20. Jak si Nikola Loupežník vypěstoval chobotnici

Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tento text na žádost Rady bezpečnosti OSN doplňuje předchozí publikaci, ve které byl popsán vztah černého mnicha Beznosky a ušlechtilého N-Č-S. Je v něm uvedeno, jak se tento vztah odrazil v lidové slovesnosti, a to v jednom z nejoblíbenějších příběhů Lesní republiky - Jak si Nikola Loupežník vypěstoval chobotnici.

Tento příběh si prostí občané Lesní republiky přehrávali v lidových představeních vždy, když jim vrchnost zvýšila daně nebo když vyšlo celostátní nařízení, podle kterého měl každý dospělý muž alespoň něco na něčem ušetřit, aby bylo na prebendy. Představení mělo vždy podobu lidové veselice, jeho děj však byl poněkud nepřehledný, měnil se počet hlavních rolí i celkové vyznění příběhu, vždy podle toho, co v poslední době vyšlo najevo. Poněkud nepřehledný tak bude i tento text, přesto ho však bohužel musíme publikovat. Náš ústav je totiž vázán přímým nařízením Rady bezpečnosti OSN a je povinen zveřejnit všechny získané informace z dějin Lesní republiky.

Celé představení začíná tím, že se mladý muž jménem Nikola Loupežník stane náměstkem na úřadě Nejvyššího purkrabího, kde je zodpovědný za vyzbrojování vojska Lesní republiky. Byl v té době velmi osamělý, neměl se komu svěřit se svými odvážnými vizemi jak neprodělat a neměl tak ze života žádnou radost. Rozhodl se tedy, že si pořídí nějaké zvířátko. Zašel proto za uherskou čarodějnicí, která se jmenovala Balassagyarmat a byla proslulá svou vznešenou klientelou, které radila, jak se nenechat chytit při výkonu veřejné služby. Ta mu uvařila lektvar z vlasů a nehtů Václava Hanky a Josefa Lindy (získala je z pozůstalosti Josefa Dobrovského), což mu mělo zajistit, že mu nikdo nikdy nic nedokáže. Pak mu poradila, ať se ukryje ve Zverimexu a ať v něm vydrží se zavřenýma očima až do půlnoci. Úderem dvanácté pak musí otevřít oči a na co jeho zrak padne, to si musí odnést na svůj úřad. Nikola Loupežník tak učinil, a když ve stanovený čas oči skutečně otevřel, uviděl na pultě lahvičku s nějakým podivným poloprůhledným kulovitým vajíčkem. Zachoval se tedy podle rady a odnesl si vše na svůj úřad.

(V lidovém představení hrál roli Nikoly Loupežníka vždy hasič s nejnižším platem, čarodějnici Balassagyarmat pak zdravotní sestra. Kulisy pro představení zpravidla maloval zástupce OOPKZAPOPLR  - odborové organizace pracovníků kulturních zařízení a pracovníků ochrany přírody Lesní republiky.)

Na úřadě se Nikolovi z vajíčka vylíhla roztomilá chobotnice a Nikola jí dal jméno Eržika. Zdárně prospívala a rostla a za chvíli její chapadla obepínala celý Nikolův úřad. Velmi si jí oblíbili zejména lobbisté Adam Chrepta a Vasyl Derbak Derbaček, stejně jako obchodníci se zbraněmi Ihnat Sopek a Danyl Jasinko. Lobbisté a obchodníci milou Eržiku krmili vybranými mlži, jemnými plži a kořeněnými korýši. Eržika tloustla a zakrátko měla na úřadě hlavní slovo. Byla velmi inteligentní a Nikola se s ní radil před každým svým rozhodnutím. Poradila mu například, jaký padák si má koupit, kdyby někdy musel odněkud seskočit, dozvěděl se od ní i to, jak se má správně vypisovat výběrové řízení.

(Role Chrepty, Derbačeka, Sopka a Jasinka hráli vždy příslušníci policie, osm nejtlustších občanů pak hrálo role Eržičiných chapadel. Samotnou Eržiku pak zpravidla ztvárnila předsedkyně místní buňky Odborového svazu státních orgánů, organizací, organismů, organizační složek, organizačních struktur a státem řízených orgasmů, viz encyklopedické heslo OSSOOOOSOSASŘO.)

Příběh pak pokračuje tím, že za Eržikou začne chodit četník Svozil. Nikola Loupežník musí z úřadu uprchnout a skrývá se někde na okrese. Je na něj vypsána odměna 33 000 zlatých. Chrepta, Derbaček, Sopko a Jasinko se začnou bát, že Nikolu chytí živého a ten je prozradí. Proto ho udají četníkům. Ti na něj uspořádají hon, před ním se však Svozil svěří Eržice a ta stačí Nikolu varovat. Nikola se pomstí tím, že napřed vypálí dům Vasyla Derbaka Derbačeka, potom ho i zabije. Při jedné s tajných schůzek s chobotnicí Eržikou zabije i četníka Svozila. Hra pak končí tím, že Adam Chrepta, Ihnat Sopek a Danyl Jasinko zabijí Nikolu sekyrami.

Konec hry a zabití Nikoly pak všichni účinkující a diváci vždy oslaví mohutnou hostinou, na které se podává brynza, cibule a bílý pšeničný chléb, všechno se to pak zapíjí čistým lihem. Na závěr si pak všichni zúčastnění zazpívají píseň "Zabili, zabili, chlapa z Koločavy…".

Letopisec Lesní republiky