Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tento text je pak věnován hrdinnému hledání lídra, které museli podstoupit pánové z Domu Modré růže v hlavním městě Lesní republiky.
Metropole Lesní republiky měla vždy v dějinách země výsadní postavení. Zde, na místě, kde nyní stojí socha svatého Boleslava, byl poprvé zhotoven posvátný pokrm kmene Mechů – smažený sýr. Zde byla poprvé sestavena Huhlalice, první písmo kmene, kterým legendární mnich Hlinomaz sepsal nejstarší zemské dějiny – Chronicu Meochomorum. Zde byla založena první univerzita na levém břehu erbovního Božtěšického potoka, zde byl také vybudován první metr a půl dlouhý kamenný chodník, který se dal v létě zametat.
V hlavním městě republiky vždy vládnuli pánové z Domu Modré růže. Od časů, kdy dům vedl strašlivý kníže VéKá, se v čele metropole střídali mocní příslušníci tohoto rodu, kteří navazovali na legendární vládce města, jako byli Emilián, rytíř Skramlík nebo bezejmenný rytíř ze Sporschilů. Funkce Metropolitního purkmistra byla velmi ceněná i pro svou kouzelnou moc, která jí byla přisuzována. Kdo v této funkci předstoupil na Velký Pátek před libovolnou skálu vysokou alespoň metr a tři čtvrtě a řekl zaklínadlo „skálo otevři se pro člověka poctivýho a daruj mi něco z bohatství svýho“ do roka a do dne jako zázrakem zbohatnul.
Celé věky nemuseli pánové z Domu Modré růže vyvíjet žádné zvláštní úsilí, a pokaždé úřad Purkmistra získali. Dům tak vždy opanoval všechny důležité úřady města, jako byly Arcistolec vrchního Prebendáře, Arcistolec vrchního Mnohoobročníka, Arcistolec vrchního Výprosníka a Arcistolec vrchního Sinekuristy. Tento stav se však dramaticky změnil po volebním rytířském turnaji, na kterém se nečekaně skvělých výsledků dostalo novému domu černého mnicha Beznosky, jakož i pirátské lodi Krvavý úsvit, jak jsme již psali dříve. K dalšímu vyhrocení situace pak došlo v době, kdy Dům Strakaté krokve mnicha Beznosky jmenoval do čela boje o úřad Purkmistra proslulého správce zemské pokladny, kterému se pro jeho suchopárnou poctivost říkalo Pískovec. Tato zpráva vzbudila v Domě Modré růže paniku, jeho přední rytíři se urychleně sešli v Žlutých lázních, aby se poradili, jak mají na tento hrubý krok reagovat. Žluté lázně se říkalo jednomu přepychovému hostinci. Když do něj přišel někdo, kdo nevěděl, kolik peněz označuje slovo „jarda“, natřeli ho na žluto a napráskali mu.
Pánové dlouho seděli kolem stolu a bezradně mlčeli. Pak promluvil nejbystřejší z nich, Mramorový David, kterému se tak říkalo pro jeho chladnou krásu. Navrhnul, aby se zeptali na radu nějaké stařenky, nejlépe nějaké, co má kapsář a fěrtoch. Říkal, že o tom mnohokrát četl, byl to prý osvědčený postup. Pánové z Domu Modré růže zajásali, a jali se takovouto stařenku shánět. Nakonec jednu objevili zahrabanou v tunelu, jmenovala se Blanka a tunel nese od těch dob její jméno. Babička jim poradila, že Beznosku a Pískovce porazí jen tehdy, když najdou sedm lídrů, kteří budou sedm týdnů nosit sedm kopřivových košil, a nikdo z nich během té doby nesní vránu ani krkavce.
Udatní rytíři Domu Modré růže se zachmuřili, věděli, že to bude těžký úkol. Nejprve objednali v Čině čtyřicet devět kopřivových košil a potom vyrazili do ulic, hledat vhodné lídry.
Jako první oslovili zpěváka Papayu, který se proslavil překrásnou milostnou písní „Připrav mi“ jejíž text, plný křehké lyriky a prostoupený hlubokým citem, uvádíme ve zkrácené verzi:
Připrav mi holka, připrav / připrav mi bramboru / já dnes večer přijdu / za tebou nahoru. / Ať je ta brambora horká / a pěkně voňavá / ať mi jí závidí papež / i Jirka Hořava. / Jenom ta která umí / bramboru připravit / jenom ta přece může / si srdce mý zasloužit.
Papaya s nominací souhlasil, odebral si sedm košil a odešel. Jako druhého oslovili pánové z Modré růže legendárního Lapače, který se proslavil tím, že uměl lapat tak, že lapil všechno, co lapit šlo. Co lapit nešlo, to nelapil. I on souhlasil a odešel domů s taškou kopřivových košil. Potom došly pánům z Modré růže nápady, vpadli tedy do nemocnice, pochytali tam pár lékařů a vnutili jim tašky s kopřivovými košilemi. Někteří si je vzali, někteří ne, situace byla velmi nepřehledná. Nakonec všichni zašli do Zoo za Hyenou čabrakovou. Hyena zrovna drtila ve svých mohutných čelistech obratel primátora Dittricha. Rytíři chvíli tiše čekali a pak jí přednesli svůj návrh, aby stanula v čele volební supersedmičky. Hyena je dlouho mlčky pozorovala a pak pomalu řekla“ „Vezmu to.“
Letopisec Lesní republiky
