Toto je příběh dvou udatných rytířů HromTopola a ParyBuka, kteří proti sobě pozvedli zbraně v době, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tato část pojednává o tom, jak se rytíř ParyBuk zmocnil vlády nad domem Oranžové růže.
Rytíř ParyBuk nebyl původně urozeného původu. Začínal jako písař v rodině bohatého restauratéra Karla Jaromíra Edena, vlastní pílí ale dosáhl značného majetku a nakonec si otevřel vlastní hostinec "U červeného kolotoče". Hostinec proslul výbornou kuchyní a levným pivem a jeho mazaný majitel se stal známým hlavně mezi pány z domu Oranžové růže, kteří si z jeho podniku nechali posílat tlačenku s cibulí pro svoje slavnostní schůze.
V té době vládnul Oranžové růži ušlechtilý kníže Zet, kterému se pro jeho vybrané způsoby přezdívalo Bimbo. Proslavil se hlavně tím, že jedl výhradně vepřové maso a ve volných chvílích objímal dřevěné tyče, které mu dodával známý říční pirát Pořadač. Kníže Zet se po čase zmocnil vlády nad celou Lesní republikou, když slíbil všem jejím občanům mýdlo zdarma, aby mohli mít všichni čisté ruce. Nakonec ho však pohltila jeho vášeň objímat dřevěné věci a vlády se zřekl. Svolal své věrné a rozloučil se s nimi projevem, který vešel do dějin pod názvem "Všichni jste hnůj a póvl". Potom odjel do hlubokých, neprobádaných lesů na východě republiky, aby tam mohl objímat lesní velikány. Vládu nad domem Oranžové růže předal svému rádci Vladimírovi z Assisi.
Vladimír se ihned po své inauguraci prohlásil za státní instituci, uchýlil se do hradní věže a přestal komunikovat. Zabýval se hlavně vydáváním dekretů, kterým říkal Josefínky. Měly sloužit k nápravě světa. Po čase ho však vládnutí zcela znechutilo, oblékl si hrubé roucho trapistického mnicha, chodil bosý po celé Lesní republice a učil lidi dělat svíčky z voskových mezistěn včelího úlu. Po čase se uchýlil do kláštera v dalekém Bruselu, kde se pak věnoval chovu jelínků sika.
Dům Oranžové růže se ocitnul v rozvratu. Sice stále vládnul zemi, ale byla to vláda nepevná a k smíchu. Bylo jen otázkou času, kdy do domu vtrhne udatný rytíř HromTopol a otříská jim o hlavy své čarovné Gule.
Pak se ale stal zázrak. Do hlavního města přijel spanilý jinoch Stanislas na nádherné bílé lokomotivě a okamžitě si získal srdce všech tím, že každému upřímně říkal, že to myslí upřímně. Jeho ušlechtilá tvář zdobila všechna tržiště v zemi, hladce se stal vládcem domu i Lesní republiky. Poté, co se ujal vlády, požádal všechny, aby mu říkali tajemným jménem Shareholder. Nikdo pořádně nevěděl, co to znamená, ale rádi mu vyhověli.
Shareholder si po čase zvyknul chodit do hostince "U červeného kolotoče", kde si do svých zápisníků psal, komu co zařídil, co za to dostal, kdo mu co dluží a kdo je největší lotr. Pil u toho becherovku, což považoval za největší důkaz zjemnělého ducha. Svým zápisníkům říkal důvěrně Kmotr a čísloval si je. Jednoho dne dopisoval Kmotra IV, když si všimnul mazaného hostinského ParyBuka. Chvíli se zamyslel a pak ho oslovil: "Poslouchej, příteli. Potřeboval bych někoho, kdo za mě někomu něco dá, někomu něco vezme, kdo někomu něco slíbí a kdo někoho za něco nakope. Nechceš jít ke mně do vlády?"
Parybuk se v duchu usmál a pomyslel si: "Však počkej chlapečku!", ale nahlas řekl: "Nejsem urozeného původu, veliký Shareholdře, podle našich zákonů tedy nemohu vládnout".
Shareholder mávnul rukou, chvíli listoval v Kmotrovi IV a pak řekl: "Tady to je. Budeš tedy rytířem od svatého Matěje, pak se vyrovnáme."
Tak se stal lstivý ParyBuk udatným rytířem a členem vlády. Koupil si meč a začal chodit do kurzu "Přitažlivý mozek". Snažil se působit praktickým, nepostradatelným dojmem, jako jediný z domu Oranžové růže uměl spravit židli a nakrájet tlačenku, takže se stal poměrně oblíbeným.
Jednou šel rytíř ParyBuk po ulici a přemýšlel, co by měl udělat, aby bylo lépe. Nedával pozor a vypadla mu houska z kapsy. Shýbnul se, aby jí zvednul, ale vtom se odněkud přihnala nějaká stařena, povalila ho na zem a jedním polknutím housku zhltnula. Pak se k němu obrátila, zatímco se těžce sbíral se země, a řekla mu:
"Vidím, že máš dobré srdce, chlapče. Za to, že si se se mnou rozdělil, splním ti jedno přání. Můžeš ho vyslovit hned."
Rytíř ParyBuk se na ní chvíli zaraženě díval a pak řekl:
"Chtěl bych se jednou stát pánem domu Oranžové růže."
"Dobře," řekla stařena, sáhnula do kapsy a podala mu kousek odpudivě vypadající hmoty.
"Musíš najít dům obra Bobysuda, chlapče. Stanislas k němu každý večer chodí, přátelí se totiž s jeho dcerou. Tuhle věc polož před práh jeho domu a o ostatní se nestarej."
Udatný ParyBuk udělal vše tak, jak stařena řekla. Když šel ten den večer Shareholder k Bobysudovi na návštěvu, šlápnul na nastraženou hmotu a ta se mu nalepila na botu. Od té doby pro něj začalo peklo. Hmota byla napuštěná krví hárající feny psa barváře-novináře. Kdykoliv pak Shareholder vyšel ven, vrhla se na něj smečka psů a štvala ho tak dlouho, dokud se někde neukryl. Tak také jednou vtrhnul do hostince "U červeného kolotoče", zabouchnul za sebou dveře a nechal na ně skákat smečku barvářů-novinářů. Rytíř ParyBuk stál za pultem a se zájmem ho pozoroval. Stanislas se vyčerpaně svalil na židli hned u dveří, chvíli nepřítomně zíral před sebe a pak řekl:
"Svěřím ti vládu nad domem i zemí. Pak se vyrovnáme."
Tak se stal udatný rytíř ParyBuk vládcem domu Oranžové růže.
Letopisec Lesní republiky.
Příště : Jak udatného rytíře HromTopola trápil zlý rychtář Člunek.
