12. Žalm o nelítostném víru osudu

Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tato část pojednává o nalezení žalmu, ve kterém neznámý pěvec běduje nad nelítostným osudem, který zachvátil mnoho znamenitých rytířů Lesní republiky během tradičního volebního turnaje.

Tento žalm je součástí takzvaných Svitků od dvakrát zatočeného potoka, který nalezl profesor Absolon, když na výletě hledal ukryté loňské zásoby špeku. Svitky byly ukryté v bohatě vyřezávané truhle, kterou vyhrabal profesorův legendární krocan Mácha, speciálně vycvičený pro hledání potravin s obsahem tuku vyšším než 99 procent. Přestože na truhle bylo v několika starověkých jazycích napsáno „Zde není žádný špek“, profesor truhlu otevřel a po počátečním zklamání, že je plná starého papyru, začal zkoumat její obsah.

Záhy se ukázalo, že texty představují poklad nedozírné hodnoty. Na šedesáti svitcích kvalitního papyru, pašovaného z Číny po hedvábné stezce v ruličkách toaletního papíru (tento způsob pašování byl velmi nebezpečný, protože při něm často docházelo k nechtěnému znehodnocení vzácného materiálu), bylo prastarým hieroglyfickým písmem zapsáno několik příběhů, které bez nadsázky tvoří páteř euroatlantické civilizace.

Profesor Absolon ihned zapomněl na hledaný špek, všechny svitky, jež se podařilo uchránit před zuřivým žroutem Máchou, si odvezl do své světničky v zámku knížecího rodu von und zu Klagen-Ober-Auer-Klauster-Bechwoerer, kde působil jako vychovatel. Přálo mu štěstí, protože jedna z knih, kterou svému dobrodinci ukradl, byl i výkladový slovník starověkých jazyků. Mohl tak po večerech, místo toho aby odpočíval po náročné výuce dvaceti čtyř knížecích potomků, pomalu luštit tyto úchvatné verše. Z výsledků tohoto bádání pak dodnes žije celý kulturní svět.

Stejně jako u mnoha znamenitých starobylých textů, ani u tohoto není znám autor. Podle poslední všeobecně přijímané verze je napsal nevlastní syn boha moří Poseidona Robert, když čekal na vlak. My z celého souboru vyjímáme žalm o nelítostném víru osudu, ve kterém nenávratně zmizelo několik výtečných rytířů Lesní republiky v době, kdy v celé zemi probíhal tradiční volební turnaj. V tomto textu se pak soustředíme na úseky žalmu, uvozené slovem „pláč“. Začneme úryvkem z "Pláče nad Zelenou perlou". Tento úryvek želí ztráty mladého rytíře Ondřeje, přezdívaného pro svoji jedinečnost a zápal právě Zelená perla:

V tlamě ohavné / dolu uhelného / bez meče, bez štítu / bez helmy chocholaté / mladý rytíř sedí /  a na svoji lopatu / smutně se dívá. / Sto roků kopat musí / pytle plátěné uhlím plní/ jichž tisíce se vrší / jež strašlivý Magdon / jemu přichystal / aby markýzi Gerovi / kotel naplnil. / Ach Ondřeji, ach Perlo Zelená / zdali rameno tvé bezmasé / kdy zbroj blyštivou / zas v boji pozvedne?

Pokračujeme úryvkem "Pláče nad přepůleným Půlčíkem". Půlčík se přezdívalo Svatému Cyrilovi, velmistrovi řádu černých mnichů, protože mu kromě jiného chyběl Metoděj:

Tak tedy / v prádelně sedíš / Cyrile přesvatý / a roucha poskvrněná / močí a mluvou nečestnou / a žlučí jedovatou / rukou svou hedvábnou / přepírat musíš. / Ve dví tě přepůlil / strašlivý Beznoska / co stranu tvou opustil / a vlkům zubů bílých / a jazyků chlemtavých / tě v lese předhodil. / Však nezoufej / cherubíne znamenitý / po noci hluboké / zas den nadejde / a směna přetěžká / v prádelně, kde zkoušen jsi / na srdci zkrušený / zase skončí.

Jako třetí uvádíme "Pláč nad utonutím Velrybáře". Petr Gachab Velrybář byl mytická postava zrozená z chemické pěny na řece Bílině a povolaná pány z domu Modré růže k boji v části Lesní republiky, které se říkalo Škaredý sever:

Na dně mořském / harpuna zlatá / harpuna stříbrná / bezmocně leží. / Utonul, ach utonul / Velrybář znamenitý / co druhdy na přídi stával / obří slotu rdousil / a rukou ocelovou / duše napichoval / a hlasovat je učil. / Kdo bude teď / mořské obry krotit / a záda nastavovat / příboji ukrutnému / když ty ve vodách zapomnění / tiše se vznášíš / a do domu růže Modravé / již nikdy se nevrátíš.

A nakonec uvádíme vybranou část "Pláče na koncem rytíře ParyBuka". Zoufalství v něm obsažené již těžce zasáhlo nejednoho čtenáře, při četbě je tedy nutné postupovat velice obezřetně:

Ke skále přikován / játra obnažená / orlům vzdoruje / a osudu krutému / se vysmívá. / Blondýn zástup / kol skály vysoké / zoufale klečí / a vlasy zlatavé / zoufale si cuchá. / Pohlédni na nás / Titáne obrovský / mozek tvůj třpytí se/ co klenot broušený / a klínům našim / usnout nedá. / Když orel ukrutný / vždy ráno přilétá / aby hody své strašlivé / na skále započal / ženy ty znamenité / na zem usedají / a housky s máslem / pečlivě chystají. / Až netvor odletí / pak budou potřeba / aby hrdinovi mocnému / co jeho strava oblíbená / sil dodaly. / Však nikdy nevzdá se / bratr Prométheův / co do příbytků lidských / třináctý důchod / a mrtvého Elvise / přinésti zamýšlel / a bohy tak žárlivé / zle tak rozhněval.

Již tyto úryvky přinesly profesorovi Absolonovi světovou slávu a od jejich zveřejnění je zván na přednášky do všech proslulých univerzit. Naposledy byl spatřen v severoanglickém městečku Snow-How, když se v místní univerzitě snažil ukrást řidičský průkaz.

Letopisec Lesní republiky