Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. V tomto textu je pak zaznamenán strhující příběh o legendárních zlodějích koní.
V hlavním městě Lesní republiky byly tři skupiny zlodějů, každá z nich se hlásila k jednomu z hlavních Domů Lesní republiky. Těmito domy byly Dům pánů z Modré růže, Dům pánu z Oranžové růže a Dům pánů ze Strakaté krokve. Příběhy o jejich smělých loupežích vešly do lidových pověstí, čelní představitelé těchto skupin se v nich zařadili po boku lupičů – gentlemanů jako byl Arsen Lupin, o jiných se zase skládaly písně jako o legendárním lotru Babinském, přičemž verše jako "pak mu hlavu usekli, dali mu tam fusekli" vháněly slzy do očí nejedné mladé ženě.
Snem všech tří skupin však bylo ukrást koně Zlatohříváka, kterého pásli v tajné zahradě v Perlové ulici. Na tomto koni se ve dne projížděla vznešená paní Pravda, v noci ho pak sedlala její ještě vznešenější sestra Láska, která na něm křižovala právě onu Perlovou ulici. Obě tyto paní šly našim zlodějům silně na nervy, slovo Pravdoláskař bylo v jejich kruzích největší nadávka. Pokud jím byl někdo označen, zpravidla se nedožil rána.
Ukrást Zlatohříváka se dlouhá léta pokoušeli páni z Domu Modré růže v dobách, kdy měli neomezenou moc nad hlavním městem Lesní republiky. Jejich pokusy však byly neúspěšné. Nejblíže k polapení legendami opředeného koně měl proslulý rychtář Šém. Jeho prostý plán spočíval v tom, že nechal vykopat dlouhý tunel, do kterého chtěl Zlatohříváka vlákat. Tunel (jenž dostal jméno Blanka podle jedné báby, kterou při jeho kopání vyhrabali) se velmi povedl a koně neodolatelně přitahoval. Na druhém konci tunelu pak podle plánu číhal Šémův přítel podnikatel Jan Ouško a ve vhodný okamžik tam měl koně zardousit a stáhnout z jeho zlaté kůže. Dříve než se tento plán stačil uskutečnit, zatkla Jana Ouška švýcarská policie a udusila ho tvrdým sýrem. Neúspěch tohoto plánu přispěl i ke konci rychtáře Šéma.
Po těchto událostech se v Lesní republice konaly další volby, ve kterých lidé vyjadřovali svoji vůli, která skupina proslulých zlodějů koní by měla vládnout městu. Zvítězili v nich chlapci z Domu Strakaté krokve v čele s populárním bukanýrem Tmou, kterému se tak říkalo, protože uměl počítat peníze i při zhasnutém světle. Do čela chlapců ze Strakaté krokve se dostal proto, že tvrdil, že ví, co znamená záhadné slovo "procento".
Jako druzí se umístili chlapci z Domu Modré růže. Pánové z tohoto domu dlouho nevěděli, koho postavit do čela družiny svých korzárů. Rozhodovali se mezi zpívajícím korzárem Hrdlem, silákem, který uměl chytat dělové koule a říkalo se mu proto Lapač, nebo také Brankář a dalšími. Nakonec zvítězil ctihodný specialista na ženský orgán, kterému nikdo neřekl jinak než Docent. Vyhrál pravděpodobně proto, že ženský orgán se v Domě Modré růže těšil nezměrné úctě.
Jako třetí skončili chlapci z Domu Oranžové růže. Ty vedl zbojník Jirka Maňásek, jemuž se tak říkalo pro jeho veselou povahu. Jirka vedl boj svých chlapců s heslem, že nikdy nepůjde krást koně s chlapci od Modré růže, protože nevěří, že by jim všechno, co vyzbojničí, nesežrali.
Po volbách se všichni chlapci začali domlouvat, kdo se s kým vypraví na Zlatohříváka. Docent si pospíšil s prohlášením, že chce koně krást s Tmou. Vše vypadalo jasně, chlapci si již domlouvali, jaké koně půjdou krást po Zlatohřívákovi. Pak se však do všeho vložily vyjednávací týmy. Chlapci z Oranžové růže vyhnali Jirku Maňáska a pověřili vyjednáváním tlustého banditu Hulína, kterému se tak říkalo pro jeho zálibu v levném drceném tabáku. Druhým vyjednávačem se stal úskočný chlapík, kterého nazývali Mladejvodšloufa. Hulín chraplavým hlasem prohlásil, že půjde krást s kýmkoliv, stejně jsou všichni zloději tak co. Hlavně aby měl každý měsíc půlku prasete jako doposud.
Vyjednávání za chlapce ze Strakaté krokve se ujal dezertér Laudon, kterého všichni nesnášeli, protože si pořád prozpěvoval "chlupatou, chlupatou, tu já mám nejradši, chlupatou, chlupatou, tu já mám rád". Docent v tom viděl narážku na svoji specializaci, chlapce ze Strakaté krokve vyhnal a pozval si k sobě tlustého Hulína a Mladýhovodšloufa. Tam se také ve čtyři hodiny ráno, pod velkým nástěnným obrazem ženského orgánu, dohodli. Všechno dobře dopadlo.
Letopisec Lesní republiky
