domu Oranžové růže

Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. V tomto textu se popisuje průběh převratného rokování, na kterém si páni z Domu Oranžové růže volili nástupce udatného rytíře ParyBuka.

Rytíř ParyBuk se vzdal vlády nad domem Oranžové růže po posledním volebním turnaji Lesní republiky, jak jsme již psali v předchozích příspěvcích. Rituálně roztrhnul svůj oděv a odešel do ústraní, jsa oděn pouze do oranžové šály. Všechnu svoji obrovskou intelektuální kapacitu pak vrhnul do občasníku s hororovým názvem Věc. V něm pak publikoval děsivé texty, kterými odhaloval vnitřnosti všech svých přátel i nepřátel, jakož i články, ve kterých trpělivě popisoval svoji velikost a skromně upozorňoval na svoje zásluhy při podpírání nebeské klenby.

Rokování, které zde popisujeme, mělo tedy najít nástupce tohoto podivuhodného muže, který by se postavil do čela pánů z Domu Oranžové růže a vedl je do nelítostného boje proti šikům bojujícím pod korouhví Zdivočelé modré straky, oddílům Dřevěného Karla a temného lorda Beznosky, stejně jako proti hordám vedenými pirátem Vítem VěřteMi a jeho superinteligentními zmutovanými blondýnami Kačenkou a Kristýnkou. Tento svůj úkol rokování splnilo, ale jakoby mimoděk vešlo do historie jako opravdová intelektuální smršť, která ovlivnila dějiny Lesní republiky na dlouhá léta dopředu.

Celý sněm začal zdravicí udatného rytíře Parybuka, jehož obsah se dal shrnout do věty "Všichni jste líné a sterilní svině bez vlastního názoru". Delegáti toto prohlášení přijali souhlasným pokyvováním hlavami a bručením "bodééjť, no bodéééjť". Dále pak byl přečten příspěvek manželky udatného ParyBuka, Zuřivé Kmotry, která všem delegátům vynadala, že jí nechtějí proplatit kurs "Jak se chovat, oblékat, jíst a tvářit jako první dáma své země". Dále je pak obvinila, že díky jejich neschopnosti jí už nejméně 18 měsíců nikdo nevyfotografoval na bilbórd. I po tomto prohlášení se sněmovním sálem neslo bručení "bodééjť, no bodéééjť". Nakonec vystoupil přední člen domu Oranžové růže Eurotáta a radostně všem oznámil, že v nejbližších hodinách některé z delegátů označí za hovada. Poté se všichni chytli kolem ramen a zvolali "hojda, hojda, hojda". Sněm byl zahájen.

Těžko lze na tomto malém prostoru vypsat ony smělé vize plné filozofických přesahů, kterými byl sněm zaplaven. Za všechny tak jmenujme publikaci obávaného ranhojiče Dráta, ve které tento obětavý muž na vlastní náklady shrnul své názory na svoji výjimečnost. Nádherné ilustrace, nevtíravě zdůrazňující Drátovu krásu podpořenou hlubokým duchem, pak učinily z této knihy jeden ze skvostů písemnictví Lesní republiky.

Hlavní událostí sněmu však byl střet rytířů Bohuslava, řečeného Přílepka, a Michala, řečeného Kulatá hlava, o vládu nad Domem Oranžové růže. Oba dva rytíři nabídli delegátům své nejlepší schopnosti a pokorně čekali na jejich ortel.

Největší předností rytíře Michala byla dokonalá kulatost jeho hlavy, která se od ideálního sférického tělesa lišila jen o několik mikrometrů. Michal tím zdůrazňoval svoji schopnost vyjít s každým tak, aby si všichni přišli na své. O posvátné bázni, které v Domě Oranžové růže vzbuzovalo slovo mikrometr, jsme již psali.

Oproti tomu se rytíř Bohuslav Přílepka nejvíce pyšnil svými rovnátky. Na sněmu neustále cenil zuby a dával tak najevo svoji připravenost zakousnout každého zdivočelého modrého ptáka, který by mu byl předložen. Tato schopnost pak u delegátů přeci jenom převážila a rytíř Přílepka byl těsně zvolen do čela Domu Oranžové růže. Záře jeho rovnátek vyplnila celý sál, radost mu kalil pouze neúspěšný pokus jeho přítele (vy-pře-za)Orálka, o kandidaturu na prvního zástupce vladaře Domu. (vy-pře-za)Orálek byl zahraniční expert pánů z Oranžové růže, protože dokázal na padesát metrů rozlišit hromadu uhlí od Francouze. Jeho kandidaturu však Přílepka neprosadil a prvním zástupcem vladaře se jemu navzdory stal rytíř Michal. Ten pak celý sněm zakončil těmito moudrými větami: "Jarouš bude Slávkovi mydlit schody. A až pude Slávek do tepláků, ještě budou všichni rádi, až to tady vemu".

Hojda, hojda, hojda.

Letopisec Lesní republiky