Toto je příběh dvou udatných rytířů HromTopola a ParyBuka a ostatních vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. Tato část pojednává o vzestupu a pádu nešťastného pacholka Mauglího.
O původu pacholka Mauglího se letopisy Lesní republiky nezmiňují. Mauglí dlouhou dobu nikoho nezajímal, nikdo o něm nevěděl a všimnout si jeho přítomnosti vyžadovalo nelidské soustředění, kterého byl v Lesní republice schopen málokdo. Zpočátku ho dokázala zaregistrovat pouze vědma Kobyla, které se také někdy říkalo nářečím kmene Černonožců Konice. Od ní pak pochází většina údajů o Mauglího původu. Není však jisté, zda si je nevymyslela, aby svému oblíbenci pomohla odstranit nezaslouženou nálepku nijakého člověka.
Podle Kobyly byl Mauglí vychován Šedákem, vysloužilým vlčákem pohraniční stráže Lesní republiky, a jeho přítelkyní, které se říkalo Máma. Pro tento původ se mu také někdy v dětství říkalo vlček. Otec vlk naučil Mauglího mnoho užitečného, například jak se dáví ovce nebo jak se porcuje uhynulý medvěd. Pravou lesní moudrost však získal od dvou bývalých cirkusových umělců, medvěda Čunína a černého pantera Křemence, kteří kdysi vystupovali s kocourem Mikešem v cirkusu Kludský a před představením prodávali v kase vstupenky. Ti naučili Mauglího rozlišovat mince a bankovky podle jejich hodnoty, což se mu v dalším životě mnohokrát hodilo.
Když se Mauglí vrátil mezi lidi, ohromil každého svojí moudrostí a mírnou povahou. Každému, koho potkal, říkal „jsme jedné krve, ty a já“, což většinu lidí rozplakalo. Poslali ho tedy na Vysokou školu zemních dělníků, aby se vidělo, zda i člověk vychovaný šelmami může studovat. Ukázalo se, že ano.
Po studiu, úspěšně zvládnutém díky lesní moudrosti, Mauglí zpychnul a vstoupil do strany pánů Oranžové růže. V těch časech vládnul Oranžové růži mocný kníže Zet, kterému se, jak jsme již uváděli jinde, pro jeho vybrané způsoby a vybroušenou mluvu říkalo Bimbo. Během Bimbovi vlády využil Mauglí toho, že většina lidí měla potíže ho zaregistrovat, a zčistajasna se stal členem kmenové rady, aniž by někdo věděl, jak se tam vlastně dostal.
Tou dobou se Lesní republikou divoce valily dějiny, Mauglí je však spokojeně přečkával v několika výborech kmenové rady, např. ve Výboru pro veřejné blaho nebo ve Výboru pro převrácení bratranců Veverkových na bok. Mezitím se dějiny prohnaly i domem pánů z Oranžové růže, ve kterém se vlády ujal udatný rytíř ParyBuk, jehož se Mauglí velmi obával a přezdíval mu Šér-Chán.
Hvězdná hodina nebohého pacholka nastala po volebním rytířském turnaji, který statečný ParyBuk prohrál, protože mu neviditelný velitel Jan, řečený Krabice, poradil, že meč se při zápase drží za špičku, jak jsme již psali jinde. V rytířském turnaji zvítězil udatný rytíř HromTopol a snažil se kolem trůnu sestavit družinu, se kterou by zemi vládnul. Nebylo to však jednoduché, při tomto sestavování bylo nutné měnit obročí za úřady, vesnice za lesy, svědomí za peníze a byla třeba i mnoho dalších opatření. Oba domy pánů Modré a Oranžové růže si musely najmout arabské obchodníky, aby se v těchto obchodech neztratily. Brebentění protřelých arabů pak tehdy vyplnilo dny i noci po několik měsíců.
Pak se stalo, že ve složité síti vzájemných služeb a protislužeb byl pánům z Oranžové růže nabídnut úřad předsedy kmenové rady s tím, že bude dočasný a po několika dalších směnách, ve kterých se orientoval již jen nejzkušenější obchodník Chameleóní, bude tento úřad pánům z Oranžové růže přiřknut napevno.
Statečný ParyBuk tak musel najít někoho, kdo bude toto velkolepé obročí zastávat jen dočasně a v určený čas, který stanoví Chameleóní, mu ho předá. Udatný rytíř dlouho hledal, ale nemohl nikoho najít. Jednou pak v domě pánů z Oranžové růže jedl housku s máslem a plakal štěstím nad tím, jaký je znamenitý člověk. Najednou si všimnul, že místo na židli sedí na klíně nebohého Mauglího. Vůbec si totiž nevšimnul, že je v místnosti. Udatný ParyBuk zajásal, byl přesvědčený, že toto je člověk, kterého hledal. Nedovedl si představit, že by se mu mohl vzepřít a nevěřil, že by si kdokoliv myslel, že by mohl trvale vykonávat tento úřad, na který se již těšil, jako na pohlazení od nějakého hodného blonďatého děvčete.
Tak se stal nebohý pacholek Mauglí předsedou kmenové rady Lesní republiky. Byl šťastný. Na sněmovní skále, kde se scházeli vlčáci, kteří ho vychovali, byl provolán králem džungle a byla mu přislíbena krásná vlčice Růžena. Jeho sebevědomí vzrostlo, a když Chameleóní zavelel k výměně v jeho úřadu, k překvapení všech se vzepřel a výměnu odmítnul. Chameleóní se rozzuřil a odjel ze země do svého sídla v jeskynním komplexu Bora-Bora. Po jeho odjezdu tak nebyl nikdo, kdo by se orientoval ve složité síti vzájemných obchodů, a vše muselo zůstat beze změny. Mauglí se tak stal předsedou kmenové rady Lesní republiky natrvalo.
Ve svém úřadě si předsevzal, že naučí členy rady lesní moudrosti. Během různých zasedání se jim snažil předat některá základní poučení, jako například „když skolíš mladého srnce, rozděl se“, nebo „když je slon Háthí rozlobený, zůstaň v doupěti“, popřípadě „spi ve dne, v noci se kořist lépe chytá“, či „měj čistou srst i boky“. Na kmenovou radu to však neudělalo žádný dojem. Celou tu dobu Mauglí cítil v zádech studený pohled rytíře ParyBuka a slyšel jeho chladnokrevné žvýkání, když polykal housku s máslem.
Když si nešťastný Mauglí myslel, že vše zvládnul a může si objednat svoji sochu, přišel krutý pád. Vyšlo najevo, že se zapletl se příslušníkem Opičího národa, přes varování jeho druhů v džungli, kteří Opičím národem opovrhovali, protože ten nectil žádný řád. Opičí muž se jmenoval Bandar Lóg, a vylákal na Mauglím peníze z pokladny rady Lesní republiky s tím, že za ně vystaví něco užitečného, kdyby třeba někdo něco užitečného někdy potřeboval. Nakonec se ukázalo, že si za ně postavil Chladné doupě, přepychové opičí sídlo pro dvě stě opic. Druhé Mauglího provinění pak spočívalo v tom, že si půjčil od Otce brejlovce, správce rádžova pokladu, peníze a vrátil mu je v papírovém pytlíku, jak ho to naučili Čunín s Křemencem. To se však nesmělo a rytíř ParyBuk se mu tak mohl konečně pomstít.
Nebohý Mauglí byl svržen s křesla předsedy kmenové rady, byl vyhnán z domu pánů Oranžové růže a vrátil se zpět do džungle. V Lesní republice se schylovalo k dalšímu volebnímu turnaji. Ale to už je jiný příběh.
Letopisec Lesní republiky
