13. Jak ušlechtilý N-Č-S dělil Zlatý koláč

Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tato část pojednává o tom, jak ušlechtilý N-Č-S dělil Zlatý koláč.

N-Č-S byl synem krásné princezny Ataly, dcery náčelníka indiánského kmene Posledních slušných mohykánů, která se do Lesní republiky dostala omylem se zásilkou sušených banánů. Tam ji objevil proslulý rytíř Kopinoh od Jezera, pojal ji za manželku a zplodil s ní čtyři děti. Nejstarší syn byl od narození pozoruhodný tím, že se nikdy neušpinil, i když se většinu dne pohyboval po bahnitém břehu rodného Jezera. Proto mu také při rituální indiánské slavnosti Škubání modrého ptáka dali jméno N-Č-S, což se překládá jako Ten-který-se-nemusí-mýt-protože-není-špinavý. Slavnost Škubání modrého ptáka prováděli indiáni vždy na podzim, aby si zajistili dobrý lov pro všechny víkendy příštího roku.

Ušlechtilý N-Č-S se dostal do vedení domu pánů z Modré růže v době, kdy jeho vládce udatný rytíř HromTopol přišel o své čarovné Gule a zmizel v propadlišti bezvýznamného soukromého sektoru. Pánové z Modré růže tehdy hledali nového vůdce. Protože heslem těchto časů byla Neposkvrněnost, seřadili se ve svém sídle podle čistoty. Tento test pak s přehledem vyhrál spanilý N-Č-S, protože podle tohoto kritéria zůstal v místnosti sám, dále následovalo několik prázdných pokojů a všichni ostatní pak stáli v řadě před domem Modré růže.

S N-Č-S v čele se pak rytíři Modré růže účastnili tradičního rytířského turnaje, ve kterém se mělo rozhodnout o tom, kdo nadále povede lid Lesní republiky. Po nepřehledném boji, který všem znepříjemňovali diváci házením chlupatých kroužků pod nohy (takzvané kroužkování), se jim podařilo získat hlavní trofej turnaje Zlatý koláč. Ten opravňoval vítěze k sestavení kmenové vlády.

Nejprve však bylo nutné tento Zlatý koláč rozdělit i mezi ostatní rytíře, kteří na turnaji uspěli. V prvé řadě se jednalo o členy posádky neznámé pirátské lodi Krvavý úsvit. Jejím kapitánem byl legendární pirát John Silver, kterému se z nějakých důvodů říkalo Radek. John Silver proslul bukanýrskou činností v Médiaterárním moři, kde přepadal bohaté obchodníky a uzavíral s nimi nevýhodné smlouvy. Jeho zástupcem byl tajemný Vít VěřteMi, pro svůj děsivý úsměv též přezdívaný Joker. Zbytek posádky tvořily zmutované superinteligentní blondýny, specialistky na infinitezimální počet a nesrozumitelné francouzské filozofy.

Dalšími, kdo v turnaji uspěl, byli pánové z nově utvořeného domu Ze strakaté krokve, který založil protřelý černý mnich Beznoska s pomocí mocného zbrojíře Opruda, řečeného Jabléčko, jak jsme již psali jinde. V čele tohoto domu byla dřevěná socha knížete Karla, která byla velmi oblíbená, protože nebyla sprostá.

Jednání o dělení Zlatého koláče byla tvrdá a plná nečekaných zvratů. Superinteligentní blondýny z Krvavého úsvitu byly velmi nesmiřitelné a děsivý Jokerův smích nedopřál nikomu z vyjednávajících klidný spánek. Proti blondýnám nasadil N-Č-S svého krásného zástupce Mramorového Davida, jehož chladná kamenná krása měla na chvíli otupit jejich nelítostnou inteligenci. S Beznoskou si poradil sám, s ním se dalo vyjednávat. Největší šok však N-Č-S zažil, když oživla dřevěná socha knížete Karla a pronesla slovo „černoprdelník“. Pak zase sice znehybněla, ale toto slovo znělo všem v uších, protože nikdo nevěděl, co tím chtěla socha říct.

Záznamy o výsledcích těchto rozhovorů se doposud zpracovávají, zatím se bohužel nepodařilo zjistit, v jakém jazyce byly pořízeny. Nejpravděpodobněji se jedná o jazyk rongo-rongo, který se Vít VěřteMi naučil na kurzech kanibalismu na Velikonočním ostrově. Zatím se tedy musíme spokojit s úryvkem z nově nalezené „Ódy na Plačícího Krále“, která je opět přisuzována Robertovi, nevlastnímu synovi boha moří Poseidona:

Šunkový chlebíček / na stole osychá / kde ušlechtilý rytíř / hlavou potřásá / a tiše naříká. / Vojsko převeliké / družiníků divokých / zbraně si chystá / a kořist! ach kořist! / chraplavé hlasy / pána svého volají. / Nechtěl být králem / v čelo výprav loupežných / stavět se netoužil / aby léno rodové / a zem jemu svěřenou / po právu rozmnožil. / Však osud nelítostný / na jeho hlavu / korunu zlatou / korunu železnou / rukou svou přetěžkou / před týdnem položil. / Vstaň tedy králi / vstaň hrdino mocný / koně si sedlej / a chlebíček šunkový / okorat nechej.

Letopisec Lesní republiky