Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tato část pojednává o tom, jak se ušlechtilý N-Č-S stal pánem domu Modré růže.
O původu N-Č-S jsme již psali jinde. Po matce indiánský princ, po otci vznešený Kopinoh od Jezera, byl N-Č-S postaven do čela domu pánů z Modré růže po pádu udatného rytíře HromTopola, jehož čarovné Gule rozdrtila svým železným stiskem nelítostná ruka osudu. Stisk to byl velmi bolestivý, řev týraného muže dodnes doznívá v mnoha písních. Se spanilým N-Č-S v čele se dům Modré růže účastnil tradičního volebního rytířského turnaje, o jehož výsledku a průběhu následujícího dělení Zlatého koláče jsme již vyprávěli. Po tomto turnaji nastalo bezvládí v domě pánů z Oranžové růže, protože turnaj pro ně skončil katastrofou, srovnatelnou snad jen se ztrátou faktury za prodanou nevěstu. Přestože těsně zvítězili, k dělení Zlatého koláče se nedostali, což pro mnohé z nich znamenalo ztrátu cti a schopnosti splácet hypotéku. Udatný rytíř ParyBuk vzal tento neúspěch na sebe, podle tradice si rituálně roztrhnul oděv a odešel oděn pouze v oranžovou šálu do přítmí sociálních sítí, odkud pak po mravencích posílal pronikavé analýzy stavu lidské civilizace po pádu Titána. Tyto texty pak byly vydány v legendární publikaci „Oranžová slina“.
Ušlechtilý N-Č-S pak musel předepsaným způsobem potvrdit své postavení v domě Modré růže. Toto potvrzení bylo možné učinit jen na sjezdu všech urozených pánů tohoto domu, přičemž strašlivou náplň této události, kterou drsní válečníci pořádali každé dva roky, dostatečně vystihuje její děsivé jméno – Kongres. Počátek tohoto zvyku ležel někde u kořenů času, snad pocházel z doby, kdy se z hlubin Chaosu vynořila spanilá bohyně Ó-DÉ-ÉS a sežrala slunce.
Kongres se tradičně konal v hostinci „U zdivočelé straky“, u kterého bylo vždy vybudováno luxusní polní ležení, jehož přepych a zjemnělou krásu obdivoval již arabský učenec a cestovatel Íbn-Íbn-Bíbn. Od počátku se na Kongres sjížděli zachmuření baroni z divokých hraničních krajů, ve kterých vládli pevnou a nelítostnou rukou. Místní představitelé domu Modré růže podléhali drsnému kouzlu jejich osobností, nechávali si od nich radit ve všech oblastech svého nelehkého života, zejména však kde utrácet a kolik komu zaplatit.
Ze Škaredého severu přijel Pastýř velrybářů, se svojí proslulou harpunou ze zčernalého železa, na kterou již nabodnul nejednu duši, jíž pak krutým mučením vnutil svoji vůli. Hlavní město Lesní republiky zastupoval nelítostný baron Krutořez, který si nechával říkat něžným jménem Holoubek, popřípadě Hrdlička, což mu připadalo velmi podařené zvláště ve chvílích, kdy někoho držel pod krkem, pozoroval jeho vyděšený pohled a syčel mu do ucha svojí oblíbenou větu „toto je špatná cena“. Úrodný jih republiky zastupoval kníže Pavel, řečený též Hybatel, to pro svoji rozkročenost nad veřejnými rozpočty kraje. Tito a všichni ostatní baroni se ubytovali přímo v hostinci „U zdivočelé straky“, kde se v prvním patře radili, jak vnutit pánům z Modré růže svojí vůli.
Baroni nelibě nesli skutečnost, že ušlechtilý N-Č-S odmítal uznat jejich zásluhy a postavení. První patro hostince bylo plné chřestění jejich kroužkových košil, chraplavé hlasy se lámaly o sebe navzájem. Záchranný plán se rodil těžce, zakalený nervozitou a spěchem. Nakonec se baroni rozhodli prosadit do vedení domu Mramorového Davida, jehož chladná krása a nevelká inteligence již omráčila mnoho žen. Mramorový David se mu říkalo proto, že podle jeho fotografie v pionýrském kroji vytesal Michelangelo svoji slavnou sochu. David byl vděčný za každou radu, jak chodit rovně, jak zahnout doprava, jak doleva, nebo jak překročit uschlého hada na cestě. Říkalo se tomu „vodit Davida“.
Jeho projev na Kongresu mu napsala Křížala, proslulá sestavovatelka projevů méně gramotných rytířů všech domů. Projev to nebyl nejzdařilejší, Křížala měla v té době problémy s tukovou řasou na zádech, a David si tak do něj doplnil několik svých vět, které opsal z jednoho článku v chlapeckém časopisu Bobří hráz. Bohužel pro něj to byl text týkající se chovu včel, a tak věty jako „Bzučet“, „Vykuřovat“ nebo „Základem plástve je šestiúhelníková buňka“, vzbudily v sále smích a výkřiky „Žeňte ho!“. Mramorový David se do vedení domu pánů z Modré růže nedostal. Ušlechtilý N-Č-S na Kongresu opanoval vše a stal se pánem domu Modré růže.
Na závěr uvádíme zlomek z rozsáhlé poemy „Slzy Davidovy“, ve které Mramorový David žaluje na nepřízeň osudu. Jejím autorem je opět nevlastní syn boha moří Poseidona Robert.
Harpuno přetěžká / z železa černého / ach z hrdel bělostných / často si pila. / Stáda velryb skotačivých / do zátoky hluboké / k nohám mým přivedlas / kde věrnost mi slíbili / a hlas svůj modrozlatý / ve volbě tajné / mně odevzdat měli. / Však osud strašlivý / jim mysl zakalil / a lístky hlasovací / vyplnil jménem / jež pro smích mi bylo. / A tak tu stojím / harpuno přetěžká / se srdcem raněným / krev z něho vytéká / a funkci žádnou / bohužel nemám.
Letopisec Lesní republiky
